Vánoční zvyky a tradice

Vánoční zvyky a tradice, které se dodržovaly v dřívějších dobách a často ještě dodržují, vycházely mnohdy až z pohanských rituálů. Například nohy stolu se obtáčely řetězem, aby se rodina i v příštím roce udržela pohromadě a místo ubrusu se pokládala plachta k setí obilí, aby byla zajištěna úroda i na další rok. Tyto tradice v současné době nedodržuje (a to celkem pochopitelně) už téměř nikdo.

Ale křesťanská tradice se projevuje zejména v pokrmech. Těch bývalo jednak sedm, stejně jako sedm milosrdenství, bolestí a radostí Panny Marie. Přímo typický a charakteristický štědrovečerní pokrm je ryba. A nemusí to být jen klasický kapr. Ryba totiž charakterizuje Ježíše Krista, v Řečtině jeho jméno zní jako Iesús Christos Theú Hyios Sótér (Ježíš Kristus, Boží syn, Spasitel). A první písmena tohoto označení dávají dohromady slovo Ichtys, což je řecky ryba.

Zlaté prasátko

Kdo by neznal pověru o zlatém prasátku, jež se těm, kdo se postí, zjeví ještě před štědrovečerní večeří. Jde o velmi starou tradici obestřenou dodnes tajemstvím. Zjeví se tomu, kdo se od ranního kuropění do východu první hvězdy na Štědrý den postí.

Půst brali lidé velmi vážně. Děti “hlídalo” zlaté prasátko a nepříliš laskavé vánoční bytosti, např. svatý Šprech, jež by nezbedníkovi provrtal bříško, aby se přesvědčil, že je prázdné, a také Lucky.

Prase bylo uctíváno už v předkřesťanské době a to jako symbol slunce o zimním slunovratu- zlatý sluneční kotouč se ujímá vlády.

Je známo, že již v dávných dobách rodiče pouštěli zrcátkem dětem zlatá prasátka na zeď za odměnu, že vydržely půst. Jiné zlaté prasátko není možné nikde v žádných pramenech najít. Současným hitem je čokoládové prasátko ve zlatém obalu.

Půst

Na Štědrý den se zachovává až do večera přísný půst. Dětem, které se nemohou dočkat, se slibuje, že vydrží-li nejíst, uvidí zlaté prasátko. Ke společné večeři se zasedá, když vyjde první hvězda. A to je konec půstu. Zde se však nejedná o klasický půst, ale o opravdové hladovění. Půst jako takový je období, kdy se mohou požívat jen postní jídla, na Štědrý den se nesmí jíst vůbec nic.

Cukroví

Původ cukroví sahá pravděpodobně až do dob pohanství, kdy se připravovalo obřadní pečivo o zimním slunovratu. Původními tvary jsou měsíčky a kolečka s medem – připomínaly bohyni Měsíc (Luna) a boha Slunce.

Dnes se peče mnoho druhů cukroví a hospodyňky se předhánějí v jejich počtech i zdobení – to se ale s původní symbolikou neslučuje. Podle tradice nesmí chybět jidáše, betlémské hvězdičky, milostě, minoritský perník nebo biskupský chlebíček a i dnes tradiční vánočky a záviny. V dnešní době se u nás usídluje i německé pečivo nahrazující naši vánočku – cukrová štola.

Vánoční čaj

Jako vánoční čaj se vařil vývar z mladých borovicových ratolestí. Byl to velký zdroj vitamínu C.

Purpura a františek

Purpura je směs voňavých bylin, např. levandule, skořice a hřebíčku a drtě voňavých dřevin, které se teplem rozvoní. Podobné vůně pocházejí z dob Keltů, kteří jako první vůně pálili na ohni voňavé jehličí.

František je, stejně jako purpura, velmi oblíbený. Je to kužel z rozemletého hnědého uhlí s přidanou vůní kadidla.

Tyto dva hlavní voňavé atributy jsou dnes obohaceny o různé vonné oleje a vonné tyčinky.

Ludus = duchovní hry

Jde o lidové zbožnosti = lidová divadelní představení s vánoční tématikou, jsou velmi oblíbené.

Hvězda vánoční

Jde o pryšec nádherný (euphorbia pulcherrima) – tradiční ozdobnou květinu pocházející z Mexika. Původně byla bílá. Byla to zamilovaná květina královny Aztéků, ale její srdce puklé ze zmařené lásky obarvilo květinu na rudou barvu, kterou má dodnes.

Čtěte také: Jak se starat o Vánoční hvězdu?

Svíčky

Jsou symbolem hvězdy zvěstující narození Ježíše. Červená svíce znamená životní sílu, žlutá očekávání a bílá je sváteční. Už pohanské národy zapalovaly ohně na oslavu zimního slunovratu.

Půlnoční mše vánoční

V Čechách se nejslavnější vánoční mše – také mše půlnoční, konaná o půlnoci 24. prosince, slaví v katedrále svatého Víta na Pražském hradě. Podle jedné staré pražské legendy se tu v kapli svatého Václava účastní mše sám český kníže svatý Václav a doprovází jej svatý Vojtěch.

Koledy

Neodmyslitelnou součástí Vánoc jsou koledy. O jejich vzniku bylo natočeno několik filmů a pohádek.

Koledy jsou lidové písně, původně skládané lidem k obřadům zimního slunovratu. Později díky církvi se skládaly koledy jako písně opěvující Ježíše, pastýře, pouť tří králů, koledníky, ale jsou to i přání hospodářům s žádostí o kolední výslužku. Základem koled je radostná novina narození Spasitele. Koledy mají často archaické nápěvy a rytmy. Jsou laděny komorně nebo jako lidové písně, ale i chrámové zpívané balady.

V českých zemích se koleduje od dob husitů. Dá se říci, že jedna část koled vznikla především jako popěvky doprovázející koledování, kdy se hospodářům přálo štěstí a zdraví. Další část koled – ta spíše církevní vznikala až v 15. století, kdy s sebou koledníci nosily jesličky a zpívali o Ježíškovi, stejně jako na Tři krále chodili s betlémskou hvězdou.

Růže z Jericha

Podle legendy starověcí rytíři poblíž města Jericha našli růži vyrostlou z oddenku růže z rajské zahrady. Panna Maria prý na tomto keři sušila pleny Ježíška při útěku do Egypta. Rytíři rostlinu vykopali a přivezli do Evropy.

Tento růžový keř má jen jedno poupě, které nikdy neodkvétá, ale je po celý rok zavřené a teprve o Štědrém dnu rozkvétá. Z květu prý vychází taková záře, že na něm může spočinout pouze pohled spravedlivého člověka s otevřeným srdcem.

JanaOssend – čtenářka
ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout