Stačí se podívat za humna...

Tak toto mé povídání není vůbec pamětnické, ba právě naopak, je čerstvé, dokonce nejčerstvější, přesně řečeno, ze včerejška.  Již řadu let, při cestách do blízkého Polska, na poněkud vzdálenější Slovensko, případně houbařský výlet pod Lysou horu, Smrk či Radhošť, míjíme ukazatel, na kterém je umně vyvedený kapr a směřující pod nevelký vršek. Na něm se tyčí starověké hradiště, pod ním pak nezvykle vyvedená budova s několika věžičkami.

Všimněte si, prosím, že se úzkostlivě snažím vyvarovat se pojmenování, abych se vyhnul skryté, nebo nedej pánbů, otevřené reklamě. Čekali jsme dlouho na příležitost, jak a kdy tato místa navštívit, byť po krajině české, moravské, slezské, ba i celoevropské jsme se ocitli na místech památných, turisticky přitažlivých. Abych nezapomněl, dokonce i Asií jsme se mihli, viděl nás i Taškent, Samarkand a Buchara.    

Tak ta příležitost se našla. Naše „starší“ pravnučka Maruška hodlala s námi oslavit své druhé narozeniny. Rodinná rada /a hlavně prababička/ rozhodla, že se tedy pojede do místa, kam nás zve již vzpomenutý malovaný kapr. Výsledek, moje milé, moji milí, překonal nejen doporučení internetové reklamy a známých, ale jakékoliv naše očekávání. Na parkoviště, téměř zaplněné auty různých značek z různých míst /zastoupena velká část EU/, jsme se díkybohu vešli. Možná proto, že ač sobota, bylo poněkud pošmourno.

První dojem? V nadživotní velikosti dřevěné plastiky, medvěd, ryba, vodník, žába, co kus, to nádhera. Vodní nádrž, plná barevných karasů, kapříků a  druhů, o kterých jsem neměl dosud ponětí, navíc s možností je krmit, pochopitelně oficiálně nabízeným krmivem. Marušku nebylo možné od podívání na hemžící se hladovce  odtrhnout. To nás dále čekala prohlídka inzerovaných „obřích akvárií“. Nelhali, přátelé, nelhali. Byť nejsem akvarista, ichtyolog, rybář, byl jsem z toho  takříkajíc „na větvi“. Apropó, nevíte proč se říká ono „na větvi“, když jste z něčeho PAF?   

Vedle menších akvárií, plných pestrých ryb a rybiček, ve kterých bylo lze se orientovat jen pomocí podrobných popisů s vyobrazením, zde jsou akvária sahající z přízemí do prvního patra - vyšlápnete točité schody a vidíte do hemžení i důstojných pohybů obyvatel tohoto rybího světa shora. Konečně jsem si ověřil tvrzení, že pravlastí naší nejoblíbenější ryby - kapra - je Čína. Jedno celé akvárium je věnováno kaprům bílým, růžovým,  tmavším i tmavým, páskovaným, pruhovaným, flekatým a to všechno, prosím pěkně - čínským.  Připočtěte k tomu všemu ještě vodní želvy, vodní rostliny, probublávající kyslík, nádheru barevného prostředí, kamenné sluje, holt, nádhera nesmírná...   

O obědě v místní restauraci jen okrajově. Nezajistit si včas rezervaci stolu, načekali bychom se. Jídelní lístek přepestrý, ryby, ryby, ryby. V předkrmech, polévce, hlavních chodech. Jako oukropečci tam vypadala  jídla drůbeží, případně z ostatních mas, či bezmasá - ale byla tam. Maruška pojedla spolu s námi, tu z lososa, tu z candáta, něco z polévky „halaszlé“ - nejsem si jist přesností přepisu, je to, jak známo maďarská rybí polévka z „x“ druhů ryb. Ceny přiměřené originalitě kuchyně. Navíc jsme zde přečkali krátkou venkovní spršku.

Po obědě prohlídka okolí, k dispozici dětské hřiště, venkovní stánek s potravinami i pitím, kryté altánky s posezením. A navíc, rybníček, kde je možno si chytit vlastní rybu, tu si vylovíte, ochotně vám ji zbaví života, vykuchají - předtím ji váží, to abyste zaplatili „živou váhu“, nu a úlovek si odvezete domů - na místě se neupravuje. Moc úlovků jsem za krátkou dobu pozorování neviděl. Popravdě řečeno, žádný. Rybářů tam bylo asi deset - no rybářů - když jsem viděl, jak se při nahazování ohrožují navzájem a dokonce sami sebe,  měl jsem dojem, že tamním pstruhům, línům či jiným obyvatelům rybníka moc nebezpečí nehrozí.  Následně si Maruška vynutila přístup k již úvodem zmíněnému krmnému rybníčku, nechala se tatínkem vyfotit, tuším, že na  dřevěné žábě, vrátil se sílící deštík, tím pádem donutil k návratu domů i nás.   
Starověké hradiště i opětovné navštívení těchto přitažlivých míst si necháváme - dá-li pánbůh zdraví - i někdy na příště, opravdu stojí to za opětovné shlédnutí. Berte to i můj tip pro případný výlet pro vás a vaše děti, vnuky, pravnuky - i jako hádanku, kde to vlastně je? Indicií, jak se praví v soutěžích, máte habaděj, že áno. Třeba to stihnete ještě do konce letošních prázdnin, přeji hezký den.