Statečný přítel člověka

Nejdříve mne pejsek doprovázel do nového bydliště v malé vesnici, poté byl spolucestovatelem do maďarských lázní a posléze do jižní Evropy, našeho současného bydliště. Od mládí to je velmi klidný a hodný pejsek, možná i proto, že ve věku jednoho roku při běhu přes cestu za kočkou /cherchez la femme/ ho srazilo auto a musel podstoupit dvě operace zadní nožičky. Snad i kvůli tomu se dodnes nenaučil aportovat, míčky i klacíčky ho nechávají klidným - jen se zlobí, když ostatní pejsci aportují.

Jeho klidná a mírná povaha mi velmi vyhovuje, často si říkám, že on asi ví o mých problémech s kyčlemi a přizpůsobil se.

Mnohdy jsem na toto téma na procházkách a střetnutích s ostatními pejskaři vtipkovala, že je můj haf se mnou natolik solidární a to nejenom nadváhou, ale i napadáním na nožku, já mám problémy s levou nohou, on zase s pravou.

Ač je pro mne můj pejsánek vším a má veškerou péči, přece jen před 4 roky vážně onemocněl a vlastně spadl hrobníkovi z lopaty. Těsně před Vánocemi byl najednou velmi pomalý, apatický, rapidně zhubl a celá ďásna kolem jeho skvělých zubů zesvětlela. Musel dostat ihned transfúzi krve, kapačky a silné léky. Jednalo se o krevní anémii, kterou údajně přenáší zvláštní druh hmyzu, prý až z Afriky. Léky musí užívat neustále a nyní už pouze 4krát ročně absolvujeme krevní testy.

Letos po Vánocích najednou začal pejsek kulhat zrovna na tu, kdysi operovanou, pravou zadní nožičku. Pomalu se mu na ní v místě operace během let vytvořil výrazný pakloub - on si vůbec nestěžoval, ani nekňučel, jen stále více tu nožku při chůzi křivil směrem dovnitř, běhal raději po třech nožkách!

I náš veterinář tvrdil, že to bude následek předchozí operace, ale pak na mé neustálé naléhání nožku konečně zrentgenoval. V pakloubu byl tumor a mimoto byla nožka zlomená hned nad pacičkou - nedovedu si představit, jak mohl můj statečný pejsek chodit se zlomenou nožičkou?? Já jsem se zlomeným kotníky řvala bolestí a nemohla jsem na ně vůbec došlápnout!!!

Bylo dobře, že jsem se shodou okolností stěhovala z prvního patra do přízemního bytu s dvorkem a malou zahrádkou, protože pro jeho nožičku a taky moje kyčle byly ty schody velkým problémem. 

Vzhledem k tomu, že náš veterinář byl velmi liknavý, obrátila jsem se na vzdálenější kliniku, kde hned zrentgenovali nožku i celé tělíčko, tentýž den provedli biopsii toho tumoru a za týden mi dali vědět, že tumor naštěstí není zhoubný, ale ta zlomenina se již napravit nedá, tudíž zbývá pouze - amputace celé nožky! Protože pejsek nemůže chodit o berlích a při amputaci pouhé pacičky a několika centimetrů nad ní by silně napadal a zkřivil si celé tělo, bylo nutno amputovat nožku úplně nahoře. Provedli mu předoperační vyšetření a do týdne se konala operace. Srdce mi krvácelo, neustále jsem se obviňovala, že to snad nemuselo dojít tak daleko, kdyby ... Dvě hodiny jsem čekala na moje zlatíčko před klinikou, pak mne zavedli za ním, tekly mi slzy, když jsem ho uviděla sedět v malé místnůstce za mřížemi - nožka už nebyla, jen vyholená světlá plocha a nehezké tlusté stehy! Ovšem pejsek mne nadšeně vítal, jen už nemohl vyskočit radostí do výšky - pouze ocásek a kňučení ukazovaly jeho velkou radost. Dokonce pěkně seběhl několik schodů od kliniky a do auta naskočil jako obvykle...

Dle lékařů po té amputaci neměl ani takové bolesti jako po biopsii, dostali jsme léky proti bolesti i různé další, kontrola za týden ukázala, že se vše hojí výborně. Jen jsem musela zhruba 14 dní přísně hlídat, aby si ty stehy neolizoval, protože by mohly popraskat, nožka se neobvazovala. Tak jsem mu večer navlékla bavlněné úzké tílko, dole jsem ho nařasila do gumy kolem ocásku a nůžkami vystřihla jednu díru pro tu zbylou zadní nožku. 

Vše se zahojilo velmi rychle a dobře, brzy narostly i černé chloupky na vyholeném světlém místě a pejsek své postižení snáší velmi dobře /rozhodně lépe nežli já/. Naskočení do auta řešíme tak, že vždy popojedu k levému chodníku a on poté lehce naskočí. Pokud to není možné, musím to těžké tělíčko nadzvednout, ale on mi velmi pomáhá tím, že po mém povelu „pacičky hop nahoru“, dá přední packy nahoru a já pod tělíčkem sepnu ruce a vytlačím ho dovnitř. Náš nový pan doktor mne ujistil, že pejskovi to nijak moc nevadí, běhal už stejně jen o třech nožkách a  měl jistě neustále bolesti, jichž se konečně zbavil. Sice v měkkém plážovém písku nemůže běhat, ta zadní nožka se sama z písku neumí vyhrabat, ale v sezóně tam stejně nejezdíme a v jiném terénu se mu chodí dobře. Ty dva schůdky k bytu mu někdy kloužou, ale už pochopil, že když obejde sloup terasy, vyjde snáze, tam jsou schůdky nižší. 

Pejsek má pouze 9 roků, jistě ještě několik let můžeme spolu prožít. On je spokojen, jen já se často trápím, co kdyby se to dříve podchytilo a mohlo se amputaci předejít ??? Všichni naši známí přátelé - pejskaři obdivují mého statečného pejska, vždy ho spousta i neznámých lidí obdivovala a hladila a já jsem si ve čtyřech jazycích libovala, oč je lepší nežli manžel  /protože nekouří, netoulá se po hospodách a nechlastá, nenadává a miluje mne takovou, jaká jsem/. 

Jsem nesmírně šťastna, že ten můj drahý chlupáček žije, i když jen se třemi nožkami - jen ještě musím vypozorovat, kdy je unaven a kolik toho snese. V těch nynějších vedrech chodíme na krátké procházky brzy ráno a pak až večer, od podzimu začneme zase jezdit do „našeho parku“ u pláže, kde je skvělá relaxace na lehátku pro mne a haf se může setkat s kamarády a kdykoliv chce, zalehne poblíž a může odpočívat. 

Nemohu pochopit názor jedné solventní paní, která prohlásila, že nechápe, jak se může někdo zadlužit kvůli operaci psa, když jeho uspání by přišlo asi na desetinu. Taková úvaha majitelky dvou psů mne velmi zarazila. Vždyť to je nádherné, mít tak skvělého kamaráda-amiga, který lehává zásadně poblíž a nesmírně krásně mne vítá i po chvilce nepřítomnosti, sdílí se mnou dobré i zlé, je vděčný za každé pohlazení, rozumí mi a poslouchá na slovo, perfektně hlídá, na procházkách se ohlíží, zda mu stačím - prostě pejsek gentleman.

A když v noci ulehnu s knihou a on se vtlačí do nevelkého prostoru mezi postelí a komodou, já slyším jeho klidné oddechování a mohu si být jista tím, že i ve spaní dává pozor, takže v těch vedrech můžeme klidně mít i dveře otevřeny dokořán.

MartaB - čtenářka
ChytráŽena.cz