Tajemný mnich

Před několika lety jsem byla nucena podrobit se operaci na stomatologické klinice v Praze na Karlově náměstí. Zákroku jsem se nebála, věděla jsem, že budu v celkové narkóze a ani z pooperačního léčení jsem neměla strach.

Stomatologické lůžkové oddělení není velké, je to vlastně jedna dlouhá chodba. Na začátku za schodištěm jsou toalety a sprchy, pak je jeden pánský pokoj a dva dámské a na konci chodby je sesterna a ordinace. Budova je zřejmě velmi stará, pokoje jsou hodně velké, minimálně pro 8 pacientů, dlouhé chodby mají vysokánské klenuté stropy a obrovská gotická okna. Operace byla naplánována na 1. listopad, nástup jsem tedy měla o den dříve. Ani jsem si neuvědomila, že je to poslední říjnový den, den známý jako Halloween.

Předoperační vyšetření byla bez problému, pan primář mě ujistil, že zákrok není nikterak složitý, sestřičky byly příjemné a ochotné a spolupacientky milé. Den jsem tedy prožila celkem v pohodě, večer jsem se ještě navečeřela a šly jsme spát, chvilku jsme si ještě s pacientkami povídaly, zmínily jsme i Halloween, a pak už jsem usnula.

Probudilo mě nutkání odskočit si na toaletu, potichu jsem ještě rozespalá na sebe hodila župan a vyšla na chodbu. Ta tonula ve tmě, jen na konci bylo vidět trochu světla ze sesterny. Venku svítil měsíc a probleskoval skrz velká okna, bylo i hodně větrno, okenice pod poryvy větru skřípaly. Vydala jsem se na opačnou stranu od sesterny k toaletám, tam byla tma jako v pytli. Čím víc jsem se k nim blížila, tím více jsem si začala uvědomovat, že tam u toalet vidím obrys postavy. Co by tam kdo dělal? Třeba je taky ještě někdo na toaletě a čeká na něho? Postava se ani nepohnula, ale musela mě vidět. Šla jsem čím dál tím pomaleji. Nevím, proč jsem si v té chvíli zrovna vzpomněla na ten starý film, snad proto, že chodba s klenbou a okna připomínala klášter, možná v tom hrál úlohu i fakt, že byl ještě stále Halloween a bylo zrovna kolem půlnoci, prostě moje fantazie zafungovala a já jsem si vsugerovala, že tam, stejně jako v tom filmu, u toalet stojí tajemný mnich, který vraždí mladé dívky, co se toulají v noci po klášteře, v mém případě po zubní klinice. Měla jsem sto chutí obrátit se a prchnout zpět do pokoje, ale na toaletu jsem potřebovala. Udělala jsem ještě dva tři neohrožené kroky a ... málem jsem se nahlas rozesmála, u toalet byl postavený věšák a na něm pláště a nějaká deka, hra stínů a měsíčního světla si pak pohrála s mojí fantazií a tajemný mnich byl na světě. Na toaletě jsem porozsvěcela všechno, co šlo, ulevila si a pelášila zpět na pokoj, ani jsem se neohlédla. Co kdyby tam byl zase tajemný mnich.

Ráno jsem všechno vyprávěla pacientkám i sestřičce, ta se tak smála, že mi nebyla schopná ani dát injekci. U nich na klinice je prý zvyklá, že se pacienti hodně bojí, ale já jsem byla první, koho strašil tajemný mnich.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10