Hrajte s námi SUDOKU online !Hrajte s námi SUDOKU online ! Červená řepa - nejoblíbenější receptyČervená řepa - nejoblíbenější recepty Jak vyrobit budku z prkna?Jak vyrobit budku z prkna? Česká televize zve na Vánoce plné pohádek, silných příběhů i hudbyČeská televize zve na Vánoce plné pohádek, silných příběhů i hudby
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Neděle 22.11. 2026
Dnes má svátek Cecílie
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 

Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY

Chytrá žena

To chce klid!

22. 11. 2026 | Vaše příběhy

O tom, jak jsou pro nás mobilní telefony a moderní technologie dnes důležité a stávají se součástí našeho myšlení a celkového bytí, svědčí snad i můj příběh.

Prožívala jsem stresové období. Bylo toho zkrátka tou dobou na mě moc jak v soukromí, tak i v pracovní sféře. Měla jsem navíc šňůru nočních dvanáctihodinových směn, které jsem vyfasovala také za své nepřítomné kolegy. Spánkový deficit se na mně podepisoval. Mám navíc pejska, kterého v mých pracovních dnech hlídá můj otec. Já taťku jezdím co možná nejčastěji navštěvovat, je už ve vyšším věku, a venčit svého psa. Ten den jsem byla s Ronym na procházce a nechala jsem si ho také několik hodin doma. Později odpoledne jsem se nachystala a šla Ronyho vrátit taťkovi v dostatečném předstihu, abych mohla s otcem popovídat a věnovat se také jemu, aby nebyl pořád sám.

Cestou jsem potkala kamarádku. Lépe řečeno, Nikola jela kolem mě autem stejným směrem. A proto mi nabídla, že mě i se psem vezme k taťkovi autem. Uvítala jsem to. Rony byl dostatečně vyvenčený, a tak to bylo pro mě urychlení. Nerada jezdím se psem autobusem, protože můj pejsek nemá rád náhubek.

Když jsem přijela k otci a pověsila vodítko na své místo, zjistila jsem, že nemohu nahmatat svůj mobilní telefon. Nosím ho v kapse. Ta je dostatečně hluboká, aby telefon nevypadl. Tentokrát ale v kapse nebyl. V panice jsem si vybavovala poslední minuty. Doma jsem ho jistě držela v ruce a šla jsem s ním k bundě. Kde může být? To už se mě zmocňovaly velmi silné emoce. Bez mobilu nemohu být! Mám v něm veškeré bankovnictví, karty, stravenky, benefity z práce a důležité poznámky. Bez mobilu už ani nezaplatím kartou, nebudu vědět, kdy mám jaké lékařské vyšetření…

A vlastně tam mám i rozpis směn. A tak jsem Ronyho odevzdala a utíkala na autobus. Taťka posmutněl. Myslel si, že si budeme povídat. Já mu v rychlosti vysvětlila, že nemám telefon, a zmizela.

Kde může být? Buď jsem ho nechala doma, nebo mi vypadl u Nikoly v autě, nebo, a to by bylo nejhorší, mi vypadl cestou od auta k taťkovi. A tak jsem nejdřív prohledala parkoviště. Bez výsledku. Pak jsem šla na autobus. Ty čtyři autobusové zastávky jsem protrpěla. Konečně jsem vystupovala a blížila se k domovu. Doma jsem bohužel zjistila, že telefon tam není. Co dělat? Mohla jsem se vrátit za taťkou a tam z jeho telefonu prozvonit svůj telefon, jestli se mi neozve Nikola. Nikolino číslo jsem ovšem z hlavy neznala a neměl ho uložené ani můj taťka. Nakonec jsem tuto možnost zavrhla. Musela jsem stejně už do práce.

Cestou do zaměstnání jsem trpěla. Určitě při mé smůle mi vypadl, když jsem vystupovala z auta a někdo ho našel a nechal si ho. Co budu dělat? Jak se dostanu ke všem kontaktům, kartám, zprávám a poznámkám? Bez telefonu jsem jako bez rukou.

V tomto rozpoložení jsem dorazila do práce. Byla jsem na zhroucení. Kolegyně mě přivítala slovy: „Nezapomněla jsi náhodou něco?“

Pracuji na pozici THP. V současné době máme nové kolegy, které zaškolujeme, a máme tím mnohem víc povinností než obvykle, protože naše práce nepatří k nejjednodušším a kolegové často chybují. A tak i my, ostřílení zaměstnanci, často něco zapomeneme.

A tak jsem jen vyprskla: „Hele, teď mě nech, mám úplně jiné starosti.“

Kolegyně se na mě podívala a šáhla do šuplíku. Z něj vytáhla…můj pohřešovaný telefon.

Až pak jsem se dozvěděla, že telefon mi skutečně vypadl v autě. Když ho Nikola nalezla, napadlo ji jet k mému otci. Ten jí ale řekl, že jsem se vracela domů, jestli telefon není tam. Protože taťka nevěděl, jestli se k němu před prací ještě stavím, odvezla si Nikola telefon s sebou. Jela ke mně domů. Jenže já mezitím dorazila domů, byt jsem prohledala a zase ho opustila. A tak mě tam kamarádka už nezastihla. Naštěstí ji napadlo stavit se s telefonem ke mně do práce. A protože já tam ještě nebyla, nechala telefon u kolegyně.

A tak se telefon vrátil tam, kam má, a sice ke mně a po směně do mé kapsy u bundy, která od této chvíle zůstává zapnutá zipem.


čtenářka
ChytráŽena.cz



Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku To chce klid!:

To chce klid!
To chce klid!
 



Komentáře
Žádné komentáře
Aktuální soutěže
Náš tip


Další tipy


NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !