Tombola

Ke každému správnému plesu kromě hudby, tance a alkoholu neodmyslitelně patří i tombola. A právě ta hraje v příběhu, o který jsem se s vámi rozhodla podělit, hlavní roli.

Byl zase začátek února a to znamená, že se v naší vesnici konal každoroční obecní ples. Je zvykem, že ceny do tomboly dávají jednak místní podnikatelé a obchodníci, jednak samotní účastníci plesu. Tedy ani my s manželem jsme nebyli výjimkou. Dlouho jsme přemýšleli, co bychom mohli do tomboly darovat. Chtělo by to něco neotřelého a vtipného. Nakonec na to manžel přišel: "Jaruš, mám to! Koupíme taková ta dětská kolečka, víš, tu zmenšeninu koleček, co se používají na stavbách... a napíšeme na to barvou: taxi z plesu domů." Manžela jsem za jeho nápad samozřejmě pochválila a jali jsme se hledat, kde náš dárek seženeme. A, díky, internete, sehnali jsme.

"Ahoj Jaruš, ahoj Honzo! Držíme vám místa, pojďte si sednout!" hulákal na nás od stolu Aleš. Nacházel se ve výborné společnosti našich společných kamarádů. Ples se pomalu rozjížděl, my tančili, bavili se, trošku popíjeli. "Zajímalo by mě, kdo dal do tomboly ten kyblíček s dětským nářadím," přemýšlela jsem po chvíli. "To já," přihlásila se k ceně Katka. "Já dával ty tašky," chlubil se Aleš cenou, která vypadala prapodivně: skládala se z igelitové tašky, tašky do školy a tašky na střechu.

Tak a je to tady. Na pódiu se objevuje pan starosta a začínají se tahat ceny. "Cenu s názvem -  už od malička musím pracovat - skládající se z kyblíčku a nářadí, vyhrává los číslo 26," hlásil pan starosta. Od našeho stolu se ozvalo hlasité huráá a pro cenu si šla Katka. Všichni jsme se jí smáli, že si vytáhla zrovna to, co sama darovala. Ceny byly taženy dál a pak došlo na tašky. Opět se ozvalo hlasité huráá u našeho stolu a dusot, neboť Aleš se pro cenu přímo rozběhl. Hrál překvapeného a strašně se divil jejímu složení.

A hádejte, jak to dopadlo. Ano, hádáte správně, když naše skupinka odcházela z plesu, vezla si kyblíček s nářadím a tašky v kolečkách...