Třídím, třídíš, třídíme

Třídíte odpad? Co je to za otázku, říkáte si, a máte pravdu. Ovšemže ani dnes odpad netřídí každý, ale domnívám se, že oproti minulým letům se situace hodně zlepšila. Ovšem nebylo tomu tak vždycky, například vzpomínám na dobu, kdy ještě neexistovaly žádné kontejnery na papír (modré), na plast (žluté) a na sklo (zelené)..., nemluvě o hromadných dvorech a sběrnách nebezpečného odpadu...

Popelnice přetékaly nejrůznější směsicí všeho možného, a jak můžete vidět i dnes, dají se v popelnicích najít hotové poklady! Pominu teď ovšem případy kriminální a tragické, kdy v popelnicích lze najít mimo jiné nejrůznější pozůstatky lidské či zvířecí, někdy i živé, vcelku, kupříkladu bezdomovce...

Když byly moje děti ještě malé, větší a ještě větší, nesnášely úklid všeobecně včetně vynášení odpadkového koše.
"Už zase já...! Ať jde ona! Já byla včera..." znělo pravidelně po vyzvání na pomoc při úklidu.
"Už zase úklid! Proboha, mami, neuklízej pořád...-  a proooooč máme pořád uklízet, dyť je to tady dobrý..." protestovaly dcery i manžel.  Prostě vynášení odpadkového koše patřilo k těm méně oblíbeným činnostem u nás doma. A tak se stávalo velmi často, že odpadový koš, než byl vynesen a vymyt, byl skutečně vytížen a nadupán až po okraj, pokud jsem s ním ovšem nešla nakonec já sama.

V den, kdy se odehrál můj příběh,  jsem tehdy byla doma sama, měla jsem pár dní nařízené povinné dovolené, holky byly ve škole, manžel v práci, a já se dala do pravidelného gruntování a vaření. Mezitím jsem si odběhla vyžehlit, umýt nádobí, utřít prach a vyluxovat..., no znáte to. A protože venku lilo jako z konve, já pobíhala po bytě s prachovkou jen tak nalehko, ven se mi s košem nechtělo, i když už byl téměř plný. A když jsem tedy vyhazovala do koše další nepotřebné věci, rozhodla jsem se, že odpadky v koši prostě trochu "smáčknu", abych využila posledního volného místečka a nemusela odbíhat od rozdělané práce...

"Do prkvančic!" zařvala jsem vzápětí a zírala na svou ruku, ze které crčela krev proudem! Vůbec jsem nechápala, co se mi stalo a v tom šoku mě ani nic nebolelo... Až potom, když jsem s rukou provizorně zavázanou prohlédla koš, mi bylo jasné, co se stalo. Někdo rozbil skleněnou vázu a střepy "ukryl" pod navrstvený odpad v koši...Rána se musela šít, chirurgovi, který mi zranění sešil a ošetřil, jsem se samozřejmě nepřiznala, jak jsem k úrazu přišla, řekla jsem, že jsem se řízla, a to přece pravda byla... A po zbytek nařízené dovolené, kterou jsem původně mínila strávit generálním úklidem, jsem byla zbytkem rodiny hýčkána a rozmazlována do doby, než byly stehy odstraněny. Dokonce jsem byla ušetřena mytí nádobí i vynášení odpadků. A od té doby jsme třídili odpad všichni a poctivě, obzvláště sklo...