Tuky v jídelníčku: Které tělu prospívají a kdy je potřeba zpozornět?

Je potřeba mít na paměti, že samotná přítomnost tuků ve stravě není problém. Tím se může stát až jejich složení a dlouhodobý poměr. V zásadě totiž rozlišujeme tři hlavní skupiny tuků: nasycené, nenasycené a trans. První dvě skupiny v rozumné míře obvykle nebývají problematické. Nasycené tuky najdeme například v másle, mase nebo kokosu. Není je třeba démonizovat, ale jejich příjem by měl být omezený, protože při nadbytku mohou způsobovat potíže. Nenasycené tuky se naopak běžně vyskytují například v olivovém oleji, rybách nebo ořeších a mají ochranný efekt. Třetí kategorie, trans tuky, se však od prvních dvou zásadně liší.

Trans tuky patří mezi typy tuků, u nichž není znám žádný zdravotní benefit a které jsou z hlediska dlouhodobého zdraví považovány za nejrizikovější. To je zásadní rozdíl. Zatímco nasycené a nenasycené tuky samy o sobě škodlivé nejsou, u trans tuků platí, že čím méně jich člověk přijímá, tím lépe.

Negativní mechanismy souvisejí především se změnami v rovnováze lipoproteinů, zvýšením systémového zánětu a narušením funkce cévního endotelu. Nevhodně složená nebo velmi tučná jídla mohou u citlivějších jedinců vyvolat pocit těžkosti po jídle, nadýmání či nevolnost. Trávicí obtíže, jako je průjem po tučných pokrmech, však častěji souvisejí s individuální tolerancí nebo poruchami trávení tuků (např. funkcí žlučníku či slinivky) než pouze s kvalitou tuků ve stravě.

Tuky navíc neovlivňují jen srdce a cévy, ale zásadně se promítají také do zdraví střevního prostředí a mikrobiomu. Jejich vztah je obousměrný: mikrobiom ovlivňuje metabolismus tuků, zatímco složení tuků ve stravě zpětně proměňuje samotný mikrobiom. Střevní mikrobiom vstupuje do metabolismu tuků prostřednictvím přeměn žlučových kyselin a produkce metabolitů, které ovlivňují vstřebávání tuků, energetický metabolismus i zánětlivé procesy v organismu.

Při vysokém příjmu méně vhodných tuků, zejména v kontextu celkově nekvalitní stravy, může docházet ke změnám ve složení střevního mikrobiomu, včetně posunů směrem k méně příznivému metabolickému a zánětlivému profilu a ovlivnění metabolismu žlučových kyselin. Tyto změny se mohou promítat nejen do trávení, ale i do širšího metabolického nastavení organismu. Naopak kvalitní zdroje tuků, zejména při vyváženém jídelníčku bohatém na vlákninu, podporují zdravější lipidový profil a mohou přispívat k udržení stabilního střevního prostředí.

Z výše uvedeného vyplývá, že nejlepší řešení spočívá ve změně kvality jídelníčku a celkové stabilizaci životosprávy, nikoli v úplném vynechání všech tuků. Prvním krokem je omezení ultrazpracovaných potravin, nevhodných tuků a alkoholu. Zároveň je žádoucí zvýšit příjem vlákniny, kvalitních tuků a celistvých potravin. Významnou roli hraje také pravidelný režim, dostatek spánku, pohyb a práce se stresem. To je důležité i proto, že stav střev a mikrobiomu není dán pouze tím, co člověk jí, ale i celkovým životním stylem. Trans tuky je na místě co nejvíce eliminovat, u nasycených tuků je realistickým cílem spíše jejich omezení a nahrazení kvalitnějšími nenasycenými zdroji.

Metabolismus tuků ale není u všech lidí stejný a významnou roli v něm sehrává i genetika. Ta ovlivňuje například hladiny cholesterolu, reakci na příjem tuků nebo riziko dyslipidémie. Vedle genetiky může být užitečným nástrojem i analýza mikrobiomu. Ta pomáhá odhalit nerovnováhu ve střevním prostředí, sníženou diverzitu nebo přítomnost méně žádoucích bakterií. Její přínos spočívá hlavně v personalizaci doporučení pro úpravu stravy a životního stylu. 

Zdroj, foto: Chromozoom