Výhra na entou

Do módní soutěže jsem se zpočátku přihlásila z nudy. Byla jsem čerstvě po škole a hledala jsem zaměstnání. Bohužel, rozeslala jsem spoustu žádostí, ale štěstí jsem neměla. A proto jsem přijala jen malou brigádu, a když se objevila výzva na účast v soutěži, ze které si každá soutěžící odnese soutěžní outfit, který si pořídí z balíčku peněz, který jí bude pro účast přidělen, už to byla pro mě výhra. Navíc jsem se mohla umístit na některém z předních míst a odnést si ze soutěže, pokud mě vyberou, i některou z hodnotných cen navíc. Stále jsem si ale říkala, že přihlášených bude spousta a já nebudu určitě vybrána. Proto pro mě bylo překvapením, když mě za téměř měsíc kontaktovali organizátoři soutěže. To už jsem na soutěž téměř zapomněla. Byla jsem mezi vybranými.

Celá soutěž se uskutečnila v kulturním středisku krajského města, které jsem neměla od bydliště daleko. Město znám, jezdívala jsem do něj velmi často právě na nákupy především oblečení. A práci jsem ještě neměla. A tak jsem mohla obětovat dva dny, které byly pro soutěž vyčleněny. 

První den byl soutěžní, kdy jsme si měly všechny soutěžící vybrat v obchodech města ošacení splňující vyhlášené téma v časovém limitu, který nám byl dán, a večer jsme se v něm měly předvést. Soutěž spočívala také ve volné disciplíně, já si vybrala krátkou ukázku tance. Součástí soutěže byl také nocleh v luxusním hotelu, ve kterém jsme měly volně přístupné wellness centrum a zajištěnou stravu do druhého dne, kdy bylo na řadě vyhodnocení celé soutěže. Byla jsem mladá a odvážnější, než dnes. Přesto jsem ze soutěže měla trému.

„Máš na to postavu, tak běž,“ pobízely mě kamarádky, a já je poslechla.

Celá soutěž, a to jak ta veřejná, tak i atmosféra v zákulisí, se nesla v přátelském duchu. Připadalo mi to, jako bych byla někde na dovolené v kruhu kamarádek. Vyhlášené téma soutěže bylo jako šité mně na míru. Vychutnávala jsem si těch několik hodin, které jsme měly na výběr soutěžního outfitu. Přesto jsem měla pocit, že se neumístím na předních příčkách. Vybrala jsem si ale nákladné a elegantní oblečení, které bude ozdobou mého šatníku. To už byla výhra pro mladou nezaměstnanou dívku čerstvě po škole. A tak jsem si užila i závěrečný večer.

Soutěžících bylo dvacet, a já se sice umístila v první desítce, ale ne na prvních pěti místech, která byla odměněna hodnotnými cenami. My ostatní jsme obdržely kytičku a stírací los. Přesto jsem nebyla zklamaná, když jsem si odnášela tašku s oblečením a obuví, nádhernou kabelku, kterou bych si v tu dobu rozhodně nemohla dovolit, šperky a na hlavě jsem měla profesionálně vytvořený účes. I ten byl vytvořen profesionální kadeřnicí v rámci soutěže zdarma.

Domů jsem se vrátila plná dojmů pozdě v noci. Malinko mě mrzelo, že mi scházela pouhá dvě místa pro získání krásné výhry. No, byl tu ještě stírací los. Los, na který jsem pomalu zapomněla. Vzpomněla jsem si na něj, až když mě kontaktovala jedna z mých kamarádek, která vznikla ze sokyň v soutěži. Věrka mi volala za dva dny a ptala se rovnou, jestli jsem na los něco vyhrála. Už věděla, že jedna z holek vyhrála stokorunu, ostatní včetně ní vůbec nic.

„Já ho ještě nesetřela,“ přiznala jsem se.

„Tak ho setři! Jsem zvědavá.“ 

Jediná jsem na los vyhrála, a to nemalou částku. Los mi přinesl sto tisíc korun. Pro mladou holku bez práce to byla závratná částka. A tak jsem vlastně byla vítězkou soutěže, ač veřejně nenominována, i já.

V kostýmku, který jsem si za finance v soutěži pořídila, jsem následně absolvovala výběrové řízení, a byla jsem úspěšná. V krátké době jsem tak získala i svou práci, ve které jsem dodnes.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10