Zakázaný nákup

Vypravila jsem se do supermarketu, abych doplnila domácí zásoby. Mimo potravin v mém nákupním vozíku skončilo také několik ostatních výrobků. Spokojeně si stojím v řadě u pokladny. Udržovat dvoumetrový odstup tak, jak je nám nařízeno, je nemožné.

To by musel mít supermarket několikanásobně větší rozlohu, než má a fronta lidí by končila mimo území našeho města. Obchod totiž stojí v jeho okrajové části. Proto jsem stála v davu, a přesto jsem se snažila držet si distanc od ostatních. Připadalo mi to, jako bych chtěla zatopit polenem, které jsem právě vytáhla z vody. Už jsem se těšila ven na čerstvý vzduch, když jsem ucítila na rameni dopad ruky cizího člověka. Pořádně mě vylekal. Byl to člen ochranky supermarketu. Bývalá gorila z diskoték, alespoň tak mi onen muž v ušmudlané roušce neprané od první vlny připadal, mě vyzval, abych ho následovala.

Snad si nemyslí, že jsem něco odcizila?

Rudá až za ušima jsem opustila frontu, v níž jsem již získala lukrativní místo v první pětině, a následovala gorilu. Ta se houpavou chůzí přesunula k regálům, kde jsem vybírala zboží naposledy. Muž měl svou tlapu stále položenou na mém rameni a tlačil mě jí k zemi. Snažila jsem se z jeho sevření vyprostit. Čím víc jsem se snažila vymanit z jeho klepeta, tím víc drtil mé rameno. Covid necovid, onen muž se očividně nebál virů, ale toho, abych náhodou neutekla. Byla jsem zvědavá, z čeho mě obviní. Naklonil se přes okraj mého nákupního vozíku a vytáhl z něj krájecí prkénko.

Byl to opravdu nešťastný nápad, rozhodnout se během pandemie pro upgrade své kuchyně. Člen ochranky se mi snažil namluvit, že právě ono prkénko patří k zakázanému zboží, které se nesmí nyní prodávat.

„To jsou domácí potřeby, a ty se prodávat smějí,“ pokoušela jsem se mu vysvětlit. Rozsoudit nás musela až prodavačka. Ta se postavila na mou stranu. Muž nervózně posouval pásku tak, aby bylo zřejmé, že prkénka do zakázané zóny nepatří. Přitom mžoural po mém vozíku. Po chvilce z něj vytáhl tužkové baterky.

„Ty se také můžou,“ řekla jsem. Byla jsem připravena argumentovat tím, že rodiče leží doma a nemají baterie do tlakoměru, ochotná případný infarkt hodit na jeho hlavu. Nemusela jsem. Gorila z ochranky si včas uvědomila, že ani s bateriemi neuspěje. Konečně našel, co hledal! Muž třímal v ruce nový poklad vylovený z nákupního vozíku. Byla jím obyčejná izolepa. Tu jsem musela v supermarketu nechat. Vracela jsem se zpět k davu, do fronty, která se mezitím ještě prodloužila. Pokus vrátit se do první pětiny mi nevyšel. Při pohledu na konec řady jsem nákup vzdala. Nechala jsem vozík i se zbožím na místě a supermarket opustila bez nákupu.

„A kdo to bude dávat na místo?“ ptala se ještě gorila.                                                                „Třeba vy, když jste mě z té fronty vytáhl,“ blafla jsem, a byla pryč.

Potraviny jsem nakoupila cestou domů ve večerce. Rozdíl cen byl zanedbatelný, řada minimální a usměvavá prodavačka měla příjemné jednání. A hlavně tu chyběla ona gorila.

Stále jsem ale potřebovala ony tužkové baterie. Sice do dálkového ovladače, nikoli do tlakoměru, bylo to ale také hodně akutní. Míjela jsem právě vietnamskou tržnici. Zboží zde bylo různorodé, a hlavně nic nebylo za páskami. Koupila jsem zde jak tužkové baterie, tak prkénko na krájení i izolepu. A dokonce jsem mohla přikoupit i sešity a pastelky pro děti.

„U vás se to smí?“ ptala jsem se malého mužíka. Mávala jsem mu přitom izolepou pod nosem.

„U nás všeho móc, u nás ano. Chceš ještě?“ Chlapík přede mnou rozprostřel ještě fixy, chrastítka pro miminka a ostatní zboží, které si v jiném obchodě nesmíme koupit. „U nás i oblečení.“

„To se přece nesmí?“ Zkoumavě jsem sledovala malého Vietnamce. Malinko se zamyslel, popadl jeden pár zimních   rukavic, které měl uloženy v krabici vedle pokladny a položil ho přede mne.

„To dárek,“ usmíval se.

Pochopila jsem. Rukavice se hodí vždycky. Popadla jsem zakázaný dárek, uložila ho k ostatnímu zboží do tašky, rozloučila jsem se a odcházela. Mezi dveřmi jsem přece jen utrousila: „Jen si dejte pozor, to se nesmí prodávat.“ Vychytralý chlápek se jen usmál: „Nerozumím.“ Nakonec jsem na nákupu ušetřila.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10