Holky skočí do obchodu pro nějaké veky na chlebíčky, maminka navařila obrovský hrnec kotlíkového guláše. Na prstech počítal, co by se ještě mohlo hodit. Snad nějaké sodovky. Pár žlutých a kofolu. Házel to všechno do kufru otcovy škodovky a připravoval se na přesun na zahradu u jejich chalupy. Rodiče začínali být mírně nervozní. „A kolik že to máš vlastně pozvaných lidí?" ptali se opatrně, aby kluka nepopudili. „Třicet?, tak to je opravdu hodně!" Nápad pořádat oslavu svého syna na zahrádce za městem byl vlastně jejich.
A maminka se pomalu v duchu začínala loučit s novými sazeničkami jahod. Minule se té chásce nechtělo lézt na strom pro třešně a oni uřízli tu největší a nejkrásnější větev. Zničili tím celý strom. Povzdechla si. Myslela na to, že snad

Zaúkoloval posledního zbývajícího střízlivého kamaráda, aby mu na oslavu dohlédl, smotal deku, do igelitového pytlíku nasypal nějaké cukroví a dva rohlíky se salámem. Vzal ji kolem pasu k sousedovu plotu. Věděl, že je tam díra, kterou chodili krást maliny. Protáhli se pod kusem trčícího ostnatého drátu. Zahrada byla sice zanedbaná, ale krásně voňavá.
Roztáhli starou deku, sedli si zády k sobě, chroupali sušenky a povídali si. Zjistili, že je jim spolu dobře. Šeptem se mu svěřila, že by chtěla takovou tu velkou lásku. Prostě život za život a on byl v té chvíli připravený ji dát. Seděli tam snad celé odpoledne, zvedli se, až když se začalo stmívat. Taky museli zkontrolovat chatu, aby ji některý z těch bláznů nepodpálil. Holky odešly spát do stanů, kluci si polehali kolem ohně.
Dnes se mu i ta tvrdá, zvlhlá zem zdála pohodlnou. Zavřel oči a v duchu slyšel její hlas. Život za život. Tahle věta ho provázela spoustu let. Prožil s ní kus báječného života, vychovali tři děti. Starou deku si tehdy nechali na památku a jemu se teď náramně hodí. Může se k ní přitulit, když je mu smutno. Podívá se k nebi a svou ženu gestem pozdraví.
Leukemie jim přeťala jejich vztah jak šíp. Snažili se být stateční, ale těch posledních pár dnů se za slzy už nestyděli. Drželi se za ruce a brečeli jak malé děti. Život za život. Tímto článkem vzdávám hold nesmírné bojovnosti mých druhých rodičů, tchánů a osudu děkuji za to, že jsem měla tu čest je poznat.
Peprmintka - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz