Zlatá klec

Po maturitě jsme se scházely dál. Daniela měla krásné místo, po babičce získala velký byt a nic nebránilo tomu, aby se s Martinem vzali. Najednou se jí ale začalo zdát, že prodavač je trochu málo, Martin odmítl studovat při práci. V té době poznala podnikatele Oldu. Atraktivní mladý muž měl už svou zavedenou firmu a Danielu okouzloval pozorností, drahými večeřemi a dárky. A tak netrvalo dlouho, Martin byl zapomenut a Daniela se rozhodla spojit svůj život s Oldou. Svatba byla pohádková, nevěsta nádherná. S Lenkou jsme byly pozvané a obě jsme jí to štěstí přály. A já jsem si tenkrát myslela, že opravdu bude šťastná.

Všechny tři jsme si slíbily, že se dál budeme scházet, ale Daniela pořád neměla čas. Až jednou nám volala, že nás zve k nim na kafe. Moc jsem se na ni těšila.

Její krásný byt jsem znala už z dřívějška, ale teď byl ještě luxusněji vybaven, přibyla nejnovější elektronika, nový nábytek. Daniela vypadala jako z módního katalogu, skvěle oblečená a upravená. Také pohoštění bylo na vysoké úrovni, skvěle jsme se bavily. Pak  Daniele zazvonil mobil a ona trochu znejistěla a znervózněla.

Její manžel Olda jí oznamoval, že se vrací domů. Lenka se okamžitě zvedla, že už nebudeme zdržovat a Daniela se ani nepokoušela jí odchod vymlouvat. Nechápala jsem. No a co? Tak přijde Olda, dáme si ještě skleničku, pokecáme. Ale Lenka už byla na odchodu, tak jsem se zvedala taky. Ve dveřích jsme se srazily s Oldou. Chladně nás pozdravil, a že by nás zdržoval na skleničku, to nehrozilo.

Venku mi Lenka vysvětlila, že se jí jednou Daniela svěřila, že Olda strašně žárlí. No dobře, ale na nás? Proboha proč? My Danielu neukousneme. On prý žárlí na všechny a na všechno, dokonce i na Danieliny rodiče. Nikam sama nesmí, jenom s ním, jinak dělá strašné scény, dokonce občas něco rozbije. Pak se strašně omlouvá, zahrnuje Danielu květinami, šperky, dovolenými v dalekém zahraničí.

Po čase jsme se vdaly i my s Lenkou a na scházení už opravdu nebyl čas, jen jsme si občas zavolaly. Daniele se narodila dcera, mně také a Lence syn. Žily jsme si své životy, každá  z nás se potýkala se svými vlastními starostmi. 

Jednou jsem Danielu potkala na zastávce tramvaje, měly jsme kus společné cesty. Tramvaj nějak dlouho nejela, říkalo se, že porucha na troleji. Tak jsem jí navrhla, že můžeme zajít na kafe, naproti zastávce byla malá cukrárna. Daniela se úplně zhrozila, kdepak, ona nemá čas, přišla by pozdě, Olda na ni doma čeká. Byla tak nervózní, že málem plakala. Tramvaj konečně přijela, ale i těch společných pět zastávek, co jsme spolu jely, se  neuklidnila. Každé čtyři minuty se dívala na hodinky. Letmo se rozloučila, vylítla z tramvaje a utíkala domů.

Až později jsem se dozvěděla, že jí Olda kontroloval a za pozdní příchod ji i fackoval. Ostatně mlátil ji za každou maličkost, co neudělala přesně podle jeho instrukcí. Žárlil na všechno. Žárlivé scény se střídaly s výbuchy vzteku, a potom následovaly projevy lítosti, které se snažil vykompenzovat drahými dary. Ani luxusní auto jen pro Danielu, šperky nebo dovolená na Maledivách nebyla výjimkou.

Až po patnácti letech manželství ve zlaté kleci Daniela sebrala zbytky sil a odvahy a zažádala o rozvod. Podařilo se.

Nějaký čas jsem o ní neslyšela vůbec.

Pak jsme měly třídní sraz - 25 let od maturity. Danielu jsem nepoznala, měla sice o pár kilo navíc, také make-up nebyl dokonalý a oblečení nebylo z nejdražších butiků. Ale všude byl slyšet její zvonivý smích a dobrou náladou nakazila všechny.

Podruhé se vdala, má další dceru a se svým druhým manželem žijí klidný život bez zbytečného přepychu, ale v pohodě.

Martinnatr - čtenářka
ChytráŽena.cz