Zuřivec si ji vzal do parády a za chvíli byla tuhá

-Komerční sdělení-

Neměla jsem tušení, že se něco takového může stát. Vypadal tak mírně, nevinně, byl vyfiknutý jako ze škatulky, barevně dokonale sladěný, prostě takový ten typ, co mu ženská propadne, ani neví jak. Jenomže, jak jsem si ho pustila do kuchyně, probudilo se v něm zvíře.

Rozjel se opravdu nevídaně – ta rychlost mě až zaskočila. Dokonce šest rychlostí! Když dostal do spárů šlehačku, byla za chvíli dokonale tuhá. Přiznám se vám na rovinu, nejsem žádná kdovíjaká kuchařka, spíš taková sváteční, ale rozhodla jsem se, že půjdu do sebe a že se v první řadě dovybavím, abych se neměla na co vymlouvat. Robot je základ. Jenomže, zkoušely jste si někdy vygůglit „kuchyňský robot“?
Ani to snad nedělejte, rozhodně vám to v rozhodování nepomůže. Milión všelijakých technických nesrozumitelností, před očima se vám míhají nejrůznější značky, za chvíli jste ztracená jak Jeníček s Mařenkou v hustém lese. Přitom ty roboty umí v podstatě všechny totéž. A teď, podle čeho vybírat? Tak jsem prostě bloumala po webovkách, bez ladu a skladu klikala a najednou se to stalo. Já vím, kdyby tohle četl můj muž, pomine se smíchy. Už ho slyším – takhle ty vybíráš spotřebič? Podle toho, jestli je hezkej??? Aby se nezbláznil, chytrolín. Proč by kuchyňský robot nemohl být hezký? A on byl vážně fešák.


Potkala jsem ho na stránkách firmy Sencor. Oči mi zrovna přecházely – tedy, jestli vám něco můžu garantovat, tak rozhodně to, že takovýhle výběr barev u žádné jiné značky nenajdete. Barvy, na jakou si vzpomenete. Je prostě vyloučené, že byste si některá nevybrala, že byste nenašla odstín, který by ladil s vaší kuchyní. Já mám kuchyň vysloveně romantickou, takovou až holčičí. Když už tu mám trávit spoustu času, chci se tu cítit fajn. Tak mám skoro všechno růžové. A on růžový byl. Sladce. Půvabně. Něžně…
Se zatajeným dechem jsem sjela očima na cenu – protože ať má zboží jakou chce barvu, teprve na cenovce se opravdu vybarví. A hele! Fakt? Bez koruny tři tisícovky? Tenhle miláček? A bylo to. Dva dny nato stál na mé kuchyňské lince. Říkám mu Lojzík a nechte si ty komentáře, že jsem mešuge, když dávám kuchyňskému spotřebiči jméno! Je prostě skvělý! Umí všechno – míchá, hnětá, šlehá, do mísy se mu vejde přes půl druhého kila těsta a dokáže zpracovat úplně všechno, co do něj dáte – myslím všechno až do mrtě, prostě sto procent. A čištění je doslova pohoda – mísu prostě vyndáte a strčíte do myčky. Navíc má takové přísavné nožičky, takže i když jede na šestku, ani se nehne. Prostě Lojzík.

No, a pak přišel domů Petr. Mrknul na linku, pak na mě, řekl „Sencor, jo?“ a vytáhnul z krabice manuál. Chvíli si četl, pak obhlížel Lojzíka a mrmlal: „Jasně, pulzní režim, výkyvné rameno, bajonetový systém – a hele, nástavce rotují kolem své osy i kolem osy převodovky…“. Prostě takové ty věci, co zajímají mužský. Nakonec uznale pokýval hlavou. Nebudu dělat zagorku – fakt mi docela spadnul kámen ze srdce. Lojzík, tedy pardon, kuchyňský robot Sencor, byl přijat do rodiny. A pak že ženská neumí vybrat spotřebič…