Nové Hrady (u Litomyšle)

Návštěva zámku ve východočeských Nových Hradech (nedaleko Městských a Toulovcových Maštalí) patří k těm, na které se nezapomíná. Jednak proto, že rokokových staveb máme u nás poskrovnu, ale také proto, že ještě v 90. letech minulého století byl v dezolátním stavu a zachránila ho péče obětavých lidí.

Tento rokokový šperk vybudoval v letech 1774–1777 hrabě Jean Antoine Harbuval Chamaré, zámek nebyl nikdy přestavován a dodnes si zachoval svou ryzí architektonickou podobu. Posledním majitelem před znárodněním byl textilní továrník Josef Bartoň. Osud areálu v dobách socialistické péče se podobá mnoha jiným - hospodářské budovy využilo JZD a zřídilo tu kravín a výkrmnu vepřů. Později tady sídlila škola. A do oprav se pochopitelně neinvestovalo.

V roce 1997 koupili od restituentů totálně vybydlený zámek manželé Kučerovi. V zámku nebyla kanalizace, přívod vody a elektrická síť byla ve velmi špatném stavu, někde nebyly ani podlahy.

Nejde ani tak o finance, bez kterých to pochopitelně nejde, ale především o energii a nadšení pro věc, psychickou sílu a odolnost - kdo jste kdy rekonstruoval i nevelký byt nebo domek, víte co myslím, potíže s řemeslníky, termíny, nekvalitně odváděná práce atd. A teď si představte zámek s 28 místnostmi a rozsáhlé pozemky s dalšími hospodářskými stavbami!

Veřejnosti byl zámek v Nových Hradech otevřen v roce 2001. Navštívili jsme ho krátce poté, a pamatuji si, jak jsme říkali, že by bylo dobré navštívit ho znovu, až nově vysazené keříky ve francouzské zahradě na nádvoří trochu povyrostou. Příležitost se naskytla letos a s obdivem jsme procházeli rozsáhlý areál, na kterém vznikly a stále vznikají další zahrady, a který je postupně zvelebován.

Kromě klasické zámecké prohlídky lze navštívit Muzeum motokol v barokním špýcharu, Galerii klobouků, restauraci, kavárnu s galerií; součástí areálu je farma s jeleny a daňky, stáje, replika zeleného divadla, anglický park s křížovou cestou a rozmanité typy zahrad - bílá, italská, parkánová, zeleninová, rozárium...

Já bych se ráda zaměřila na jednu ze zdejších zajímavostí, kterou jsme dosud záměrně opomíjeli, a tou je zámecký labyrint.

Labyrintem se nazývá stavba nesmírně složitého půdorysu, z níž je těžké najít cestu ven. Podle staré řecké mytologie vystavěl takovou stavbu Daidalos pro krétského krále Minóa. Ten v něm dle legendy ukrýval netvora Minotaura, jemuž byly přinášeny lidské oběti.

V zahradách se od dob renesance do současnosti budují labyrinty a bludiště nejen pro pobavení návštěvníků, ale zároveň jsou symbolem naší cesty životem, neustálého hledání správného směru. Slouží i k meditacím a rozjímání.

Cesty v novohradském labyrintu měří zhruba 600 metrů a jeho střed pak ukrývá sochu jednoho z nejkrutějších netvorů 20. století, J. V. Stalina, za jehož neomezené vlády byly ve jménu zvrácené ideologie usmrceny miliony nevinných lidí.

Dobrá chvíle na to popřemýšlet o tom, že každé století lidských dějin mělo své Minotaury. A také o tom, že svoboda není samozřejmost.

Nové Hrady doporučuji zařadit do vašeho plánu výletů. Aktuální otvírací dobu, možnosti prohlídek i probíhající kulturní akce naleznete na webových stránkách zámku.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete