Děti se na internetu nebojí, dokonce roste počet těch, co jdou s neznámými z internetu na schůzku

Ze studií vyplývá, že průměrný věk, kdy děti začínají používat internet, klesl pod 10 let. I děti pod touto věkovou hranicí se mohou setkat s nevhodným online obsahem, ale často nevědí, jak si mají počínat, nebo ho za nevhodný ani nepovažují. U dětí předškolního věku může dojít k traumatizaci nebo vzniku digitální závislosti. Nejnáchylnější na ovlivnění nevhodným obsahem či na kyberšikanu jsou děti v pubertálním věku, tedy mezi 9 až 16 lety.

„Mezi největší problémy dětí online patří zneužití osobních údajů, kyberšikana či pedofilie. Tomu napomáhá stále vzrůstající počet uživatelů sociálních sítí. V současné době má téměř sto procent dětí ve věku 8. až 9. třídy přístup k internetu a profil na sociální síti. Šikana na internetu se poměrně těžce odhaluje a má zpravidla horší dopad než šikana fyzická. Nejrůznější nadávky, pomluvy či fotografie si na sociálních sítích může zobrazit mnohem větší počet lidí,“ řekla Ivana Jačková. Uživatelé se cítí být v bezpečí anonymity a dovolí si tak mnohem víc než v reálném životě. To vede u oběti k pocitu, že se s tím nedá vlastně nic dělat a raději se o tom rodičům vůbec nezmíní. Rodiče často vůbec nenapadne, že by jejich dítě mohlo být terčem takových útoků a jsou spokojení, že dítě se u počítače “zabaví.

Více jak polovina všech dětí ve školním věku se již setkala se šikanou na internetu. Šikanování pomocí moderních technologií, neboli kyberšikana, může mít hodně různých projevů – šíření videí, vydírání, obtěžování prozváněním, pomlouvačné komentáře, výhružné SMS, zveřejňování osobních fotografií, zaznamenání a sdílení dehonestujících situací. Je mnoho způsobů, jak si mohou děti pomocí telefonů, počítačů a internetu ublížit.

Přitom se děti online prostředí nebojí. Sdělují své jméno, emailovou adresu, fotografie a jsou ve většině schopny tyto informace sdílet i s lidmi, které nikdy neviděly. Rizika, která na ně v online prostoru číhají, rostou s možnostmi využití internetu. Sociální sítě přinesly velké možnosti sdílení a tím i velký zásah do soukromí dětí. Pro rodiče pak velký úkol předat dětem informace, jak se na internetu chovat.

Rozdíl oproti minulým letům je především v tom, že nejrůznější pochybná individua se dříve vyskytovala v mnoha chatovacích místnostech na mnoha nejrůznějších serverech. Počty uživatelů nebyly tak vysoké a byly rozmělněny mezi více podobných serverů. S příchodem Facebooku a dalších sociálních sítí počet uživatelů prudce vzrostl a především se soustředil na jedno místo. Je tak mnohem snazší vybrat si konkrétní oběť.

Při využívání internetu je nejdůležitější naučit se v něm chovat. Anonymita neposkytuje bezpečí, na to by měl pamatovat každý, kdo k počítači usedne. A měly by o tom být poučeny i děti. Rodiče by měli vysvětlit dětem, jak to na internetu chodí, co se může stát, proč by se měly chovat obezřetně a nevěřit každému. A proč by se neměly bát mluvit s rodiči o věcech, na které na internetu narazí.

Dnes je samozřejmě možné zablokovat stránky, aplikace a servery s nevhodným obsahem, s výskytem nevhodných slov či obrázků, aby se na ně dítě vůbec nedostalo. Lze také zabezpečit počítač tak, aby sledoval, co se na něm děje. Je možné sledovat komunikaci dítěte tak, aby byla případně odhalena druhá strana v případě zneužívání. Často je však zapotřebí zásahu policie, která si může vyžádat informace o jiných uživatelích, a například na základě jejich IP adresy je posléze najít.