Klíšťata žijí jen v lese a milují sladkou krev? Nevěřte tomu!

O klíšťatech koluje mezi lidmi spousta různých polopravd a mylných informací, které se většinou předávají z generace na generaci. Pojďme je uvést na pravou míru.

1. Klíště skáče ze stromů

Ale kdepak, pověst „výsadkáře“ získal tento zákeřný parazit jen omylem. Klíště totiž číhá na svého hostitele přichycené v trávě nebo na keřích nejvýše do jednoho metru nad zemí. O něco níže se nacházejí nymfy (vývojový předstupeň dospělého klíštěte), které se mohou snadno přichytit na srst vašich čtyřnohých miláčků, a nejblíže zemi jsou larvy. Ty se často přisávají na drobné savce, jako jsou například různí hlodavci.

2. Klíště žije pouze v lese

Lesy, především ty listnaté a smíšené, jsou sice jeho doménou, klíště však můžete chytit i na zahrádce, na louce nebo třeba při procházce v městském parku. Vyskytuje se také na březích řek a rybníků (ke svému životu totiž klíště potřebuje vlhkost), dále na okrajích lesních cest a různých strží, obecně pak všude tam, kde je tráva vyšší než dvacet centimetrů. Přisátí proto nejčastěji hrozí při zahrádkaření, kempování nebo pěších výletech. Výrazně méně bývá klíšťat v jehličnatých lesích bez podrostu a na prosluněných suchých místech je prakticky nenajdete.

3. Nejvíce klíšťat se objevuje uprostřed léta

Není to pravda. Při vysokých teplotách chybí ve vzduchu vlhkost, proto během horkých měsíců zalézají klíšťata pod zem, kde přežívají přisátá na hlodavcích. Jejich největší výskyt je typický pro období jara (březen až červen) a podzimu až do příchodu prvních mrazů. Možná vás to překvapí, ale klíště začíná být aktivní už při teplotách nad 5 °C!

4. Klíště napadá hlavně lidi se sladkou krví

Další z mnoha mýtů. Klíšťata se orientují podle čichu. Vnímají lidské pachy, tělesné teplo a dokonce i zvýšené množství oxidu uhličitého, který člověk nebo jiní živí tvorové vydechují. Říká se, že když si dáte pivo nebo česnek, změní se složení potu, jehož pach poté klíště odpuzuje, vědecky však tato souvislost potvrzena nebyla. Odpudivý účinek mají pouze repelenty, ale tento efekt je pouze dočasný, takže ani na ně nelze stoprocentně spoléhat.

5. Na světlé oblečení klíšťata nejdou

Barva oblečení zde nehraje důležitou roli. Světlá látka má jen tu výhodu, že na ní klíště snáze zahlédnete a můžete ho rychleji odstranit. Vedle světlé barvy je vhodné volit také hladký materiál, po kterém se klíšťatům hůře šplhá. Na procházku do přírody jsou tedy ideální dlouhé světlé kalhoty, dole zakončené gumou, nebo s nohavicemi zastrčenými do ponožek.

6. Klíště se musí nejdřív udusit

Vzpomínáte si, co udělala vaše maminka nebo babička, když jste k ní jako děti přiběhly s přisátým klíštětem? Vždycky měla po ruce pár kapek oleje, kousek sádla nebo másla, případně mýdlo, kterým klíště udusila. Potom ho vytočila pinzetou, a to buď ve směru, nebo proti směru hodinových ručiček (o správnosti obou variant se často diskutovalo). Nad takovým postupem raději nepřemýšlejte. Klíště není do kůže zašroubované, ale zakousnuté, jeho kusadla připomínají kombinační kleště.  Ani jeho rozdrcení není to pravé. Při rozdrcení klíštěte se dostávají do okolí všechny choroboplodné zárodky, které klíště obsahuje, a hrozí infekce i nepatrnou rankou v kůži.  Jak tedy klíště co nejlépe odstranit? Nejprve ho zakápněte dezinfekcí, pak ho uchopte pinzetou (můžete použít i speciální kleštičky) a viklavými pohyby jej opatrně vytáhněte z kůže. Dejte přitom pozor, abyste ho nepřetrhli. Místo přisátí poté znovu potřete dezinfekcí.

7. Pokud vám v kůži zůstanou kusadla, hrozí infekce

Infekce probíhá již ve chvíli, když klíště začne sát krev a vypouštět sliny do rány.  V samotných kusadlech však nákaza není. Takže nepanikařte, jestliže vám po odstranění klíštěte zůstanou v kůži. Tělo si s nimi poradí podobně jako s třískou.

8. Při nákaze je nutné okamžitě začít užívat antibiotika

Vzhledem k tomu, že klíšťová encefalitida je virové onemocnění, antibiotika jsou zde zcela neúčinná. Na viry totiž nezabírají. U této nemoci se léčí pouze její příznaky.

9. Očkování se provádí jen v zimním období

Nechat se očkovat je možné kdykoliv během celého roku (ideálně však v době, kdy aktivita klíšťat není příliš vysoká). Liší se jen intervaly mezi první a druhou dávkou. Ty jsou v zimě podstatně delší, od jednoho do tří měsíců, zatímco v létě se zkracují na pouhé dva týdny.

10. Očkování má spoustu vedlejších účinků

Očkovací látky proti klíšťové encefalitidě jsou vysoce bezpečné a obvykle po jejich podání nedochází k projevům vedlejších účinků. Pokud se už nějaké komplikace objeví, jedná se většinou pouze o nezávažné projevy, které za krátkou dobu odezní.

11. Když chytnete klíště v době mezi jednotlivými dávkami vakcíny, onemocníte a průběh nemoci bude pak mnohem horší

Průběh rozhodně není horší, nanejvýše může být stejný jako u neočkovaných jedinců, spíše je ale mírnější. Po první vakcinaci ještě protilátek není dostatek. Záleží na tom, kolik dnů od očkování uplynulo do doby nákazy. Zpravidla 14 dní po 2. dávce je ochranná hladina protilátek u více než 90% očkovaných. Po 3. dávce se účinnost zvyšuje až na téměř 100 %. Je proto nezbytně nutné dokončit základní imunizaci podáním 3. dávky. Po podání třetí dávky pak ochrana trvá tři až pět let.

12. Vakcína chrání před všemi nemocemi, které klíšťata přenášejí

Nechrání. Dosud totiž neexistuje žádná vakcína proti lymeské borelióze, dalšímu infekčnímu onemocnění přenášenému klíšťaty.

13. Nákaza hrozí pouze v rizikových oblastech

V posledních letech se počet klíšťat zvyšuje včetně těch nakažených . Najdete je prakticky všude. Objevují se jak v nížinách, tak i v podhorských oblastech. Stěhují se dokonce i do větších nadmořských výšek, kam je zanášejí hlavně ptáci nebo lesní zvěř. Možná tomu nebudete věřit, ale Česká republika je zemí s druhým nejvyšším výskytem klíšťové encefalitidy v Evropě.