Kouzlo železnic na Prima ZOOM

Jsou výzvou pro neohrožené inženýry – stavitele železnic, kteří již téměř 300 let dobývají přírodu pomocí nejmodernějších technologií. Železniční tratě nejsou jen legendárními nositeli mýtů, lidí a strojů. Jsou také důkazem vysokých inženýrských dovedností a svědky nezdolné vůle lidstva otevírat nové cesty do neznáma, aby dobyly přírodu a její poklady. 

Železniční tratě na všech kontinentech vyprávějí příběh průmyslové kultury, pokroku a umění cestovat. Ve druhém seriálu se pokocháme architektonickými železničnímI skvosty starého kontinentu.

Projeďte se těmi nejzajímavějšími vlaky na Prima ZOOM:

Bernina Express je nejvýše položenou alpskou tratí. Vlaky na ní překonávají 196 mostů a jejich protivníkem je sníh a led. Trať je položena v divoké přírodě Grisonska. Začala se stavět v roce 1889 a byla vybudována za pouhých dvanáct let jako jednokolejná úzkorozchodná železnice. Dnes trať měří 170 kilometrů a vede z Grisonska do Itálie. Bernina Express začíná v městě Chur a přejezd Alp vlaku zabere čtyři hodiny. Vlak cestou projíždí kolem místních středověkých hradů. Pak už začne stoupat do hor. 

Trasa je nebezpečná, hrozí sesuvy půdy na trať. Vlak překoná řeku Albulu přes viadukt Solis. V roce 2014 právě v tomto úseku tratě sesuv půdy zasáhl vlak se 140 cestujícími. Úsek trati Thusis je zapsaný na seznam Světového dědictví UNESCO. Vlak se dostává do pohoří Albula. První zastávkou v této části Alp je Tiefencastel. Blízká vesnice Brienz má velký problém. Celá obec i s okolními loukami se postupně sesouvá do propasti. Vše zhoršuje i skutečnost, že se hora nad vesnicí celá drolí. V ohrožení je i železniční trať. Další velkou zastávkou je Svatý Mořic. Cesta k němu je mimořádně krásná. Viadukt Landwasser je 65 metrů vysoký a patří k nejelegantnějším mostům v celém Grisonsku. 

Trať ústí přímo z viaduktu do tunelu, což zážitek z jízdy po viaduktu ještě umocňuje. Z Bergünu do obce Preda vlak stoupá horním údolím pohoří Albula. Převýšení je zde 416 metrů. Je tady točitý tunel. Uvnitř hory se vlak otočí o 360 stupňů. V zimě po zdejších silnicích auta neprojedou, jediným spojením obcí se světem je tady právě vlak. Tamější viadukty fungují také jako ochrana před povodněmi a lavinami. Tunel Albula je unikátním železničním dílem dlouhým 100 metrů. Právě na tomto úseku železnice přepraví ročně dvanáct milionů turistů a místních. 

Na zamrzlém jezeře Svatého Mořice se dodnes každý rok konají koňské dostihy. Skijöring, jak se tyto dostihy, kdy kůň táhne lyžaře, nazývají, vymysleli právě zde, ve Svatém Mořici, angličtí turisté v roce 1906. I dnes blahobyt místních závisí na turismu. Další zastávkou vlaku je Morteratsch, kde v současnosti probíhá zajímavý výzkum a pokus, jak donutit ledovec znovu růst. Alp Grüm je poslední švýcarskou stanicí. V zimě se sem člověk dostane pouze vlakem. Místní lidé mají v zimě problémy se zásobováním vodou, prameny totiž zamrzají. I odpadky se odsud musejí odvážet po železnici. Železničáři v zimě bojují se sněhem a ledem a snaží se stále udržet trať sjízdnou. 

Ospizio Bernina je nejvýše položenou stanicí této železnice. Leží ve výšce 2253 metrů nad mořem. Kousek za ní je jezero Bianco. Z italské stanice Poschiavo je do cíle železnice, Tirana, ještě třicet kilometrů. Cesta je z kopce a kvůli intenzivnímu brzdění trvá přes hodinu. Sklon trati je 70 promile a jedná se o nejprudší úsek celé dráhy. Těsně před cílovou stanicí vlak ještě v Bruziu projede kruhovým viaduktem a otočí se o 360 stupňů. Tento viadukt je nejoriginálnější stavbou celé dráhy. Bernina Express propojuje jedinečně a kouzelně Švýcarsko a Itálii.

V sedmdesátých letech Čína postavila v Africe železniční trať z Tanzanie do Zambie. I dnes tato trať představuje vrchol železničního stavitelství. Na trati, která leží uprostřed doslovné divočiny je 320 mostů. Tazara, jak se trať i vlak po ní jedoucí nazývá, začíná v Dar es Salam a vede do Kapiri Mposhi. Trať je dlouhá 1860 km. Vlak vyráží z Dar es Salam, největšího města ve východní Africe. Tady hraje prim v dopravě silniční síť. Na venkov a dál do divočiny je ale stále nejlepší dostat se vlakem.

Trať ročně obslouží půl milionu cestujících. Většina z nich ale používá třetí třídu vlaku. Pokud byste chtěli jet do cílové stanice první třídou, cena jízdenky je v přepočtu 28 eur, což je pro většinu zdejších cestujících astronomická cifra. Cena lůžkového vozu je dokonce 40 eur, což zde představuje měsíční průměrný plat. Lidé tedy volí cestu třetí třídou. Expres cestu zvládá zhruba za 42 hodin, normální vlak pak přes padesát hodin. Lokomotivu řídí dva strojvůdci, kteří se 8krát za cestu prostřídají. 

Tazara je pro celý africký kontinent symbolem africko-asijské solidarity. Trať stavělo přes 100 000 čínských a afrických dělníků celých šest let a doslova jí prosekali mačetami cestu divočinou. Obyvatelé zdejších lesů přicházejí obchodovat na zastávky vlaku. Snaží se tak trochu si přivydělat. Pro mnohé je to jediný zdroj příjmů. Vlak na rovině míří k cíli rychlostí 110 km/h. Třetí třída je doslova přeplněná a praská ve švech. Vlak projíždí Selousovou rezervací, což je druhá největší tanzanská rezervace. Zde je povolen komerční lov. Pro strojvedoucího je tady ale cesta nebezpečná. Stále musí hlídat, zda na trati nejsou nějaká zvířata. Už několikrát se stalo, že vlak srazil slona a vykolejil.

Dvě stě kilometrů od Dar es Salam se nachází stanice Kisaki. Právě zde se v dávné minulosti potkávaly karavany obchodníků a otrokářů. Vlak tady už má osm hodin zpoždění, doba příjezdu je pouze orientační a vesničané se tomu přizpůsobili. Nic jiného jim ostatně nezbývá. Velké plány ohledně rozvoje ekonomiky vzaly kvůli politice za své, a tak je nedostatek peněz poznat i na vybavení Tazary. Podle zdejší řeky se trať ostatně jmenuje. U řeky Tazary se nachází národní park Mikumi. Právě tady se díky trati usadili zdejší lidé a čekali, že jim železnice přinese lepší život. Bohužel realita jejich naděje nenaplnila. 

Tato část trati je nejtěžší, právě zde se nachází za sebou 46 mostů a tunelů. Tunely tady stavělo 3000 dělníků a sedmnáct z nich zemřelo. Za tunely vlak vjíždí do vrchoviny Mufindi, kde občas sněží i v červnu. Jedná se o jednu z nejchladnějších oblastí Afriky. Zdejší proměnlivé počasí se také podepisuje na destrukci trati. Úsek je nebezpečný i z důvodu možných teroristických útoků na vlak. Místní lidé, kteří zde žijí, jsou totiž dodnes pod vlivem zdejších domorodých kouzelníků. Ti o trati vykládají strašidelné báchorky a štvou domorodce proti železnici. Právě z těchto důvodů je ve vlaku policejní doprovod, který soupravu chrání. Zdejší krajinou vlak také většinou projíždí v noci.

Rameswaramský expres je vlakem, který je známý po celém světě. Tento vlak totiž spojuje indické přístavní město Chennai s poutním městem Rameswaramem. Vlak na své cestě indickým státem Tamilnádu urazí 680 km. Je listopad a filmový štáb vyráží tímto vlakem do Rameswaramu, teď je zde období monzunových dešťů. 680 km trvá vlaku urazit celých dvanáct hodin. Nádraží v Chennai bylo postaveno v roce 1908 a dodnes je hlavním symbolem města. Je zde také šesté nejdelší nástupiště světa. Jízdenka do Rameswaramu stojí v přepočtu tři eura, což umožňuje cestovat pomalu každému.

Velký důraz ve vlaku je dbán na bezpečnost cestujících a funguje tam železniční policie. Její součástí jsou i ženy, které se starají o bezpečnost ženských cestujících. Vlak vyráží. Při pobřeží projíždí úrodnou a rovinatou krajinou. Venku jsou teploty vysoko přes 40 stupňů Celsia a vlak je bez klimatizace. Proto má vlak za jízdy otevřené dveře. Další částí Indie, kterou vlak projíždí, jsou úrodné nížiny Arcot. Stanice Viluppuram je živým železničním uzlem, expres pokračuje na jih, jiné vlaky ze zdejší stanice vyrážejí na východ a na západ. V Indii je železnice nejvýznamnějším zaměstnavatelem. Zaměstnává 1,3 milionu lidí. Přes 1000 žen dnes pracuje jako strojvedoucí. Vlak přejíždí řeku Kávérí, jeho další zastávkou je oblíbené poutní místo Tiruchirappalli. Dál vlak projíždí úrodnými rovinami Thanjavuru. 

Tato část země je nejúrodnější a také je nejvíce osídlená. Hlavní plodinou, která se tady pěstuje, je rýže. Vlak vjíždí do chrámového města. Tiruchirappalli je někdy nazýváno městem bohů. Zdejší železniční stanice je důležitým přestupním místem, které odbaví denně 15 000 cestujících. Blízká stanice je Ponmalai. Jedná se o osadu železničářů, je zde také železniční hřbitov a opravárenská železniční dílna. Strojvedoucímu expresu odsud zbývá do cílové stanice pouhých 80 km. Poslední stanicí před velkolepým pambanským mostem je Mandapam. 

Pro strojvedoucího právě začíná těžký úsek cesty. Železniční most na ostrov Pamban vede přes Indický oceán a je dva kilometry dlouhý. Most je 107 let starý a je na konci své životnosti. Na jeho stavu se podepisuje vlhké a horké počasí, most koroduje. V roce 1964 se tady stala velká katastrofa, kdy cyklon z mostu smetl projíždějící vlak i s cestujícími. Kvůli nevyzpytatelnosti počasí mají z úseku cestující i zaměstnanci železnice strach. Vlak most překonává rychlostí 45 km/h. Uprostřed mostu je zvedací část, aby velké zaoceánské lodě mohly úžinou proplouvat. Konečně je vlak v cíli, v posvátném městě hinduistů, Rameswaramu. Je zde chrám z 12. století, který je zasvěcen svatému princi Rámovi. Pro velkou část cestujících z vlaku je chrám cílem jejich cesty. I vlak zde končí svou dvanáctihodinovou cestu.

Ferrocarril del Sur, jedna z nejvýše položených vlakových tras na světě, vede přímo přes hory Peru. Dodnes je ve světě železnic považována za zázrak. Kolejnice vedou nejen do slavného zničeného města Machu Picchu, ale spojují starověké hlavní město Inků Cusco s Punem na břehu jezera Titicaca a zářivě bílým městem Arequipa. Cesta vlakem vede skrz pohoří Andy grandiózní krajinou a nezastavěnou a nepřístupnou oblastí s úžasnými pohledy na okolní přírodu.

Tren a las Nubes je turistický vlak v provincii Salta v Argentině. Tato linie vede podél východní části železniční trati Salta – Antofagasta železnice Belgrano (také známá jako „C-14“), která spojuje argentinský severozápad s hranicí v pohoří And, přes 4220 metrů (pátá nejvýše položená železnice na světě). Původně byla postavena z ekonomických a sociálních důvodů, nyní je primárně zajímavá pro turisty jako historická železnice, i když pro místní obyvatele jsou k dispozici levnější jízdenky na použití vlaku jako dopravy. 

Železniční trať má 29 mostů, 21 tunelů, 13 viaduktů, 2 spirály a 2 serpentýny. Kvůli rozhodnutí nepoužít pro trakci ozubnici s pastorkem musela být trasa navržena tak, aby se vyhnula strmým svahům. Kličkování umožňuje vlaku stoupat nahoru a jet tam a zpět rovnoběžně se svahem hory. Vlak jezdí čtyři dny v týdnu, odjíždí ze San Antonia de los Cobres na viadukt La Polvorilla. Ačkoli většina turistů jednoduše podnikne 8hodinovou jednosměrnou cestu a vrátí se jinými prostředky. Vlak se skládá z jídelního vozu, barového vozu, prostoru první pomoci a dvou osobních vozů s místem pro 170 osob, i když se očekává, že se časem zvýší na 400. 

V současné době vlak opouští stanici San Antonio na 13hodinovou zpáteční cestu dlouhou 434 kilometrů k viaduktu Polvorilla, který se nachází 4220 m nad hladinou moře. Zakřivený viadukt je 224 m dlouhý a 64 m vysoký. Jakmile vlak opustí Saltu, nejprve vstoupí do Valle de Lerma a poté do Quebrada del Toro, než dosáhne Puna. Po cestě je mnoho zastávek, některé s trhy prodávajícími řemeslné zboží a místními nabízejícími regionální kuchyni.

Železniční expert a vlakový nadšenec Tim Dunn odhaluje úžasnou architekturu, která lemuje železniční síť. Tim Dunn miluje vše kolem železnic a společně s ním v deseti fascinujících dílech navštívíme to nejzajímavější z železniční architektury po celé Evropě. 

Čeká nás například překrásná Wemyss Bay ve Skotsku nebo moderní železniční most v Londýně, Royal Albert Bridge na jihozápadě Anglie, železniční stanice Gällivare ve Švédsku daleko za polárním kruhem, nedávno zmodernizovaná stanice Wolverhampton blízko Birminghamu či zrekonstruované vagony v St. Germans. Navštívíme Windsor a seznámíme se s pozůstatky souboje železničních společností o přízeň královny. Polsko pak ukáže depa, která rozšířili nacisté. Mezi to nejzajímavější patří také hlavní nádraží v Plzni a nejstarší železniční obloukový most na světě, největší evropské nádraží v Lipsku, nádražní hotel Midland nebo Malmö, jehož stanice městského tunelu jsou architektonickými skvosty. Vydejte se s Prima ZOOM na jedinečnou cestu vlakem.