8 rad, než se rozhodnete vyběhnout
Pampeliškový med - nejoblíbenější recepty
Hrajte s námi SUDOKU online !
MDŽ nebo Den matek?
Janka Ledeckého (47) není třeba dlouze představovat. Je to člověk, který ví, jak chutná sláva a úspěch na jedné straně, na straně druhé umí pracovat nepřetržitě několik dní s dvouhodinovou denní dávkou spánku.
Zná chuť „standing ovations“ světových, muzikálových sálů, umí ale také jet na slíbenou schůzku autobusem, když mu jeho auto v Krkonoších zapadne po anténu sněhem. Zdánlivě rozporuplné situace mají mnoho společného. Zodpovědnost a úctu, to obojí především ke svému okolí.
Janku, zažil jste velkolepé přijetí Vašeho Hamleta na přední, korejské, muzikálové scéně. Jaký je rozdíl mezi českým a korejským muzikálovým divákem?
V první řadě je to pro mě obrovská satisfakce. Zjistit, že to, co jsem napsal ve Špindlu, funguje úplně na opačné 
straně zeměkoule. A to tak že během představení dojde někdy i dvakrát na standing ovation a na konci při přídavcích je atmosféra jako na koncertě Robbie Williamse. Tak to je ten rozdíl mezi našimi korejskými diváky (ale fakt je, že ječí hlavně divačky). Ale zpátky k té muzice. Typická česká povahová vlastnost je ta schizofrenická kombinace nadutosti a současně pocitu vlastní malosti. Konkrétně v hudební branži to znamená, že se sami sebe ujišťujeme - no já kdybych se narodil v Liverpoolu (Los Angeles...) a současně ostatním vysvětlujeme, že to prostě nejde.
Že máme zkrátka takový nepřekonatelný historicko lokální deficit. A když v tomhle prostředí pár let žijete, tak tomu začnete více méně věřit. Když jsem před dvěma rokama dorazil na první zkoušku v Soulu, herci měli zrovna pauzu a postávali na chodníku před zadním vchodem Ze dveří vyšla taková nádherná asiatka, zapálila si cigáro a jenom tak beze slov si zpívala refrén Nevěrné a vedle jeden kluk přesvědčoval ostatní, že ten jeden taneční krok v choreografii má vypadat jinak. A mě najednou došlo, že to prostě musí vyjít. Protože oni už si to vzali za vlastní.
Máte na svém kontě mnoho hitů. Dokázal byste říci, co dělá z písně hit?
Je to kombinace spousty faktorů. Hudební nápad, rezonující text, nebo aspoň dobrý slogan, načasování, interpret...a ještě navíc nějaká magie.
Určitě. Já už jsem byl o spoustě písniček přesvědčený, že to je jasný jak facka. Že to prostě zbourá všechny hitparády. A nic. A přitom ty věci jsou ok i po letech a občas si je zahraju na koncertech. Akorát jim v tu chvíli něco k té hitovosti chybělo. A já dodnes netuším co. Takže dát návod si fakt netroufám.
Skupina Žentour byla donedávna něčím, na co mnozí s povzdechem vzpomínali. Letos v létě jsme ovšem zvuk tohoto dobře namazaného stroje měli možnost po létech opět slyšet. Byla to náhoda, nebo slib do budoucna?
My jsme si chtěli vyzkoušet, jestli nás to ještě po těch letech dohromady baví. Honza Černý, který Žentour založil, byl už přes patnáct let zakopanej ve studiu s filmovou a reklamní muzikou. A já mu chtěl ukázat, že když zahrajeme Proklínám, tak nemusím zpívat ani slovo. Protože to zazpívaj lidi sami. A to včetně sedmnáctiletejch holek, který se narodily přesně v tom roce, kdy jsme to s Honzou napsali.
Což je mimochodem další zvláštní úkaz, jak se ty hity nedaj vypočítat. Proklínám vyšlo na posledním albu Žentouru a ani ho tenkrát nenasadili v rádiích. Takže jsme si zahráli pár festivalů na Slovensku. V nové a skvělé sestavě. A baví nás to moc. Takže jsme se pustili s Honzou do fungl nových věcí. A příští rok to vybalíme i v Česku.
Jste pověstný svou láskou k adrenalinovým sportům. Kterým z nich se věnujete nejraději?
Po třech sezónách motoskijöringu bez úrazu mám pocit, že bych neměl svého anděla strážného tak přetěžovat. Ale kdoví, jak to dopadne. Už mě zase začali přemlouvat. Jinak asi výstižnější než adrenalinové jsou klouzací sporty. Lyže, snowboard, windsurf, wakeboard. A pak se taky párkrát do týdne potřebuju uřítit. A na to je nejlepší squash. V létě beach-volleyball.
Janku, mnozí o Vás tvrdí, že jste novodobý Jakub Jan Ryba. Máte zvláštní cit pro vánoční náladu a dokázal jste to v nejedné své písni. Máte rád vánoce? A vůbec… Jak vypadají Vánoční svátky u Ledeckých?
Jestli mám rád Vánoce? Představte si, že bych při tom všem, co jsem o nich napsal a zahrál, Vánoce nenáviděl...to by bylo na hospitalizaci. Ale vážně. Mám je rád. A evidentně jsem je musel jako děcko úplně milovat. Jinak by se mi tak snadno ty vánoční věci nepsaly...A co se týká Štědrého večera u nás doma - máme stromek, dárky, rybu...ale hlavně jsme od rána až do čtyř na sjezdovce. A to je docela prima způsob, jak to plonkové očekávání večera překlenout.
Blíží se Vaše velké vánoční turné Sliby se maj plnit o vánocích a naše čtenářky mají možnost vyhrát vstupenky na jeden z těchto koncertů. Jaký slib budete o letošních vánocích plnit Vy?
Po letech jsem dost zásadně překopal program a dramaturgii vánočního koncertu. Samozřejmě, že ty vánoční pecky tam budou. Ale k tomu pár překvapení...Těšte se. Já se taky těším.
Čtěte také: Sliby se maj plnit…
Foto: Marie Votavová
archiv
Simbelmine
ChytráŽena.cz
