Martin Elinger - Miroslav Donutil v seriálu Doktor Martin

Špičkový chirurg, který proslul úspěšností svých zákroků stejně jako nepřístupnou, asociální povahou. Skalpelem dokáže tnout do živého stejně přesně jako zasadit některou ze svých sarkastických poznámek. Z osobních důvodů musí nečekaně opustit úspěšnou kariéru v metropoli a začít znovu jako praktický lékař na malém městečku Protějov v Beskydech, kam jezdíval jako malý na prázdniny ke své tetě. Převzít osiřelou ordinaci po svém předchůdci, zesnulém obvoďákovi Šimkovi, by se mohlo zdát pro zkušeného chirurga hračkou, ale není to tak.

Oč schopnější je Martin Elinger lékař, o to neobratněji si počíná v oblasti mezilidské komunikace a kvůli své nezvyklé povaze si u místních rychle vypěstuje pověst nepřívětivého podivína. Ale platí to i naopak, svérázní obyvatelé beskydské obce dovádějí vždy elegantně oblečeného, ale poněkud nepatřičně působícího lékaře k šílenství. Časem ale Elingerovi podhorské město přece jen přiroste k srdci. Hlavně pak sympatická učitelka na místní základní škole – Lída Klasnová.

Miroslav Donutil: Nejtěžší bylo smířit se s tím, že nikdy nesvléknu oblek

Vy nejste úplně typickým seriálovým hercem, vypadá to, že si seriály pečlivě vybíráte, proč jste se rozhodl pro Doktora Martina?
Když nad tím tak přemýšlím, tak jsem hrál celkem ve dvou seriálech. Jeden se jmenoval Hotel Herbich, kde jsem hrál hlavní roli, a druhý Četnické humoresky, kam jsem nastoupil do druhé série jako fotograf Líbal. Tohle je seriál, který je pro mě neobvyklý tím, že doktor Martin je na obrazovce prakticky pořád a téměř žádná scéna se bez něj neobejde. Nicméně já si ho zvolil proto, že za mnou přišel producent Vratislav Šlajer a povídá: „Mám možnost koupit práva k anglickému seriálu, který je v Evropě úspěšný, a koupím je jedině tehdy, pokud budete hrát hlavní roli.“ A to se mi ještě nikdy nestalo, takže jsem slíbil, že si to přečtu. Zjistil jsem, že ten seriál je velmi dobře napsaný, a tak jsem kývl.

Když jste si přečetl scénář, díval jste se na anglickou předlohu?
Ne, tu jsem nikdy neviděl a ani jsem ji nechtěl vidět, protože jsem nechtěl být ničím ovlivněn a chtěl jsem si to dělat po svém. Do dneška jsem viděl asi dva záběry z té původní verze.

Seriály z lékařského prostředí jsou fenomén. Kam byste zařadil Doktora Martina?
Z lékařského prostředí to je sice také, ale není to takový ten typicky nemocniční seriál. Je to spíše o lidských vztazích, protože doktor Martin přichází z Prahy do Protějova, do Beskyd a v podstatě je nucen se tam nějakým způsobem etablovat, a to, jakým způsobem se mu to daří či nedaří, o tom je celý seriál. Náš dialog je postaven na kontrastu života toho doktora a lidí na malém městečku v horách.

Mohl byste říct něco o Vaší postavě, o tom, jakou v seriálu ujde cestu od té aklimatizace v Beskydech?
Asi neujde nějakou velkou cestu v charakterové proměnlivosti, ale ujde cestu v poznání, v konfrontaci s prostředím a ve vztahu k několika pro něj významným lidem. Těch je tam pro něj poměrně dost, takže je na co čekat. Důležité na tom je, že každý díl je uzavřenou příhodou několika postav, doktora Elingera plus dalších pár postav, které v tom díle vystupují. Nakonec se uzavře, a buď ty postavy potom zcela zmizí z děje, nebo se někde zase vynoří, protože v tom
městečku pochopitelně žijí dál. Líbí se mi na tom ta uzavřenost příběhu, nemusím pak tudíž čekat na to, jak se ty vztahy budou vyvíjet dál, a každý, kdo se na seriál bude dívat, má výhodu, že může vidět třeba první nebo třináctý díl a vždycky najde příběh, který má bod A a bod Z.

Postava doktora Elingera má dost specifický charakter. Dá se říct, že by Vás na něm něco rozčilovalo nebo naopak hodně bavilo?
To takhle neumím říct, že by mě na postavě, kterou hraji, něco štvalo nebo bavilo. Ta postava mne musí nějakým způsobem zaujmout už při čtení. Když zaujme, tak vím, že je to dobře. Baví mne komplexnost postavy, její uvažování, způsob, jakým ta postava žije. A nemyslím si, že je tam něco, co mě rozčiluje. To je koneckonců dáno už tou postavou, ta musí bavit nebo
rozčilovat diváky, ne mne.

Zasahoval jste do scénáře, upravoval jste si dialogy?
Někdy to mívám ve zvyku, ale tady se dost důsledně držím scénáře, protože je napsán pregnantně a nemá cenu do něj vkládat něco navíc. Pointy jsou díky autorům dost přesně vystavěny a nemá cenu je měnit.

Natáčíte poměrně dost v exteriérech, Beskydy v seriálu hrají důležitou roli.  Jak se Vám na horách líbí?
Mně se v Beskydech líbí moc, na natáčení jsme v podstatě prošli všemi čtyřmi ročními obdobími. Beskydy považuju za jedny z nejkrásnějších hor vůbec a skutečně – kam se podíváte, tak je to nádherné a je jedno, jestli je jaro, léto, podzim nebo zima. Já mám tu výhodu, že tam jezdím už asi sedmnáct let a že tam spoustu lidí znám, mám tam kamarády. A o to lehčí byla moje osobní aklimatizace oproti té doktora Elingera.

Co pro Vás bylo na natáčení Doktora Martina nejtěžší?
Asi nejtěžší bylo smířit se s tím, že nikdy nesvléknu oblek. Ten doktor se v obleku pohybuje stále, ať je venku pětatřicet stupňů, nebo mínus patnáct. Ta postava je tím charakteristická a on byl zvyklý se takto pohybovat v Praze, když byl vrcholovým chirurgem, a ten zvyk mu zůstal i na vesnici. Což je absurdní, místy komické, místy nepatřičné, ale svým způsobem velmi zvláštní. A v momentě, kdy to přijmete, tak si zcela osvojíte myšlení, pohyb a charakter toho člověka jako takového.

Čím myslíte, že se seriál bude lišit od jiných?
Já si myslím, že vznikl seriál, o kterém se všichni, kteří jsme se na něm podíleli, domníváme, že je mimořádný. Je mimořádný tématem, prostředím, hereckým obsazením, scénářem a samozřejmě také režisérským a kameramanským přístupem, neboť pánové Zahrádka a Holman
jsou skuteční profesionálové a to, co natočí, to mají dokonale připravené. Takže nakonec máme důvod se domnívat, že se to lidem bude líbit. Ale to je naše velké přání, a jestli se splní, tak to bude i naše velké zadostiučinění.