Prodloužený víkend s rodinou

S bratry mého manžela a švagrovými jsme se dohodli, že si jednou do roka uděláme společný prodloužený víkend někde na Slovensku. Minulý i předminulý rok jsme ho strávili v Strečně, kde se nám velmi líbilo. Tak jsme se těšili, že si tam zase zajedeme a snad se nám konečně podaří absolvovat i prohlídku hradu, kterou jsme loni z časových důvodů nestihli.

Ale můj nejmladší švagřík, který dostal na starost zajistit ubytování, řekl: DOST. V prvním momentě jsme se zalekli, že ruší naše prodloužené víkendy, ale nakonec nás uklidnil s tím, že víkend bude, jen ne tentokrát v Strečně. Jezdí tam totiž velmi často služebně a už ho to tam neláká. Alespoň na nějaký čas potřebuje pauzu. Navrhl plán B: Vysoké Tatry s ubytováním ve Starém Smokovci. Manželův o dva roky mladší bratr a jeho manželka byli v Tatrách jen asi 1 – 2krát, my s manželem Tatry můžeme kdykoliv, takže bylo rozhodnuto.

A tak jsme v pátek 19. 10. 2012 nasedli do rychlíku a už jsme se nemohli dočkat, kdy v Popradu přestoupíme do TEŽky, která nás zaveze na místo našeho pobytu. Cesta uběhla velmi rychle, protože jsme spřádali plány, kdy a kam vyrazíme, neboť předpověď počasí slibovala na celé čtyři dny inverzi a my jsme toho chtěli prochodit co nejvíce. Můj manžel s nejmladším bratrem, mají Tatry "prolezené", tak navrhovali různé trasy, Museli však brát ohled i na méně zdatné turisty a tak se rozhodlo, že vždy večer si určíme plán na následující den, podle toho, jak budeme unavení. Ani jsme se nenadáli a už jsme byli na místě. S vybalováním jsme se vůbec nezdržovali, neboť jsme se rozhodli, že se hned vydáme do Tatranské Lomnice, kde poobědváme, trochu se tam projdeme. Abychom nešli zítřejší túru „nerozcvičení", rozhodlo se v rámci tréninku vrátit zpět do Starého Smokovce pěšky.

Tatranská Lomnice je jednou z největších a nejkrásnějších osad na území Vysokých Tater. Nachází se 6 km východně od Starého Smokovce, na úpatí Lomnického štítu. Vznikla v roce 1892, kdy území, na kterém se nachází, odkoupil Uherský stát od jeho posledního soukromého vlastníka Ondřeje Spónera. V tomto roce vznikly i první státní lázně ve Vysokých Tatrách. V roce 1893 zde byl postaven Hotel Lomnica, později Lázeňský dům s bazénem a vodoléčbou. V roce 1905 byl postaven reprezentační Grandhotel, který byl v roce 1919 přejmenován na Grandhotel Praha. V té době vyrostlo i několik sportovišť, lyžařská a sáňkařská dráha, kluziště, tenisové kurty. V meziválečném období přibylo v Tatranské Lomnici množství rodinných penzionů a soukromých rezidencí, v roce 1933 i největší moderní zotavovna Morava. Svou hlavní turistickou atrakci získala osada v letech 1937 - 1940, kdy byla vystavěna visutá lanovka na Skalnaté pleso a Lomnický štít. Její výstavba umožnila i výstavbu astronomických a meteorologických pracovišť při Skalnatém plese a na Lomnickém štítě. V šedesátých a sedmdesátých letech se Tatranská Lomnice stala hlavním centrem odborářské rekreace na Slovensku. Přibyly nové hotely a zotavovny. Mistrovství světa v severském lyžování v roce 1970 přineslo s sebou další rozvoj. Byla postavena nová kabinková lanovka z Tatranské Lomnice na Skalnaté pleso, která postupně nahradila starou. Bohužel dnes je mnoho z kdysi hojně navštěvovaných hotelů prázdných, chátrají a na kráse Tatranské Lomnici nepřidávají.

Švagrovou velmi lákaly lanovky a také chtěla navštívit co nejvíce horských chat, proto se na sobotu rozhodla pro následující trasa: Tatranská Lomnica - Skalnaté pleso - Lomnický štít - Skalnatá chata - Zamkovského chata - Rainerova chata - Bilíkovy chata - Hrebienok - Starý Smokovec. Na Skalnaté pleso jsme se dostali bez problémů, ale k našemu velkému zklamání lanovka na Lomnický štít byla až do pondělí vyprodána. Vždyť bylo nádherné počasí a v Tatrách lidí jako máku. Zůstalo nám tedy dost času na to, abychom se prošli kolem plesa po naučném chodníku, kde se z 12 informačních tabulí lze dozvědět leccos zajímavého o geologii, fauně a flóře Tater a pak si chvíli posedět u kávy a pivka. Skalnaté pleso je morénového typu rozléhající se v Skalnaté dolině. Má rozlohu 1,23 ha, hloubku 2 m a nachází se v nadmořské výšce 1 754 m. U plesa je Observatoř Astronomického ústavu SAV, Hotel Encián, Skalnatá chata a stanice Horské služby. Astronomická observatoř se nachází nedaleko Skalnatého plesa v nadmořské výšce 1 786 m. Byla založena v roce 1943, kdy se provedly jeho první pozorování. Původně byla observatoř vybavena dvěma dalekohledy, reflektorem firmy Zeiss a dvěma menšími reflektory. Hvězdárna měla k dispozici i několik binarů. V roce 1961 byl zakoupen pro malou kupoli observatoře astrograf, který byl používán pro pozorování malých planetek a komet za účelem stanovení jejich přesných poloh. Astrograf byl nahrazen reflektorem v roce 2001. Tento přístroj je dnes vybaven CCD kamerou a je používán hlavně pro fotometrii asteroidů. V roce 1977 byl starý reflektor nahrazen novým dalekohledem. K přístroji je namontován fotoelektrický fotometr, který se používá pro fotometrii různých typů proměnných hvězd. V budově Observatoře Skalnaté Pleso se nachází i meteorologická stanice patřící geofyzikálních ústavu SAV.

Ale nepřišli jsme sedět a tak jsme se vykročili po Tatranské magistrále. To je nejdelší a nejvýznamnější červeně značená turistická cesta, která protíná celé jižní úbočí Vysokých Tater od Podbanského až po Velké Bílé pleso na úpatí Belianských Tater a její délka je 46,25 km. Po pár metrech chůze jsme přišli ke Skalnaté chatě (1751 m n. m). Na místě chaty vzniklo kdysi seskupení obrovských balvanů, pod kterými se vytvořil volný prostor. Dostal název Ohniště. V roce 1915 byl tento prostor vybetonován a přebudován a začali ho navštěvovat turisté. Následovalo několik úprav, po roce 1972 chatka chátrala a byla částečně rozebrána. Později ji Československé dráhy využívaly jako sklad, pak přešla pod správu TANAP (Tatranský národní park), která ji v roce 1993 pronajala nosiči a zachránci Lacovi Kulangovi. Ten ji zrekonstruoval a v roce 1996 opět zprovoznil. Mimochodem Laco Kulanga (nar. 1949) je tatranský rekordman, který již více než tři desetiletí vynáší náklady na chaty v tatranských dolinách. Vlastní rekordy z Téryho chaty, kam vynesl 151 kg, Zbojnické chaty - 139 kg, Skalnaté chaty - 176 kg a na Zamkovského chatu vynesl v roce 1993 dokonce 207,5 kg. Dosud vynesl více než 1000 tun nákladu, což je obdivuhodný výkon, protože běžný smrtelník má občas co dělat, aby na kteroukoliv ze zmíněných chat "vynesl" sám sebe. My jsme se tu dlouho nezdrželi a po otištění razítka do skládačky, do které sbírám razítka všech chat, které navštívím a zakoupení magnetky (stejně si kupuji magnetky s chatami, kde jsem byla) jsme vykročili k Zamkovského chatě. Zde jsme se naobědvali a pak jsme pokračovali po již známé trase (psala jsem o ní v článku Vysoké Tatry - tři chaty) kolem Rainerky a Bilíkovy chaty k pozemní lanovce na Hrebienku, která nás zavezla do Starého Smokovce. Švagrová se švagrem navzdory jejich obavám zvládli túru perfektně a byli velmi spokojeni, že za jeden den navštívili tolik krásných zákoutí Tater a vysokohorských chat. V neděli jsme se vydali na opačný konec - náš cíl: Štrbské pleso - Chata pod Soliskem - Popradské pleso - Symbolický hřbitov u Popradského plesa - zastávka TEŽ Popradské pleso - Starý Smokovec. Ale o této trase jsem už také psala v článcích Vysoké Tatry - Solisko a Po dlouhých letech opět v Tatrách, takže ji už znáte (a kdo ne, může si články najít a přečíst). V pondělí jsme se už jen nasnídali, sbalili, a smutní, že už musíme už jet, jsme nasedli do vlaku.  

Co dodat nakonec? Já jsem byla v Tatrách už mnohokrát, ale tuším takové počasí, jaké jsme měli teď, tam nepamatuji. Vždyť přestože byl pomalu konec října, obloha byla celé čtyři dny bez jediného mráčku a my jsme chodili po túrách v tričkách s krátkým rukávem.  

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10