Vlaková linka 603

Když jsem se přestěhoval před léty z Čech na Moravu, našel jsem si práci na šachtě. Jako muž jsem musel zabezpečit rodinu, a šachta nabízela nadstandardní platy a poskytovala mladým rodinám byty. Musel jsem ale často jezdit do Prahy, abych si přivezl ještě nějaké věci, které mi zůstaly v původním bydlišti.

Tehdy jezdíval přímý vlakový spoj mezi Prahou Smíchovem a Bohumínem. Ten jsem využíval. Vlaková linka měla číslo 603, a proto jsem jednou mezi svými kolegy prohlásil, že mě vozí z Prahy šestsettrojka. Každý to okamžitě pochopil po svém. Spojili si číslo vlaku s reprezentačním vozem Tatra 603, kterým jezdívali pouze vysoce postavení lidé. Dokonce se proslýchalo, že jsem byl na šachtu jen nastrčen jako nějaký tajný agent. Jen můj nejlepší kamarád věděl, že jezdím vlakem jako obyčejný člověk. Nic ale neprozradil. Mí kolegové se mnou jednali s patřičnou úctou a i můj nadřízený se ke mně choval přátelsky. Zadával mi snadné úkoly a celkově mi vycházel vstříc.

Zhruba po roce jeden můj kolega vdával dceru. Samozřejmě, že chtěl pro své dítě to nejlepší a nehodlal na svatbě šetřit. Jednou ke mně přišel se slovy:

„Poslyš, něco bych po tobě potřeboval.“

Když jsem se kolegy zeptal, co chce, zcela vážně mě požádal, jestli bych nemohl u svých známých zajistit pro jeho dceru odvoz k obřadu a zpět.

„Já? Já ale nevím, koho bych požádal,“ řekl jsem po pravdě. „Mohl bych ji odvézt, pokud chceš, já svým žigulíkem.“

„Já nechci žigulíkem. To bych mohl říct třeba sousedovi,“ řekl.

Pak mi řekl, že by rád, aby jeho dcera jela na svatbu tím, co já jezdím z Prahy. Začal jsem tušit, že by rád pro svou dcerušku Tatru 603. Jen jsem se zeptal: „A ona se vdává v Praze?“

„Kdepak, v Praze ne. Jen tady v Orlové. Bylo by to blízko, moc by cesta nestála.“

„No tak to by nešlo,“ řekl jsem.

Kolega byl očividně překvapen. Nedokázal pochopit, proč bych dokázal zajistit cestu do Prahy a Orlová je problém. Nechtěl jsem ho dlouho tahat za nos, a tak jsem řekl:

„Protože do Orlové nevedou koleje. Já totiž jezdím z Prahy šestsettrojkou, ale vlakem. Vlak, kterým jezdím, má číslo 603.“

Tajemství bylo prozrazeno. Nakonec jsme se tomu oba zasmáli. V práci jsem ale přátele neztratil, protože jsem se předvedl jako dobrý zaměstnanec i bez styků a bez oné Tatry 603.

Dcera mého kolegy nakonec jela na svou svatbu v kočáře taženém koňmi. Můj soused měl totiž známého, který pracoval na farmě, kde chovali i bělouše. A myslím, že to bylo mnohem hezčí, než kdyby jela autem.

Svehlava - čtenář
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete