Sběratelé kostí - rozhovor s herci a tvůrci

Emily Deschanel

David Boreanaz

Michaela Conlin

TJ Thyne

Eric Millegan

Jonathan Adams

Hart Hanson, Autor/Výkonný producent

Barry Josephson, Výkonný producent

Seriál Sběratelé kostí je vzrušující drama o dvojici, která spolupracuje na vyšetřování některých těžkých případů FBI. Sledujeme v něm doktorku Temperance Brennanovou, která je povolávána k případům vražd, aby uplatnila své nestandardní metody identifikace těla. Má totiž zvláštní schopnost vnímat náznaky stop zanechané v kostech obětí, ale zároveň je společensky tak trochu ztracenou existencí.

Agent FBI Seeley Booth je naproti tomu schopen velmi dobře vycházet s lidmi. Na většinu vědců se sice dívá skepticky, ale ví, že Brennanová neboli Kůstka – jak ji oslovuje, má unikátní schopnost odhalovat totožnost lidí a zároveň přijít na kloub ještě většímu tajemství – důvodu a způsobu jejich smrti.

Přinášíme Vám rozhovor s výkonnými producenty seriálu Sběratele kostí Barry Josephsonem a Hartem Hansonem a herci Jonathanem Adamsem, Erikem Milleganem, TJ Thynem, Michaelou Conlinovou, Davidem Boreanazou a Emily Deschanelovou.

OTÁZKA: Budou se všechny ty technické speciální efekty objevovat v každé epizodě jen proto, že si to dnes už můžeme dovolit? Můžete mi prozradit něco víc o technologiích, které využíváte, a tom, jakým způsobem to děláte?

HART HANSON: Ve skutečnosti si to dovolit nemůžeme, protože je to velmi drahé, ale funguje to. Myslím, že holografický přístroj "Angelator", který vymyslela Michaelina postava a který mimochodem skutečně existuje, použijeme v každém díle tak jednou nebo dvakrát, abychom pomohli příběhu. A protože nepracujeme s živými oběťmi, nebudeme využívat techniky záběrů do minulosti. To, co se lidem stalo, bychom chtěli ukázat vizuálně působivě, takže budeme využívat právě tohle. V pilotním dílu jsme tuto technologii uplatňovali poněkud víc, než tomu bude v pravidelných dílech.

OTÁZKA: Specialitou hlavní postavy je zkoumání koster. Budou všechny díly nebo většina z nich o tak trochu „vychladlých“ případech?

HART HANSON: Ne. Vlastně jsme byli hodně překvapeni. Tento seriál je založen na zkušenostech Kathy Reichsové, která je forenzní antropoložkou a píše o své práci knihy. Nevychází z těchto knih, ale přímo z toho, čím se zabývá jako forenzní antropoložka.

OTÁZKA: Půjde tedy o „vychladlé“ případy?

HART HANSON: To vůbec ne. Zjistili jsme… Vlastně nás hodně překvapila spousta věcí. Jednou z nich je skutečnost, jak rychle se tělo stává nepoužitelným pro obyčejné patology. K tomuto zlomu dochází velmi rychle. Máme výhodu, že můžeme využívat požáry, exploze, elektřinu – popravu na elektrickém křesle, vlastně cokoli, co způsobí na těle obrovské škody. Myslím, že v prvních šesti epizodách je nejdelší doba mezi smrtí a nalezením těla šest měsíců… Šest nebo sedm měsíců, to je nejstarší případ.

OTÁZKA: Jak dlouho – tedy pokud nejde o explozi – to trvá, než je potřeba u mrtvého těla využít tohoto způsobu vyšetřování?

HART HANSON: Jeden ze zajímavých poznatků, na které jsem narazil při přípravě tohoto seriálu, je ten, že chcete-li někoho zabít a zároveň taky chcete, aby vám to prošlo, nemáte tělo spálit. Prostě je odvezte do pouště, pohoďte je tam a zvířata se o ně postarají během dvou nebo tří dnů. Může to také ale trvat několik týdnů – v závislosti na kyselosti půdy, vlhkosti vzduchu nebo aktivitě hmyzu. Stačí pár týdnů a tělo se rozpadne natolik, že je musíte přivézt forenzní antropoložce. Ta začíná pracovat ve chvíli, kdy se všichni ostatní kouknou a řeknou, že už s tím nic neudělají.

BARRY JOSEPHSON: Když jsme poprvé mluvili s Kathy, řekla nám, že mnohé případy jsou staré dva týdny až jeden tisíc let.

DAVID BOREANAZ: Já se zaměřuji na případy, které trvají jen jeden den. Protože pracuji na základě instinktu a nejvýznamnější vlastností mé postavy je kuráž. Je to vzpurný agent FBI s pevnými názory, který k těmto případům přistupuje realisticky a jednoduše, což podle mě dohromady vytváří skvělý základ pro motivaci v potenciálu tohoto seriálu. Myslím si, že v něm vystupuje fantastická skupina postav. Vžíváme se do myslí a hlav a osobních zkušeností obou hlavních postav i všech ostatních a je velmi zajímavé sledovat, co se odehrává za zavřenými dveřmi a co tito lidé doopravdy dělají a s jakým přístupem, protože to jsou věci, které jim poskytují motivaci k vyšetřování všech případů.

OTÁZKA: Výraz "šprt" ("squint" – šilhat, šilhavý) jste si vymysleli, nebo…

HART HANSON: Ne, my… Tak to řekni ty, Barry.

BARRY JOSEPHSON: Během přípravy pilotního dílu jsme s Kathy a místním policistou, U. S. Marshalem Mikem Grasso, který pracoval i s FBI, zorganizovali dvě velké konzultace, které jsem pak využil v mnoha projektech a filmech. Mike před námi použil tento výraz jako první. Říkal věci jako: "Poslouchejte, my pro tohle a támhleto využíváme šprty," a Hart se ptal: "Moment, cože to?" Šprti, laboratorní pláště, tak říkají policisté a agenti z FBI lidem, kteří dělají takovou práci jako Kathy. Takže jsme najednou měli zajímavý dynamický prvek pro vztah mezi šprty, vědci a policisty, kteří s nimi pracují.

OTÁZKA: V televizi momentálně běží hodně seriálů zabývajících se vyšetřovacím procesem, že je těžké je od sebe odlišit. Vy jste v tomhle ohledu odvedli velký kus práce, právě abyste se odlišili. Zajímalo by mě, jestli si myslíte, že všechny ty ostatní seriály o vyšetřování svým způsobem ovlivnily výběr tématu, kterým jste se rozhodli zabývat. Myslím tím, že lidé dobře znají seriál CSI i všechny ostatní, u kterých si obvykle myslíme, že rozumíme tomu, co se děje, ať už máme pravdu, nebo se mýlíme. Představuje to pro vás při tvorbě seriálu nějaká omezení?

BARRY JOSEPHSON: Neřekl bych. Poslyšte, všichni máme rádi detektivky a kriminální příběhy. Myslím, že když jsme se s Hartem poprvé setkali, byl jsem to já, kdo navrhl Kathyinu knihu, stejně jako společnost 20th Century Fox. Mluvili jsme o postavách i o způsobu a také jsme mluvili o práci, kterou Kathy dělá, a o tom, jak je fascinující a že nic takového v televizi není. Takže teď se tyhle seriály v televizi vysílají, jsou skvělé a já je mám moc rád. Ale myslím si, že v tomhle případě jde o velmi odlišný způsob a velmi odlišné postavy, jiné laboratoře, jiné lidi. Postava Bootha je úplně jiná, než jaké jste kdy viděli. Chci tím říct, že Kathyina kniha je nyní na seznamu bestsellerů. Vydala celou řadu opravdu skvělých románů. Řekl bych, že Hart dokázal přijít s velmi dobrým a originálním způsobem převyprávění těchto příběhů, které jsou odlišné od všech ostatních seriálů.

OTÁZKA: Jako obvykle jsem se zeptal špatně. Nechtěl jsem upozorňovat na to, že váš seriál je odlišný, protože je. Chtěl jsem říct, že jste nám právě vyprávěli něco ve smyslu, že v seriálu CSI se už pět let tvrdí, že po uplynutí určité doby tělo nezanechává moc důkazů. Když vaše postavy vyšetřují, musíte po nich chtít, aby nám rozmlouvali to, co jsme pět let slýchali jinde?

HART HANSON: Při přípravě dílů první řady jsme se naučili, že je velmi důležité, abychom ve třetím nebo ve čtvrtém jednání zjistili ze zbytků něco, co by nás přivedlo do předposlední scény, kterou definují kosti. Ve Spojených státech je těchto lidí, tedy forenzních antropologů, něco mezi padesáti a šedesáti. A je neuvěřitelné, co dokážou z kostí zjistit. A taky je úžasné, jak dokážou odhalit, o jakou osobu šlo a jakým způsobem zemřela, a dost často dokážou dokonce přijít na to, kdo to udělal, jenom z důkazů zanechaných v kostech. A právě to nám připadá tak pozoruhodné.
Budeme si moci dovolit míň než tvůrci seriálu CSI. Důležitou součástí celého projektu je Kathy. Když nedokáže přenést přes srdce, co provádíme, pak se pokusíme to nechat být. Snažíme se držet se blízko vědy. Samozřejmě je všechno zrychleno, protože jde o televizní seriál. Věci, které obvykle trvají patnáct dní, nám zaberou patnáct minut. Budeme se velmi snažit, abychom tohle dodrželi. Protože na druhou stranu – seriál CSI je jednou z forenzních show vycházejících ze skutečnosti, na které se lidé rádi dívají. A my se budeme ze všech sil snažit, abych náš seriál nepůsobil směšně.

OTÁZKA: Emily, musela jste kvůli roli projít nějakým tréninkem nebo zvláštním výcvikem? Viděl jsem v seriálu scénu, ve které střílíte, což je trochu neobvyklé. Musela jste se to naučit, nebo jste byla vždycky střelkyní? A jak je to s dalšími věcmi, které v seriálu děláte?

EMILY DESCHANELOVÁ: Mike Grasso mě ještě před natáčením pilotního dílu naučil trochu střílet. Co se týče bojových umění, trénovala jsem s jedním mistrem. Na vysoké jsem také dělala karate. Byla jsem přímo v týmu. Ale nějakou dobu už se tomu nevěnuji. Co se týče forenzních technik, četla jsem hodně knih o vyšetřování a také jsme měli na place Kathy, takže jsme za ní mohli přijít, pokládat jí různé otázky a tahat z ní informace o její práci. Takže ano, na tento seriál jsem se připravovala v několika oblastech.

OTÁZKA: Bude paní Reichsová vystupovat v seriálu i nadále? A co se obsazení týče, četl někdo z vás před natáčením nebo i během natáčení některé její knihy?

HART HANSON: Já je četl všechny, abych vyloučil příběhy, které nebudeme moci použít, protože ke všem knihám jsme práva neměli.

BARRY JOSEPHSON: Měli jsme práva k jedné knize.

HART HANSON: Věděl jsem o ní. Bude se na seriálu podílet tak intenzivně, jak od ní budeme moci vyžadovat. Je velmi zaměstnaná. Vyšetřuje spoustu, opravdu spoustu zločinů a také je autorkou s mnohamilionovými příjmy, takže toho má hodně. Mluvím s ní každých pár dní a neustále si posíláme e-maily. Poskytuje své komentáře ke všem scénářům. Je neuvěřitelně chytrá a nesmírně dobrá ve své práci.

BARRY JOSEPHSON: Měla tu dnes být, ale má jiný program. Myslím, že je v Londýně na propagačním turné své nové knihy, jinak by dorazila. Na seriálu s námi spolupracuje velmi úzce. Moc se jí líbí. A moc se jí líbí i to, jak jsme se s ním vypořádali. Zbožňuje naše postavy. Jak řekl Hart, když jsme natáčeli pilotní díl, byla na place čtyři nebo pět dní. A má v plánu se k nám kdykoli připojit na konzultace, jak už se stalo v případě některých scénářů a příběhů. A jak už se Hart také zmínil, kromě práce v Severní Karolíně také hodně cestuje po celém světě kvůli lidem, kteří si žádají jejích služeb.

OTÁZKA: A je mezi herci někdo, kdo byl fanouškem paní Reichsové ještě předtím, než dostal nabídku na roli v tomto seriálu?

DAVID BOREANAZ: Já nečetl žádnou z jejích knih. Některé ale mám. Chci říct, že svým způsobem se držím přístupu dodržovat pravidla odpovídajícího chování v roli postavy, která vlastní vůz Chevelle z devětašedesátého s motorem 396 pod kapotou a silou 375 koní a která je příslušníkem FBI.

HART HANSON: Obědval jsem s některými vyšetřovateli vražd z řad policie v Los Angeles, kteří mi poskytli spoustu materiálu pro Davidovu postavu. Jejich posměšný postoj vůči zástupcům forenzních oborů byl evidentní. Jsou to prostě „velcí hoši“, kteří vyšetřují vraždy a nemají čas na forenzní záležitosti. Říkají: „Vždycky někoho přistihnete při lži. Položíte jim milion otázek, chytíte je při lži a ukáže se, že jste našli vraha. Tak to chodí v devadesáti procentech případů." Takže jsme tenhle postoj vtělili do Davida. Naši diváci odhalují informace společně s ním.

OTÁZKA: Eriku, mohl byste říci pár slov o tom, kolik energie vkládáte do své herecké práce? Kolik energie investujete do zvládnutí své role v tomto seriálu, kde je tolik technologií a zvláštních efektů?

ERIC MILLEGAN: Vlastně je to docela jednoduché. Přišel jsem z divadla, kde musíte na scéně hrát den co den celé představení. A tady stačí zahrát scénu dobře jednou – a je hotovo. Když dostanete scénář, věnujete tolik času, kolik je potřeba, abyste se naučili své repliky a vymysleli, co vaše postava dělá, a to je vlastně docela jednoduché. Vlastně mě hodně překvapilo, jak snadné to je.

HART HANSON: Eric umí mluvit rychleji než jakákoli jiná lidská bytost.

OTÁZKA: Pane Boreanazi, co vás k tomuto projektu přivedlo?

DAVID BOREANAZ: Když jsem se poprvé setkal s Barrym a Hartem, vůbec se mi nelíbili.

HART HANSON: Nežertuje.

DAVID BOREANAZ: Absolvovali jsme dost složitou schůzku, abych byl upřímný – a já jsem upřímný dost. Ale pak jsem opustil místnost a přečetl si scénář a viděl jsem, že tu je velký potenciál pro nádhernou roli, a to nejen v postavě Bootha, ale taky ve všech ostatních kolem. Vnímal jsem to jako skvělou příležitost vzít postavu, přetavit ji a využít mnoha možností. Pro mě to znamená využití možnosti a vystoupání na úroveň, která je pro mě nová a zajímavá.
Využívám všechno, co jsem v minulosti dělal, zdokonaluji to a držím se toho s velkou láskou a obdivem, ale také se vždycky dívám dopředu a usiluji o to, abych „zůstával v postavě“. Myslím, že co se Bootha týče, je to opravdový žralok. Řekl bych, že je v něm určitá míra nadšení. Je jednoduchý. Má rád sýrové sendviče a černou kávu. Na povrchu je to prostý chlap, ale uvnitř má spoustu rozporů.
Možnost spolupracovat s lidmi, jako je Barry, který má u filmu skvělou pověst, a Hart, který je fantastickým spisovatelem a zkušeným tvůrcem postav, mě skutečně chytla. Fungovalo to, a když pak do místnosti vstoupila i Emily, přeskočila jiskra. To nemůžete naplánovat, to se prostě stává. Je to jako blesk v láhvi: chytili jsme ho, rozhodli se s ním pracovat a taky si to pořádně užít i s ostatními herci. Tahle příležitost je skutečně vzrušující. Děkuji za ni.

OTÁZKA: Mnozí z vašich bývalých kolegů z předchozích seriálů teď pracují na dalších. Co to vypovídá o Jossově „oku“ pro obsazování herců, určité výkladní skříni, kterou se svým způsobem seriál stal?

DAVID BOREANAZ: Znovu opakuji, že máme skvělou příležitost rozvoje postavy. Myslím, že v téhle skupině lidí je to stejné – že Hart a Barry umožňují postavám se vyvíjet. Neměli jsme žádná omezení. Mohli jsme otevřít své životy, vnést z nich do postav všechno, co pro ně bylo relevantní, a tím své postavy oživit a zlidštit pro diváky. To je podle mě zajímavější než sledovat stále stejnou typickou osobu, která dělá to, co jí tvůrci připraví – to mi nikdy nedávalo smysl. A nikdy to nedávalo smysl ani v Jossově světě. Vždycky sledoval zvláštní malý modrý míček, který se točil podle svého, a v tom je právě ta jiskra. Myslím, že tenhle prvek v seriálu máme. Je to svědectví o skvěle napsaném kuse, protože tahle věc musí být v první řadě na stránkách scénáře. A taky musí být v hercích společně s pravdivostí a upřímností. Musí to tam být.

OTÁZKA: Jedna z věcí, která váš seriál odlišuje od ostatních podobných seriálů, které se dnes vysílají, je smysl pro humor. Můžete o tom říct pár slov? Jsou agenti FBI opravdu tak zábavní?

HART HANSON: Policisté jsou jedni z nejzábavnějších lidí, jaké jsem kdy poznal. Jako televizní scenárista trávím s policisty spoustu času, a to už hodně let. Opravdu je s nimi zábava. Nevím, jaká je situace v FBI, protože, víte, oni mívají vysokoškolské vzdělání. (smích)

DAVID BOREANAZ: Nebo vojenské, takže tam je v tomto ohledu dost rozdíl. Agenti FBI, a to je pravda, mívají vzdělání dvojího druhu: jedni byli původně vojáci a druzí přicházejí přímo z Harvardu. A podle Grassa jsou tihle chlapi z Harvardu dost opatrní a dělají si více starostí s tím, aby si neušpinili své bílé košile, než vojáci, kteří chápou, co znamená místo činu, jsou vždycky o deset kroků napřed a mají k věci skvělý přístup, tedy velmi sarkastický. A o tom je právě postava Bootha. Je to střelec s přesnou muškou. Je to chlap, který je trpělivý, dokáže jasně vidět svůj cíl, zamířit na něj a pak střílí, aby zabíjel. Je v něm hodně síly a intenzity, ale také humor.

BARRY JOSEPHSON: Měli jsme s Hartem možnost hodně mluvit s Kathy a s některými agenty FBI i jinými policisty, bylo zajímavé sledovat, jak dynamické mají vztahy. A myslím, že to byla právě věc, která inspirovala Harta k tomu, aby psal s humorem. Vztahy mezi lidmi v laboratořích, jejich specifické vzdělání, však víte, Hoginsova postava neustále se zabývající brouky a minerály, a pak je tu taky Zackova postava. A když jsme připravovali Smithsonian, což je v našem seriálu vlastně Jeffersonian, seznámili jsme se v podstatě s Goodmanovým charakterem – potkali jsme prostě vědce, kteří dělají tenhle druh práce, kteří jsou do ní úplně ponoření a pracují se všemi možnými institucemi, počínaje Interpolem a konče FBI. Každý z nich byl ochoten nám vyprávět, co si myslí o policistech, co si myslí o vědcích a o tom, kteří z nich vlastně řeší zločiny. A myslím, že bylo pro Harta snadné to všechno popsat s humorem, protože jsme všechny tyhle věci slýchali neustále.

HART HANSON: Není to snadné, Barry. Je to hodně, hodně těžké.

BARRY JOSEPHSON: Ano, přesně. Není to snadné pro tebe. Ty jsi prostě dobrý. Ale myslím, že šlo o dynamiku informací. Pokaždé, když jsme prováděli průzkum a vraceli se do taxíku nebo do auta, říkali jsme věci jako: „Páni! Slyšel jsi, co o nich vyprávěl?“ Myslím, že právě o to šlo – založit postavy na skutečných lidech a jejich postojích souvisejících s vyšetřováním zločinů.

OTÁZKA: V posledních třech týdnech bylo příjemné sledovat v seriálu přehlídku zkušených herců z "American Dreams" a já bych chtěl vědět, jaké to je hrát nejprve muže na kraji společnosti, který všechno schytá, a pak postavy v tomto seriálu – jak se od sebe liší a co se vám konkrétně na vaší postavě líbí? Jaké vlastnosti máte společné?

JONATHAN ADAMS: Pokaždé říkám, že "American Dreams" byla jedna z mých nejúžasnějších zkušeností. A jak říkal David, pokud máte možnost prozkoumat postavu a zajistit, aby v nějaké konkrétní situaci fungovala, dostává se vám věcí, které jsou prostě neuvěřitelné. Řekl bych, že to samé se děje i v tomto seriálu. Opravdu si to užívám. Víte, rozdíl mezi těmito dvěma tituly… Je to prostě rozdíl mezi dnem a nocí. V seriálu "American Dreams" jsem hrál postavu, která neměla ve světě, kde žila, naprosto žádnou moc, a teď hraji postavu šéfa vědecké instituce, který se jí pokouší udržet v chodu a řídit někoho, kdo je hluboce přesvědčen o tom, že je mnohem chytřejší než šéf.

OTÁZKA: Jaké vlastnosti máte s touto postavou společné?

JONATHAN ADAMS: Jsem si naprosto jistý, že existuje hodně lidí chytřejších, než jsem já. Víte, mně se líbí jeho inteligence a jeho síla a taky se mi líbí jeho schopnost vidět za věci. Prostě něco vidíte, jednu věc na povrchu, a já myslím, že Daniel, tedy doktor Daniel Goodman, vidí skrz tento povrch, trochu hlouběji. A to mám na něm rád. Nevím, jestli je mi to vůbec nějak podobné, ale prostě se mi to na něm líbí.

OTÁZKA: Hrajete opět vedle silné ženské postavy se vztahem trochu okořeněným vzájemným škádlením. Co se vám na tom líbí? Protože předpokládám, že kdyby se vám toto uspořádání nelíbilo, znovu byste do něj nešel.

DAVID BOREANAZ: Co se mi líbí na postavě Bootha a vzájemném škádlení?

OTÁZKA: Na vztahu se silnou ženskou postavou, s herečkou a na škádlení. Co se vám na tom líbí?

DAVID BOREANAZ: No, s touhle můžu do postele. Možná. (smích)

HART HANSON: Myslíte – aniž byste ztratil svou duši.

DAVID BOREANAZ: Přesně tak. Asi.

JONATHAN ADAMS: Snad.

DAVID BOREANAZ: Chci říct, že co se těchto dvou postav týče, je potenciál vstupu do jejich osobních životů a do jejich profesionálních životů, myslím, dynamický. Všichni si podle mě pamatujeme, jak se hlavní postavy v seriálu "Moonlighting" dostaly spolu do postele. Nepamatujeme si, jaký druh zločinů vyšetřovali. A to je právě zajímavé. To je skutečná práce postav. A podle mě, když máte vztah, kde si vzájemně důvěřujete jako osoby nebo jako herci, jste schopni k těmto hranicím dojít. V seriálu "Angel" probíhalo škádlení se spoustou démonů. V seriálu "Buffy" to bylo se Sarah, ale také to byl intenzivnější a zahloubaný druh vztahu. Ve hře bylo hodně utrpení a strachu. A v seriálu "Angel" taková ženská postava nebyla, takže jsem se vlastně neměl s kým škádlit, ale pořád jsem byl s někým na ostří nože. Pro mě jde o běh pro zlato s někým, s kým bude hodně zábavy.

OTÁZKA: Slovo "postava" se teď hodně opakuje a mě by zajímalo, jestli existuje něco jako mandát nebo cíl udělat z tohoto seriálu drama založené na postavách spíše než na postupech?

HART HANSON: Ano. Vlastně jsem si myslel, že mi v této věci všichni od začátku lžou. Když na to poprvé přišla řeč, oznámil jsem Daně Waldenové, Garymu Newmanovi a Jennifer Salkeové ze společnosti 20th Century Fox: „Jestli chcete seriál o forenzním vyšetřování, tak nejsem váš člověk. Prostě tohle není nic pro mě.“ Prostě jsem řekl, že nejsem jejich muž. A oni odpověděli, abych se sešel s Barrym. Tak jsem navštívil Barryho a i jemu jsem zopakoval, že nejsem jejich člověk. A on na to: „Ano, jsi. Chceme, aby to byl seriál o postavách. Chceme postavy.“ Tak jsme vytvořili pilotní díl. Celou dobu jsem čekal, že to někdo stáhne. Ale oni ten seriál koupili. I když jsem pořád očekával, že se někdo objeví a řekne: „Tak jo, teď chceme, aby to bylo mnohem víc o postupech než o postavách.“ Bůh žehnej FOX a 20th! Co se týče natáčení seriálu o policejním vyšetřování založeném na postavách, poskytují nám spoustu podpory. A to je právě věc, kterou se lišíme od ostatních. Víte, chceme být se svými postavami, chceme vědět, co si myslí, co cítí a co prožívají, víc než to, co prožívaly oběti, chceme toho vědět co nejvíc, i když uznáváme, že linie zločinu je velmi cenným nástrojem, jak udržet projekt v běhu.

BARRY JOSEPHSON: A taky je, myslím, zajímavé, že nám umožnili, aby všechny tyto mladé postavy mohly hledat vlastní cesty životem a dělat svou práci svým způsobem.

HART HANSON: Na lov všech těchhle lidí jsme se vypravili s plnou polní. Dostali jsme herce, které jsme chtěli. Byli jsme připravení bojovat za věci, za které jsme nikdy předtím bojovat nemuseli. Takže cítíme ze strany společnosti a studia velkou podporu.

OTÁZKA: Předtím jste se zmínili o sedmiměsíční lhůtě, po kterou mohou být kosti při vyšetřování užitečné, a přesto vídáme dokumentární pořady o egyptologii, mumifikacích a průzkumech v hrobkách a tak podobně. Vědci v nich analyzují kosti, které jsou doslova tisíce let staré.

HART HANSON: No ano. Říkal jsem, že nejstarší kosti, o které v první řadě seriálu půjde, pocházejí z doby před sedmi měsíci, protože jsme se snažili držet se současnosti. Chceme vidět lidi, kteří ztratili oběti. Chceme, aby byl vrah ještě naživu a aby se potloukal někde kolem. Chceme být v přítomnosti.
Kathy vyšetřovala zločiny a záhady, které se odehrály před tisícem let. A my bychom se nakonec chtěli dostat i k tomuto tématu, ale potíž je, že v takovém případě nebude možné sledovat pozůstalé nebo rodiče obětí, pokud by jim mělo být tisíc let nebo by to dokonce byli válečníci z doby železné.

EMILY DESCHANELOVÁ: Ve vedlejších liniích příběhu to můžete také vidět. V některých z dalších epizod budu mít k dispozici nějaké kosti, které mohou být prastaré nebo alespoň hodně staré, možná budou pocházet z druhé světové války, a já je budu chtít prozkoumat. Moje postava vycházející z Kathy Reichsové pojede na Havaj…

HART HANSON: na Hickam Field.

EMILY DESCHANELOVÁ: …na místo, kde uchovávají všechny nalezené kosti až do doby druhé světové války. Když mají forenzní antropologové volno, cestují na Havaj a tyto kosti identifikují a pomáhají určit, jak ti lidé zemřeli, pokud je to v jejich silách.

HART HANSON: Je to velmi působivé. Leží tam osmdesát tisíc neidentifikovaných vojáků, a to jsou jen pozůstatky v Hickam Field na Havaji. Forenzní antropologové tam obvykle jezdí na jeden nebo dva týdny v roce a pokoušejí se identifikovat těla kvůli rodinám padlých. V tuhle chvíli jsou tam pozůstatky osmdesáti tisíc lidí z doby od revoluce. Velmi mě dojalo, když jsem se dozvěděl, že vědci tráví své dovolené tím, že se snaží uzavírat kapitoly některých životů.

BARRY JOSEPHSON: Michaelina postava je také umělkyní, která vytváří skvělé obrazy osob tím, že rekonstruuje tváře ze zbytků kostí a celé kostry, které mohou být někdy neuvěřitelně přesné. Nevím, jestli jste viděli jeden z pořadů National Geographic, ve kterém rekonstruovali obličeje a podobně, jak jasně dokázali rekonstruovat tvář krále Tutanchamona. A to dělají právě antropologové výtvarníci a Michaelina postava.

OTÁZKA: Otázka na pana Boreanaze a na producenty. Proč se vaše první schůzka tak nevyvedla a co se stalo potom, že jste se přece jen rozhodli spolupracovat?

DAVID BOREANAZ: No, já jsem právě… Měl jsem špatný den. Prostě mizerný den. Probudil jsem se, můj tříletý potomek pobíhal okolo. Bylo to šílené. Taky si pamatuju, že jsem snědl nějaké špatné buchty. Já buchty jíst nemám, protože to jsou špatné sacharidy a zvyšují glykemický index, ale stejně jsem na ně měl chuť. A ten jeden kousek, který jsem si dal, neměl tu správnou dávku borůvek, jakou bych si představoval.
Takže jsem prostě nebyl v té nejlepší náladě. Vstoupil jsem do Barryho kanceláře, která je v podstatě koláží filmových plakátů. Byl jsem naladěný asi takhle: „To jsem já. Tady mě máte. Můžu vám nabídnout tohle. Ale vy ještě ani nemáte hlavní herečku. Ten scénář si teda přečtu.“ Bylo ve mně hodně rozporů: „Půjde o nedávné kosti? Půjde o nedávno rozložené tělo? Jak to bude celé fungovat týden za týdnem?“ Hart začal mluvit o mém seriálu "Angel" a já nechtěl… Prostě se mi o tom nechtělo mluvit. Barry tam jen tak seděl, podíval jsem se na Vicki a řekl: „Hele, lidi, musíte nejdřív obsadit hlavní ženskou roli. Až budete mít herečku, uvidíme, co se bude dít.“ A vyšel jsem z místnosti. Prostě jsem se necítil dobře. Určitě znáte schůzky, kdy máte pocit, že se na vás všechno hroutí. Nakonec jsme se i něčemu zasmáli. Prostě jsem do toho šel, i když jsem právě měl rozdělaný ještě jeden projekt.

OTÁZKA: Co vás přimělo změnit postoj?

DAVID BOREANAZ: Barry mi sám zavolal, což producenti ani jiní tvůrci seriálů obvykle nedělají. Mluvil se mnou a ptal se mě nejen na mé obavy, ale taky na mou rodinu, na natáčení v oblasti Los Angeles, nikoli na natáčení v Kanadě nebo odlehlé části nějaké cizí země, protože dneska jezdí všichni točit do Rumunska. Nebo do Bulharska. Nevím proč.

HART HANSON: Řekl bych teď jeden vtip o upírech, ale…

DAVID BOREANAZ: Jasně. Bylo mi jasné, že s tím začneš. Pro mě to znamenalo osobní krok, protože jsem znal potenciál… Když jsem si poprvé přečetl scénář, zamiloval jsem se do něj. A Barry mě sám kontaktoval a zeptal se mě: „Co by se dalo udělat, aby nám všechno víc vyhovovalo?“ A to zafungovalo. Já pocházím z velké rodiny, což znamená, že pro mě je potřesení rukou lepší než jakákoli smlouva. Častokrát už jsem se kvůli tomu spálil, ale pořád mám srdce na dlani. A tak to i zůstane. Budu takhle jednat i se svými hereckými kolegy, ať už je to kdokoli, protože jsme tým. A já jsem hrdý, že mohu být jeho členem. Jsem hrdý, že mohu být mezi všemi těmito herci, protože se s nimi pracuje fantasticky. A znovu opakuji, že bych nemohl být šťastnější.

BARRY JOSEPHSON: A pak jsem v podstatě Hartovi zabránil mluvit s jakýmikoli dalšími herci, dokud jsme neměli hotové obsazení. Teď vychází s herci skvěle. Vlastně šlo jen o tu první schůzku.

OTÁZKA: Poněkud techničtější otázka na producenty. Kathy Reichsová zjevně kvůli své práci hodně cestuje. Budou vaše postavy taky cestovat? Zůstanete v L.A. jako v D.C., nebo co máte v plánu?

HART HANSON: Ano, jeden z důvodů, proč jsme chtěli dát Kůstku dohromady s agentem FBI, bylo vyšetřování zločinů po celé zemi. Takže bychom rádi cestovali, co nejvíc to bude možné.

BARRY JOSEPHSON: Oni cestují. Cestují společně se svým vybavením. Svou práci dokážou dělat kdekoli.

OTÁZKA: Ano, tak jsem to myslel. Takže druhá část otázky: uvidíme na cestách nějakou romantiku mezi postavami Davida a Emily?

HART HANSON: Určitě chceme, aby v seriálu bylo romantické napětí. Myslím, že ještě nějakou dobu v posteli neskončí. Je snad lepší způsob jak to říct?

EMILY DESCHANELOVÁ: Jaká byla odpověď?

DAVID BOREANAZ: Prý skončíme v posteli.

HART HANSON: To musí být nějaká scenáristická zkratka.

DAVID BOREANAZ: Já si také myslím, že je určitá přitažlivost mezi mou a Michaelinou postavou. Ona hraje velmi zajímavý charakter. Je to umělkyně a výtvarnice a velmi dobře zná strukturu kostí a jsou tam některé hodně zábavné věci… Na to se připravuji.

OTÁZKA: Emily, hrajete postavu, která je vůči kolegům trochu pichlavá. Možná to není ten druh charakteru, který si diváci hned oblíbí. Je těžké s takovou postavou pracovat? Je tu nějaká rovnováha?

EMILY DESCHANELOVÁ: Víte, já mám vlastně tenhle aspekt své postavy ráda. Když se probírám projekty, často se dívám na špatné vlastnosti postav, protože mi připadají fascinující. Chyby jsou to, co dělá člověka lidským. Když se například podíváte na "Seinfelda" nebo někoho podobného – všechny ty postavy jsou vlastně naprosto odpudivé a chovají se jedna k druhé i k jiným lidem příšerně, ale vy je máte rádi, protože se vám svým způsobem přibližují, poznáváte je. A vlastně rozumíte jejich lidským chybám, což je podle mě skvělé. Vím, že je to nezvyklý příklad, ale přišel mi na mysl.
Kdo ví, jak budou diváci vnímat Temperance Brennanovou. A já právě tenhle aspekt jejího charakteru zbožňuji. Nebo se podívejte na seriál "Dr. House" – hlavní postava je velmi jedovatá a nechová se k lidem zrovna přátelsky, není to typ člověka, kterého by měli lidi rádi. Ale svou práci dělá velmi dobře a je to svým způsobem fascinující charakter. Víte, lidi, které jsem měla a mám ráda, nebývají vždycky těmi nejpřátelštějšími na světě.

OTÁZKA: Připouštíte si nějaké etické ohledy, když píšete scénáře?

HART HANSON: Ne.

OTÁZKA: Tím myslím, že když ukazujete, jak se vyšetřují zločiny, tak vlastně svým způsobem poskytujete zločincům návod čemu se vyhnout. Na základě vašich předchozích slov může teď nějaký vrah vzít tělo své oběti a pohodit je na poušti, místo aby je spálil.

HART HANSON: Ano, to jsem asi neměl říkat, co? Ale taky jim tímhle způsobem říkáme, že je tu někdo, kdo je dostane.

BARRY JOSEPHSON: Pohodit tělo v poušti může vyšetřování zkomplikovat, ale nikoli znemožnit.

HART HANSON: Viz epizoda čtyři.

BARRY JOSEPHSON: Ano. Jsme v situaci, kdy můžete z televize pochytit cokoli, dokonce i z takových pořadů, jako je show Larryho Kinga, když se v ní mluví o vyšetřování a podobně. Tak to prostě funguje.

HART HANSON: A já bych řekl, že ve skutečném životě existuje obrovské množství věcí, jevů, které se při vraždě promítnou do kostry. Mluvíme o seriálu, který běží jednou týdně. I kdyby někdo přesně zkopíroval, co naznačujeme, nefungovalo by to. Víte, existuje spousta těžko pochopitelných věcí, o kterých se ani nezmiňujeme, protože by diváky unudily k smrti. Když se pustíte do vysvětlování toho, jak funguje DNA, je to pěkná nuda. Možná by šlo vyškolit lidi k tomu, jak zabránit identifikaci pomocí DNA, ale nikomu se to zatím nepodařilo.

Mnohokrát děkuji. Tím končí náš rozhovor..

ZUZI
Chytrá Žena.cz