Šikana = teror

Šikana je téma, kterým se zaobírají snad všude. Dnes to bude o dětské šikaně, která je nejrozšířenější ve školách, a to nejen na základních. Jedná se svým způsobem o nemoc, která ale napadá skupiny lidí. Prvním jejím projevem bývá porucha vztahů. Nemusí to sice být na první pohled vidět, ale existují naprosto jasné příznaky. Tím nejzákladnějším může být pláč nebo bolení břicha. Obvykle to má dítě před cestou do školy. Mnoho rodičů si myslí, že jejich potomek simuluje, ale častokrát tomu tak není a dítě má opravdový strach vůbec do školy přijít. Dítě se také bojí všechno doma říct, protože se bojí,
že mu nikdo nebude věřit.

Také je terčem výhrůžek – když to řekne, bude to příště ještě horší. Nejčastěji si k šikanování vybírají silnější ty slabší. Snaží se tak zakrýt vlastní slabost. Šikana to nemusí být jen fyzická, ale i psychická. Ten, co šikanuje, pomlouvá svou oběť před ostatními, intrikuje, navádí ostatní, aby se s ním nebavili, případně mu dělali zle. Mnoho lidí možná neví, že šikana nastává už v rodině, a to mezi sourozenci. Někteří to mohou vnímat jenom jako nevinné pošťuchování, ale nemusí to tak vždycky být. Posléze se šikana projevuje už i ve školce, kde se začínají hrotit vztahy.

Drtivá většina učitelů a ředitelů škol se domnívá, že na jejich škole šikana neexistuje, není a prostě nikdy nebude, což je chyba lávky. Dříve nebo později se objeví na každé škole, a to i té vesnické. Ano, už i na vesnici bývají děti agresivní, přičemž je dokázané, že většinou jsou klidnější než ty městské. Rodiče si šikany většinou nevšimnou. Někteří na to přijdou, až když chodí dítě domů skoro každý den zbité nebo s roztrhaným oblečením. Stává se, že i když dítě najde odvahu a svěří se a rodiče jdou za vedením školy, tak nic neudělá. Je to například i z důvodu, že se bojí o pověst.

Pak zbývají vlastně dvě věci – policie a medializace, a to veřejná – televize, noviny… I když to často zabere, rodiče se rozhodnou dítě dát na jinou školu. Přestup může pomoci, ale už se stalo, že i v nové škole se opět projevila šikana. Je znám ovšem i případ tak trochu z jiné strany. Rodiče se s devítiletým synem přestěhovali do jiného města, čímž se chlapec dostal i na jinou školu. Hned první den si ho vyhlédla partička osmáků, čili čtrnáctiletých, což je oproti devíti letům velký rozdíl a speciálně u kluků. Zastoupili mu cestu a chtěli po něm peníze.

Dokonce už ho chytili i za límec. Jenže nepočítali s tím, že tento drobeček chodí na judo. Se všemi si poradil a měl od nich pokoj. I tohle je jedna z cest – dát dítě na bojový sport, nejlépe nějaký asijský – karate, kung-fu, i to judo. Tyhle sporty napomůžou k obraně, a to nejen sebe samotných.

Důležité je, když se někdo setká se šikanou, aby se nebál ozvat. Protože když to neudělá, šikanovatelé si budou dovolovat víc a víc a může dojít i nejhoršímu. Za vše mluví případ, kdy šikanovali kluci učitelku a ta následkům šikany podlehla.        

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10