Co vařily naše babičky a co jsme my zapomněli

Název knihy:
Co vařily naše babičky a co jsme my zapomněli
Autorka: Helena Vrábková
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2009
Počet stran: 136 str.
vázaná
Cena: 179 Kč

Recepty a vyprávění s vůní vzpomínek

Zlato v srdci, laskavost, obětavost, moudrost, umění naslouchat a potěšit, zahřát slovem, pohlazením a třeba i tím milovaným bílým kafíčkem ve starém bucláčku s červenými puntíky. Taková byla moje babička a takové byly jistě i ty vaše. Věděly to, co se my snažíme zapomenout, že není třeba pořád spěchat, zlobit se a stěžovat si. Věděly, že život stojí za to žít.

Volné pokračování knihy Co věděly naše babičky a co jsme my zapomněli nás tentokrát zavádí do kuchyně našich předků. Není to kuchařka v pravém slova smyslu, recepty „jsou tu kvůli příběhům“, jak píše autorka, nicméně jsou to recepty, nad nimiž se sbíhají sliny a které si možná pamatujeme z dětství: bramborové placky, cukrkandl, domácí chléb, šlejšky, karásky, lepenice, zelňáky, šup bába…

Ukázky z knihy Co vařily naše babičky a co jsme my zapomněli

...Babička mi vždycky vyprávěla, jak se všechny děti těšily na neděli, protože to se šlo vždycky do kostela a potom byl dobrý oběd, tedy maso. Maso totiž mívali jenom v neděli, a tak už proto byla neděle vždycky svátkem. To víte, přes týden jim maminka vařila hlavně jídla z brambor a mouky, bylo to nejlacinější a hlavně, mohlo toho být dost. Lívance, pražená polívka, bramboračka, vdolky, oukrop nebo třeba jen brambory na lupec, to byla každodenní večeře. V létě se ani v poledne nevařilo, protože se pracovalo na poli. Tam si děti vzaly krajíc chleba přes celý bochník, maminka jim v něm udělala důlek a tam jim vložila kousek másla. A protože kolem se všude pásly krávy, které tatínek choval, tak stačilo strčit cecík do pusy, šikovně zmáčknout a bylo hned čím zapít. Nikdo nepřemýšlel, jestli náhodou nechytí nějakou nemoc, prostě ji nechytly. Taky děti sbíraly svatojánský chlebíček, jahody, maliny, když měly chuť na něco pikantního, tak žvýkaly šťovík, až se jim pusinky křivily. Nic nevadilo. Když byly žně a na polích veliké horko, nosili si všichni s sebou vodu s octem, něco podobného slabému nálevu na okurkový salát, tím prý nejlépe uhasili žízeň. No, a když nálev došel, vždycky byla poblíž nějaká ta studánka a její chladivý pramen. Byla to krásná doba, i když těžká…

…I když v době mého dětství, počátkem šedesátých let, byla už televize, u babičky na výminku se stále ještě svítilo lampou, byť byla všude zavedená elektřina. Lampa dodala babiččiným vyprávěním tajemno, já jsem seděla a jenom naslouchala.  Někdy přišel za námi i strýc a jeho děti, tak bylo veselo. Komunisté v té době propagovali zdravou výživu ve stylu hodně mléka, masa a vajec, aby bylo vidět, že na to lidé mají a nemusejí hladovět, a tak babička občas protestovala po svém a návštěvě udělala třeba bramborové placky.

Babiččiny bramborové placky

Že nevíte, jak se bramborové placky dělají? Nezoufejte, i když nemáte zrovna plotnu, dají se v dnešní době dobře připravit na elektrické plotýnce nebo jakémkoliv sporáku, tedy i plynovém, pokud použijete titanovou pánev, která nepřipaluje a nepřipéká. Nejprve si uvaříme asi ˝ kg brambor ve slupce. Necháme vychladnout, oloupeme a potom je nastrouháme na jemném struhadle. Malinko osolíme, ale opravdu malinko, jen tak na špičku nože, vmícháme asi tak 20 dkg polohrubé mouky, můžeme i méně nebo více, záleží na tom, jestli chceme placky měkčí nebo tvrdší, hutnější, zpracujeme v těsto, ze kterého si naděláme kouličky asi tak o velikosti mandarinky a ty rozválíme na placičky asi 0, 5 cm silné na vále posypaném moukou. Dáme na plotnu nebo pánev, jen tak nasucho a z obou stran je opékáme, cca tak 3 minuty. Potom vezmeme rozpuštěné máslo nebo sádlo, kdo má co rád, potřeme placky mašlovačkou, pomažeme povidly nebo naplníme mletým mákem s cukrem a zavineme…

Zdroj: MOTTO

Notburga

ChytráŽena.cz

	Přidat do oblíbených		Přidat na
	Poslat emailem		Přidat na
	Vytisknout