Trojmezí - náš krásný velikonoční výlet

O Velikonocích jsme si vyjeli na výlet k Česko-Polsko- Slovenskému pomezí, o kterém jsem viděla pořad v televizi.  Cestou jsme se zastavili v Luhačovicích, ovšem ne na kolonádě, ale u vypuštěné přehrady. Dál jsme pokračovali krásným Valašskem, vesničkami s dřevěničkami, až do Lidečka.

U silnice jsou Čertovy kameny, tak jsme si je prolezli, bylo by to škoda se nezastavit. Zase jsme nasedli do auta a pokračovali v cestě, naším dalším cílem byla Kohútka. Vyjeli jsme nahoru na hranice se Slovenskem, prohlédli si nové informační středisko, zašli na Portáš na kynuté borůvkové knedlíky, pokochali se krásným výhledem na Beskydy, syn si  prohlédl sjezdovku a vydali jsme se k cíli naší cesty.

Sjeli jsme  dolů do Starého Hrozenkova a pokračovali kolem řeky Bečvy do Velkých Karlovic, kde jsem přemluvila muže k další zastávce, mají tam nádherný dřevěný kostel. Cestou k Makovskému hraničnímu přechodu jsme jeli kolem Resortu Valachy a syn prohlásil, že by tam chtěl jet na dovolenou. Přejeli jsme kouskem Slovenska a zase jsme vjeli  u Jablůnkova do České republiky.

Hned za hranicí jsme odbočili na  silničku směr Hrčava. Vede lesem a je tak úzká, že v době, kdy jede do vsi autobus, je tam zakázaný vjezd. Projeli jsme Hrčavou k Trojmezí.

Je to tam hezky upraveno, postaveny nové altánky k odpočinku, možnost grilování. Mrzelo nás, že nemáme špekáčky. Z naší strany se jde k místu setkání přes louku. Místo se nám líbilo. Byl to takový konec světa. Klid a mír, jak se říká. Hranice tří států se setkala v korytě potoka. Kolem byly louky a les.  Na Slovensku  se bavila skupinka mladých lidí, opékali si, zpívali při kytaře, bylo tam veselo. Ale nás čekala zpáteční cesta. Muž nastavil navigaci a už bez zastávek jsme jeli  přímo domů.