Už nejsem sám

Se svou ženou jsem se seznámil docela pozdě, až po třicátých narozeninách. Já vlastně s ženami začal obecně dost pozdě. Ještě ve dvaceti jsem měl spoustu koníčků a zálib a na to, že ženy existují, jsem ani nepomyslel. Když se ale postupně oženili všichni mí kamarádi a měli i děti, uvědomil jsem si, že jsem chlap a měl bych si také najít vhodný protějšek. A tak jsem se postupně začal seznamovat. Ženy už asi byly přebrané, řada mých vrstevnic byla dokonce rozvedena, a já pořád hledal tu pravou až do doby, kdy jsem poznal Hanku.

Hanka se mi líbila, i když jsem byl dost nesmělý. Chodili jsme spolu, drželi se za ručičku, a mě ani nenapadlo pozvat si ji domů. Byla to právě Hanka, která mi jednou zavolala, že doma slyší podivný zvuk a sama se tam bojí. Já však žádný zvuk neslyšel. Až teprve později jsem pochopil, že podivný zvuk byl jenom záminkou, abych konečně překročil práh jejího bytu a nevypadalo to divně, že žena sbalila mě. Nicméně, vše jsem dohnal, narodil se nám krásný kluk Kubíček, vzali jsme se a spokojeně jsme žili téměř dvacet let. Až poslední dva roky byla má žena odtažitá. Snažil jsem se k ní večer přitulit, ale ona se odtáhla. Jednou ji bolela hlava, podruhé měla moc práce a ráno brzy vstávala, pak zase neměla náladu. Nemilovali jsme se několik měsíců a já začínal tušit, že to není samo sebou.

„Ty mě už nemáš ráda?“ ptal jsem se jí.

„Kdybych tě neměla ráda, tak s tebou nežiji,“ odpověděla, a zase se odtáhla. Tak to šlo měsíc co měsíc, až do chvíle, kdy mi žena prozradila, že je těhotná. Bylo ale jasné, že já nemůžu být otcem. Náš syn Kubík už chodil do školy a i on mi prozradil, že občas z pokoje maminky, když já jsem na noční směně, slýchá podivné zvuky. Hanka musela s pravdou ven. Měla milence, s kterým hodlala pokračovat v životě.

Musel jsem se smířit s tím, že jsem nejen paroháč, ale také mi skončí manželství, které jsem považoval až na poslední dva roky za šťastné.

Dřív, než nás rozvedli, se mé manželce narodila dcerka. Protože se ale Klárka narodila do manželského svazku, automaticky jsem byl uveden jako otec. Nikoho nezajímalo, že i Hanka uváděla jako otce svého přítele. Ještě před rozvodem se muselo rozhodnout o dítěti, a až potom mohlo dojít k rozvodu. Já se odstěhoval do pronajatého bytu a místo mě se do našeho dosavadního domova přistěhoval Kamil, tatínek malé Klárky. Náš Kubík zůstal bydlet s maminkou, ale beru si ho hodně často, což vítá především nový přítel mé ještě ženy. Před pár dny proběhl soud o výživné na Klárku. Paradoxně jsem byl zatížen výživným právě já, protože Klárka má právě mě uvedeného v rodném listě. Platím tisíc korun měsíčně na cizí dítě s tím, že až bude možné provést testy DNA, přepíše se rodný list a já budu od výživného osvobozen. Otec dítěte mi pak bude muset již vyplacené výživné na jeho dceru vrátit.

Mě výživné na mimino, které bylo stanoveno v poměrně nízké výši právě proto, že i Hanka uvedla u soudu, že nejsem biologický otec její dcery, nezruinuje. Beru ho jako uložené finanční prostředky, které se mi vrátí. A i kdyby ne, mohu si je odečíst od výživného na mého skutečného syna Kubíka. Jen přemýšlím, že díky našim zákonům je možné zruinovat jiného otce, manžela, který na rozdíl ode mne nevydělává tolik, nebo dokonce vůbec. A to kvůli nevěře jeho vlastní ženy.

Já beru tuto etapu mého života za ponaučení a do dalšího vztahu se neženu. Koupil jsem si kocoura, ten mi nepovije cizí dítě a nepřestane mě mít rád. A tak mě doma opět den co den někdo vítá.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10