Věřit se nevyplácí

Když se má kamarádka Markéta rozvedla, partner jí hodně chyběl. Bylo to asi způsobeno tím, že její starší dcera byla tou dobou na vysokoškolských kolejích víc než sto kilometrů od domova a mladší, Soňa, byla už také velká a hodně samostatná. Markéta se rozhodla, že zkusí štěstí v internetových seznamkách.

„Přece není možné, aby se nenašel nějaký hodný a šikovný chlap právě pro mě?“ ptala se. Byla to spíše řečnická otázka, Markéta už byla dávno rozhodnutá, ač jsem ji varovala.

Já osobně bych se podobných pokusů bála. Dnes je těžké potkat solidního a slušného člověka i tváří v tvář na ulici, natož anonymně schovaného za internetovou sítí. Ale Markéta je tvrdohlavá a má slova brala na lehkou váhu.

Průběžně mě o stavu nových potenciálních ženichů informovala. Kdybych u jejích počinů nestála od počátku, řekla bych, že výčet těch individuí sebrala někde na smetišti. Průměrný věk těch lidí se pohyboval kolem šedesáti pěti let, a to jsme s Markétou čerstvé padesátnice a do průměru jsem zařadila také ty, kterým ještě nebylo třicet. I takoví totiž reagovali na Markétin inzerát. Každému z nápadníků něco chybělo. Nejčastěji to byly peníze, uvízli někde v dluhové pasti a hledali spásu v podobě ženy, která by je z dluhů vytáhla. Byli tu několikrát trestaní recidivisté, o čemž se ovšem zpočátku zapomněli zmínit a své sladké tajemství poodhalili až po několika mailech, nezřídka dokonce na prvním, druhém nebo třetím setkání. K dalšímu už nedošlo. Ano, Markéta stěží dospěla ke třetí, poslední a závěrečné schůzce.

„To si neumíš představit, co se mi stalo teď,“ přišla ke mně jednoho dne. Popisovala mi, jak na schůzku dorazil zcela opilý dobrodinec, a to autem. „Když jsem se ho ptala, jestli chce takto jet zase zpět domů, bezelstně se usmál a řekl mi, že s tím nepočítá. Měl prý problém, aby vůbec dojel ke mně, natož zpátky. A že prý přespí u mě!“ „Co jsi čekala? Říkala jsem ti, abys neriskovala,“ připomněla jsem Markétě.

Markéta pomalu rezignovala a chtěla zrušit registraci na seznamce, když poznala solidního muže. Byl sice o malinko starší, o osm let než ona, prošedivělý a dvakrát rozvedený, jevil se jí ale jako poctivý a slušný člověk. „Proč se rozvedl, a hned dvakrát?“ „První manželka pila, nestarala se o děti. Druhá mu utekla za jiným.“

Dalo se pochybovat, zda informace, které jí onen nápadník jmenující se Igor poskytl, jsou založeny na pravdě. Nahlas jsem ale nic neřekla. Partnera jsem Markétě přála, i když sama na seznamky nevěřím. Jak se ale ukázalo, Markéta začala být spokojenější a na schůzky s Igorem se těšila. „Pozval tě už někam? Třeba na večeři, na kafe?“ zajímalo mě. Jistě že není směrodatné, kolik muž za ženu utrácí, ale je to jisté měřítko toho, jak vážně to s ní myslí. Markéta mě odbyla, že se rádi prochází, povídají si a plánují spolu budoucnost. Už jsem i já byla přesvědčena o tom, že našla svého pana Úžasného.

Byla sobota, pršelo a Markéta byla domluvená s Igorem na schůzce. To jsem ovšem nevěděla. Volný den jsem trávila doma a Markéta se vypravila i přes déšť na sjednané místo setkání. „Co kdybychom šli někam do kavárny, když prší?“ zeptala se svého protějšku. Ten jen pokrčil rameny. Sice přikývl, ona ale viděla, že by radši trávil čas někde jinde. A tak se osmělila pozvat ho k sobě domů. Starší dcera byla jako vždy na kolejích a mladší byla na celý víkend u svého otce. S Igorem se už párkrát viděla a nabyla dojmu, že si rozumí a mají si co říct. Igor pozvání okamžitě přijal. Cestou domů si to vyčítala. Měla navrhnout, že to má být právě muž, který zve ženu jako první do svého domova. Igor ale bydlel na opačné straně města, alespoň tak jí to říkal.

Doma postavila na kávu a nakrájela bábovku, kterou ráno upekla. Tak trochu počítala s tím, že možná skončí u ní doma. Pak si musela odskočit. Nechala návštěvu v kuchyni a odešla. V koupelně pak opravila make-up, přičísla vlasy a přejela rty rtěnkou. Když přišla do kuchyně, všimla si pootevřené kuchyňské linky a nervózního Igora. Byla si jistá, že linku určitě zavřela. Očima sklouzla na příborník. Horní zásuvka byla pootevřená. Byla si jistá, že v tom musí mít prsty návštěva. Přešla proto k příborníku. V horní zásuvce měla uloženu rezervní hotovost. Otevřela zásuvku. Peníze nebyly na svém místě.

„Tys mě chtěl okrást! Ty hajzle!“

Víc neřekla. Dveře vedlejšího pokoje se otevřely dokořán, přestože pokoj měl být prázdný. Přistoupil k ní cizí vysoký muž. V tu chvíli si vzpomněla, že toho muže už viděla. Všimla si ho hned na první schůzce s Igorem. Sledoval je a šel chvilku za nimi. V tu chvíli jí to došlo. Musel být s Igorem, nebo jak se ten zloděj v její domácnosti vlastně jmenuje, domluvený, a když zašla na toaletu a do koupelny, Igor ho musel pustit do její domácnosti. Sáhla po telefonu. Ten ležel na svém místě, neukradli ho.

Jako bych to tušila, rozhodla jsem se v tu sobotu odpoledne navštívit kamarádku. Jak jsem už předeslala, vůbec jsem netušila, že se ten den má sejít se svým nápadníkem. Chtěla jsem Markétu překvapit. V cukrárně na rohu ulice jsem koupila dva větrníky a stoupala nahoru k jejímu bytu. Zazvonila jsem.

Ve stejný okamžik Igor srazil Markétu k zemi a z ruky jí vykopl telefon. Když jsem zazvonila, Markéta napůl ležela a napůl seděla na zemi blízko dveří. Z posledních sil se sebrala a otevřela dveře. Oba muži se lekli, rozrazili dveře dokořán a utekli. Já přitom upadla na rohožku. Když jsem se zvedla, byli už dávno pryč. Přede mnou seděla na zemi kamarádka a z nosu jí tekla krev.

Zavolaly jsme policii. Markétě zmizela z bytu nejen hotovost. Druhý muž, zatímco Igor bral peníze, pročesal pokoj a odcizil její zlaté a stříbrné šperky. Nejspíš by vzal i notebook její dcery, který měl u dveří nachystaný, kdyby jejich lup nepřekazila.

Tak dopadlo Markétino seznamování přes internet. Pachatele nakonec policie dopadla. Markéta totiž nebyla jedinou okradenou. Některé ženy se za svou naivitu styděly a čin ani neohlásily. Byly ale takové, které lup oznámily. Rozhodně každá jedna zůstala poučená.

čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete