Dětský den 2018 - kam vyrazit na akce a soutěže pro dětiDětský den 2018 - kam vyrazit na akce a soutěže pro děti Víte, kolikátého je Den otců v roce 2018?Víte, kolikátého je Den otců v roce 2018? Bezová šťáva a bezový sirup - nejoblíbenější receptyBezová šťáva a bezový sirup - nejoblíbenější recepty Rebarborový koláč - nejoblíbenější receptyRebarborový koláč - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Jedeme na výlet
Soutěžte s námi o 400 skvělých výher
do konce zbývá:
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Sobota 26.05. 2018
Dnes má svátek Filip
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Vzpomínka na dětství

4. 01. 2018 | Vaše příběhy

Taky to máte tak, že vás občas přepadne touha podívat se na místa, která jsou spojena s vaším dětstvím? Mě tahle myšlenka napadá s přibývajícím věkem stále častěji. 

Letos mi manžel splnil jedno dlouholeté přání – zavezl mě do vesničky, která je v mých vzpomínkách spjata s nejhodnější ženou na světě, s mou milovanou babičkou. Jezdila jsem k ní spoustu let na prázdniny, a protože již tehdy dědeček nežil, trávily jsme léto pouze spolu. Prožily jsme řadu krásných chvil, ale jedna patří k těm opravdu nezapomenutelným.

Babiččina chalupa stála na pokraji vesnice, poblíž hlubokého lesa. Babička v ní, jak už jsem zmiňovala, žila sama. Proto byla vždycky moc ráda, když jsem k ní přijela na delší dobu, a k tomu byly právě letní prázdniny jako stvořené. Já, městské dítě, jsem se na pobyt v chalupě velmi těšila. Běhání po velikánské zahradě, časté chození do lesa na houby, maliny, běhání s dětmi po vesnici, to vše byl pro mne přímo zázrak. Navíc mně společnost dělal hodňoučký Brok! Pes. Toho by mi rodiče do bytu v panelovém domě nikdy nekoupili. Jo a ještě jeden bonus na mne u babičky čekal! Mohla jsem se koukat na filmy s hvězdičkou! Ty byly doma vždycky tabu.

Jednou jsme s babičkou seděly u televize, příjemně unavené jsme sledovaly jakýsi kriminální film, samozřejmě mládeži nepřístupný. Maniak si právě hledal svou první oběť, napětí se stupňovalo. Děs. Hrůza. Křik. Rány do dveří! S napětím jsme sledovaly, co se bude dít dál. Vrah právě škrtil druhou oběť, když babička pronesla: „To bušení se už nedá poslouchat!“ a šla ztlumit televizor na minimum.  Rány se však ozývaly ve stejné zvukové intenzitě dál… Chvíli jsme nechápavě poslouchaly a pak nám to došlo! Žádná televize! Realita! Někdo bušil na venkovní dveře! Kdo to asi je? A kde je Brok? Proč neštěká? Že by ho ten neznámý vetřelec otrávil? Přes deku v okně nebylo nic vidět. A jít se podívat ven? Ani náhodou! Tam by nás v té tmě nikdo nedostal ani heverem! Kdoví jaký zloduch se na nás dobývá! Ten v televizi zatím řádil dál. Třetí oběť se úporně bránila, ale marně. Hlavou se nám honily otázky: Co budeme dělat? Neskončíme jako ty ženské v televizi? Minuty se zdály být hodinami…

„Nejlepší bude dělat mrtvého brouka,“ rozhodla babička a vypnula ztlumenou bednu ve chvíli, kdy odcházela na onen svět další z vrahových obětí… Zbývalo jediné. Proplížit se kolem dveří, za nimiž dle nás číhalo zlo, a dostat se přes chodbičku co nejrychleji do ložnice. Rozhodnuto! Našlapujeme jako myšky. Ještě pár kroků… Uf, hotovo! Stojíme u postele. Obrovská peřina je v nevytopené ložnici jako led, ale my zimu nevnímáme. Jediné, po čem toužíme, je skrýt se pod duchnu. Napjatě posloucháme, ale rány mezitím ztichly. Všude je ticho jako v hrobě. Co když ten NĚKDO vyrazí dveře? Tulíme se k sobě…

Ráno na sebe koukáme jako na zjevení. My žijeme? Nebyl to jen sen? A co Brok? Běžíme, tak jak jsme v pyžamech, ven. Pes štěká jako o závod a skáče radostí, že nás vidí. Kde jsi včera byl, ty lumpe? Odpovědí je nám jen kmitající psí ohon…

Po snídani jde babička k nejbližším sousedům drát husí peří. Jdu s ní. Přece nezůstanu doma, třeba se ten včerejší maniak ještě někde kolem potlouká.

„Dobrý den, paní Pokorná,“ vítá babičku sousedka. „Kde jste s Leničkou byly? Já myslela, že jste odjely do města. Včera večer mi totiž došlo droždí a nutně jsem ho potřebovala. Tak jsem si ho šla k vám vypůjčit. Klepu, buším, ale vy nic! Jediný, kdo si mě všímal, byl Brok. Je to šikulka. A jak hezky dává pac za kousek salámu…“

Obě se s babičkou smějeme a já se vracím zpátky do chalupy. Svítí sluníčko a už z dálky slyším štěkat našeho Broka…


Lenička07 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Vzpomínka na dětství:

Vzpomínka na dětství
Vzpomínka na dětství
Vzpomínka na dětství
Vzpomínka na dětství
Vzpomínka na dětství
Vzpomínka na dětství
Vzpomínka na dětství
Vzpomínka na dětství
Vzpomínka na dětství
Vzpomínka na dětství
Vzpomínka na dětství
 


Pouze přihlášení mohou vkládat komentáře. Přihlásit se.

Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
Moc hezky se to čte.. Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Hezká vzpomínka i fotečkySmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Moc hezký detektivní článek. Četla jsem se zatajeným dechem, jak to dopadloSmajlíkTaké jsem vyrůstala na venkově ale v té době, se nezamykalo, protože nebylo potřeba se bát tak, jako dnes. Tanínek, když se mu něco nezdálo, vyšel ven a podíval se který ježek a nebo tchoř, Lasička, nedají našemu Brokovi spát. Vůbec se nedivím, že jste se báli při takovém filmuSmajlíkTaké vzpomínám na svoji milovanou babičkuSmajlík
Obrázek uživatelky
profil
Taky jsem vyrostla na vesnici a jednou večer taky bylo slyšet na dvoře funění a dupání a pes vrčel, ale byl to vlčák, tak nám to nedalo a vykoukly jsme s maminkou ze dveří (táta byl jako řidič kamionu někde na cestách) a žádný zloděj, ježek se dobýval pod vrata stodoly a přitom tak dupal a funěl.
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
 
 
 
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.



NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY Zásady ochrany osobních údajů KONTAKT © Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles

Jídlo