Vánoční cukroví - nejoblíbenější recepty Vánoční cukroví - nejoblíbenější recepty Nejoblíbenější VÁNOČNÍ KOLEDYNejoblíbenější VÁNOČNÍ KOLEDY Květina Vánoc - Vánoční hvězdaKvětina Vánoc - Vánoční hvězda Vánočka - nejoblíbenější receptyVánočka - nejoblíbenější recepty
Chytrá žena na Facebooku
Kategorie
Přihlášení
Jméno :

Heslo :


  trvale

Dnes je
Úterý 12.12. 2017
Dnes má svátek Simona
Vyhledávání
Doporučujeme
 
 
 
Naše speciály
ZAJÍMAVÉ TIPY
Dělená strava? Zase další dieta? Nebojte se, dělená strava spočívá v tom, že své jídlo dělíte na bílkoviny, sacharidy a neutrální potraviny.

Vzpomínka na letní tábor v Altenhofu

28. 11. 2014 | Vaše příběhy
Zásluhou mé milé maminky jsem byla od malička pozorným  posluchačem a později i čtenářem knih, časopisů a všeho, co skýtalo písmenka k přelouskání a obrázky   k „pokoukání“.

Milovala jsem příběhy tajemné, láskyplné, pohádky. Maminka častokrát vyprávěla zážitky z dětství a já si už jako malá holka představovala, že prožívám s aktéry jejich příhody i já.

Začala jsem přispívat do pionýrského časopisu Kamarát a měla jsem velkou radost, když došlo k otištění mých „výplodů“ a „souška“ Šimková hlásila hned při příchodu do naší třídy, že slečna spisovatelka zase zaperlila. Právě zásluhou toho, že jsem byla pilná a hojně jsem zásobila redakci příběhy a básničkami, byla jsem pak vybrána spolu s dalšími  autory na pobyt v pionýrském táboře. A to ne ledajaký, ale v NDR a ještě k tomu mezinárodní. Velkou výhodou bylo, že jsme na škole měli od sedmé třídy i němčinu, tak nějaké základy cizího jazyka byly.

Trochu jsem se obávala, jaké to tam bude, když ty holky a kluky neznám, ale když rodiče svolili uhradit sumu za část pobytu, tak jsem se dala do balení. Sraz jsme měli v Bratislavě a odtud jsme vyrazili do vesničky Altenhof nedaleko Berlína. V blízkosti této vesničky „pionýrů a mládeže“ bylo jezero Werbelinsee.

letní táborPár dní po příjezdu do Pionýrské republiky Wilhelma Piecka jsem zpozorovala, že z Československa byly všechny děti do 15 let, ale ze západních zemí - Rakouska, Itálie nebo SRN tam byli i mládežníci ve věku 16-18 let.

Program jsme měli opravdu pestrý, samozřejmě nechyběly klasické a převelice otravné ranní rozcvičky a odpoledne klid na pokojích, ale jinak jsme častokrát jezdili na výlety, zúčastňovali se výstav, kulturních vystoupení, byli jsme i v německých rodinách, navazovali družbu s dětmi z jiných východních zemí ne se západními mládežníky.

Hned druhý den jsme se skamarádili se skupinkou německých děvčat a šly na procházku k jezeru Werbelinsee. Za dvě hodiny byl celý tábor v pohotovosti a prohledávaly se břehy vodní plochy. Dostali jsme „sprdunk“, že samotné nesmíme nikam vyrážet, sic bychom mohly dojít k nějaké úhoně či utopení. Zvláštní je, že za dva dny jsme měli hromadnou akci právě na jezeře a mě s kamarádkou z Nitry posadili bez instrukcí a znalostí plavby do kajaku. Bylo to šílené a dodnes se divím, že jsme ten křest vodou vůbec přežily. Pak jsme si vybraly raději lodičky, ale neznajíce veslování jsme požádaly o pomoc mládežníky ze SRN. Kluci nás povozili po jezeře a pak pozvali na procházku. Tu jsme však musely odmítnout, protože nás již svolávala paní vedoucí ke každodennímu sčítání „oveček“ a následnému odvedení na     „ubikace“. Jednou jsem se vybrala propláchnout si na umyvárnu spodní prádlo. Bylo mi divné, že se tam trousí kluci a všichni se usmívají. Ťukala jsem si na čelo až do doby, když jsem vyšla ven a zjistila, že jsem dávala na odiv své prádlo v klučičích sprchách.

Na pokoji se mnou bydlela i Anička z Ružomberka. Nejdříve jsme se jen oťukávaly, ale pak jsme našly společnou řeč a pohybovaly se na táborových akcích spolu. Na setkání v Cottbusu nás dokonce natočila německá Televize, jak máváme praporky.

K velmi oblíbeným akcím patřil i karneval u jezera. Všichni jsme si připravili masky, já se oblékla do kapradí a byla za lesní vílu. Holky z Prahy mě namalovaly, učesaly vlasy a já byla pak vyhodnocená jako jedna z nejzdařilejších masek.

Ještě se vrátím ke Cottbusu, na jednom ze setkání jsem se seznámila s Wielandem. Moc hezky tmavovlasý Němec. Celou dobu, kdy jsme byli na programu, se u nás zdržoval, vyměnil si se mnou jeho modrý pionýrský šátek za můj červený a také jsme si předali své adresy. Ten kluk si pak se mnou psal ještě 2 roky, poslal mi foto, kde je se svými bratry, posílali jsme si dárečky a on mě moc zval i na návštěvu. Ale to jsem už tušila, že se asi už nikdy osobně neuvidíme. Ale v tom jsem se hodně spletla.

Naším  vedoucím byl tenkrát Ivan Szabó, spisovatel, kterému je dnes 75 let. Tenkrát pracoval právě v redakci časopisu Kamarát a měl na starost nejen výběr adeptů na tábor, ale také se stal naším souputníkem. Velmi příjemný a přátelský člověk, na kterého, stejně tak i na ostatní účastníky pobytu, ráda vzpomínám.

Přiznám se, že se mi ani domů nechtělo, ale věděla jsem, že mě čeká pro mě jedna velmi důležitá akce, a to biřmování. Vypadá to sice nedůvěryhodně, ale je to tak, to, že jsem byla přispěvatelkou do pionýrského časopisu, nevylučovalo druhé.

Po téměř 20 letech jsem napsala panu Szabó, vzpomněl si na tábor a posla mi svou knihu s věnováním: Svet na pneumatikách.

S Wielandem jsem si 2 roky psala a vyměňovala dárečky a na ten další rok mě velmi překvapil. Jel s rodiči na dovolenou do Československa a zastavili se u nás. Strávili jsme spolu s jeho rodinou celý den. Zůstali na oběd, poseděli jsme na zahradě. Naše domluva sice byla všelijaká, ale světe, div se, domluvili jsme se rusky.

A co se stalo s Aničkou z Ružomberka? Našly jsme jedna druhou po mnoha letech. Sporadicky se navštěvujeme, posíláme si pohledy nebo si zavoláme. Dnes jsme již obě babičkami a od našeho pobytu v pionýrském táboře v NDR uběhlo 44 let. Provětráme spolu slovenčinu, zavzpomínáme, probereme novinky a jsme rády, že nás osud svedl dohromady.

Tábor, kterého jsme se zúčastnily, byl tak trochu jiný, byl nabitý akcemi jak kulturními, tak sportovními, hodně otestoval naši přizpůsobivost i samostatnost. Například zásluhou zážitků na Werbelinsee se nebojím vody a umím celkem dobře plavat. Na dovolených se vždy najde jazyk, kterým je možné se domluvit, stejně tak jako tenkrát v Altenhofu.

Naučila jsem se hodně krásných českých a slovenských písní, které si prozpěvuji u žehlení nebo je broukám malé vnučce. Vidím při tom, jakoby to bylo dnes, útlá děvčata z východního Slovenska a vrtím se s nimi v kole za melodie písně A ja taka dzivočka…


Bertice - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete
* Přidat do oblíbených FACEBOOK Přidat na Facebook
Poslat emailem GOOGLE Přidat na Google
TISK Vytisknout Linkuj
Hodnocení
Nelíbí 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 Líbí
1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Další fotografie ke článku Vzpomínka na letní tábor v Altenhofu:

Vzpomínka na letní tábor v Altenhofu
Vzpomínka na letní tábor v Altenhofu
 



Komentáře
Obrázek uživatelky
profil
hezký příběhSmajlíkjá byla na táboře jen 2x..z vesnice se moc na tábory jezdit nedalo, tak až jsme bydleli ve městě..Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Hezké vzpomínání. Smajlík
A jak píšeš, taková byla doba, chodila jsem na náboženství a také jsem byla pionýrka.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil

Moc pěkně napsáno.SmajlíkSmajlík

Také mám podobné vzpomínky,již 50 let staré,na Mezinárodní pionýrský tábor v Seči u Chrudimi.Smajlík
Obrázek uživatelky
profil
Moc pěkné vyprávěníSmajlík Nebyla jsem sice jako ty v Pionýrské republice, ale na tábory jsem jezdila od 7 let pravidelně a na všechny dodnes moc ráda vzpomínám.
Obrázek uživatelky
profil

máš pěkné zážitky, na které se nikdy nezapomíná Smajlík
My jsme byli s manželem coby "svazáci" na výměnném táboře u Baltu v Kühlungsbornu a byly to taky nezapomenutelné prázdniny - vylepšili jsme si němčinu, poznali Rujanu i některá města DDR a navázali nová přátelstvíSmajlík
Aktuální soutěže
Komerční prezentace
Náš tip

Dopřejte si krásná česká plastová okna.

Potřebujete stylová a pohodlná křesla do pracovny? Vyberte si kvalitní kancelářské židle Hawaj.

NAVŠTIVTE NÁS ...
PŘIDAT MEZI OBLÍBENÉ NÁPOVĚDA VŠEOBECNÉ PODMÍNKY KONTAKT  ? Všechna práva vyhrazena   DESIGNED by   RSS 

Publikování nebo šíření obsahu serveru bez písemného souhlasu autora JE ZAKÁZÁNO !
Smajlíci: Copyright © Aiwan. Kolobok smiles