Zahrádka za oknem

Zjara jsem se rozhodla vysadit si do truhlíku pár rostlinek balkónových rajčátek a chilli papriček. Pěstuji je každý rok, a tak ten letošní nemůže být výjimkou.

Nakoupila jsem semínka, která jsou rok od roku dražší. To mě ale nemůže zastavit. Nachystala jsem truhlíky i květináče a zeminu. Snad mi vyjde, zkonstatovala jsem, když jsem objevila dva a půl pytle zeminy. Musí!

Dala jsem se do sázení. Zeminu jsem dělila rovnoměrně do všech připravených nádob. Na konci jsem zjistila, že mi v každém květináči chybí tak jedna hrst, někde možná dvě, zeminy. Mohla jsem jeden truhlík ubrat, nebo jít do obchodu dokoupit zeminu, nebo jí nechat malinko méně, nebo si nabrat zeminu někde venku. Na té jedné hrsti tolik nezáleží. Do obchodu se mi nechtělo a nechat zeminy méně jsem také odmítla. Mohlo by se stát, že by to nemuselo stačit a kořínky by mohly být brzy obnažené, nebo rostlinky by nebyly tak krásné, jako jindy. Také jsem mohla zeminu dokoupit až časem. To se mi ale určitě nebude chtít, usoudila jsem.

Truhlíky jsem dala bokem, uvařila jsem si kávu, podívala se na zajímavý film a teprve večer za tmy jsem se rozhodla při venčení svého psa zajít na hlínu. Vzala jsem si dvě igelitové tašky, malou lopatku a vyrazila jsem. Byla už tma, nikdo mě neuvidí. Já ale také na cestu moc neviděla. Ve svitu pouličních lamp jsem zpozorovala větší kupu hlíny, nejspíš krtinec. Když ho poctivě naberu, bude mi to stačit. Zeminu promíchám s tou kupovanou a rostlinkám to nebude vadit. A tak jsem při měsíčku nabírala lopatičkou hlínu, zatímco se můj pejsek venčil. Po návratu a umytí psa i rukou jsem opět nanosila truhlíky na stůl a přinesenou zeminu jsem do nich začala přidělovat. Šlo mi to pěkně od ruky. Když jsem byla hotova, chtěla jsem nádoby odnést na parapet okna. V tu chvíli jsem si všimla čilého hemžení v jednom z truhlíků. Byli to mravenci. A byli i v ostatních truhlících a květináčích. Omylem jsem místo krtince nabrala do igelitových tašek mraveniště. Ze začátku jsem se snažila přes igelitový sáček všechny mravence vychytat. Když jsem ale mezi nimi objevila i kukly a malinké housenky a mravenci a to všechno, co jsem si omylem do bytu přinesla, se začalo rozlézat po mém bytě, bleskurychle jsem vylovila obří igelitový pytel na odpadky. Obsah všech truhlíků a květináčů včetně drahých semínek putovaly do pytle. S pytlem jsem utíkala k popelnicím. Měla jsem zkažený večer, doma obrovský nepořádek a prázdné truhlíky. Pozdě jsem zalitovala toho, že jsem přinesenou hlínu z venku dávala do všech nádob a nikoli jen do jedné.

A tak jsem vše doma uklízela, stírala a musela jsem vytřít, abych se druhý den vydala do obchodu. Tentokrát mi ale nestačilo koupit jen litr nebo dva zeminy, které mi původně chyběly. Musela jsem koupit tři velké pytle včetně nových semínek, abych se dala znovu na sázení.

Teď jen doufám, že se letos bude rajčátkům i papričkám dařit stejně, jako jiné roky. Daly totiž zabrat víc, než jiné obvykle.

A ponaučení? Už nic nedělám, pokud na to pořádně nevidím.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10