Kolikrát si je ani neuvědomujeme. Přitom tyhle chyby můžou za to, že nás cvičení nebaví a neplníme cíle, které jsme si dali.

Bereme cvičení jako povinnost

Spousta lidí sportuje z povinnosti, protože je nebaví aktivita, kterou dělají. Pak se před každou hodinou snaží vymyslet důvody, proč dnes nejít. Až samozřejmě po čase skončí úplně.
Málokdo dnes podle Jany Havrdové věnuje čas tomu, aby poznal sám sebe a našel takový sport, jaký je mu příjemný a dělá mu radost. Hlavně ženy mají tendenci vybírat si aktivity, u kterých tak nějak automaticky předpokládají, že by je měly bavit. Obvykle proto, že je s nimi spojena nějaká celebrita nebo je to nový trend, o kterém všichni mluví v superlativech. Když je pak takové cvičení nechytne, mají pocit, že je s nimi něco špatně, cvičí jenom proto, že by se to mělo, až po čase skončí úplně. Podlehnou totiž dojmu, že když všechny ostatní aktivita chytla a je ne, zřejmě sport celkově není pro ně. Takže: zapomeňte na to, co píší v časopise, co baví kamarádku, zkuste si v následujících několika týdnech obejít všechny pohybové aktivity, co vás kdy lákaly a ptejte se: U čeho jsem se cítil/a nejlíp? Na co bych měl/a chuť zajít znova?

Přepálíme začátek

„Od zítřka budu denně běhat!“ Tohle znáte, viďte? Hodně lidí je na začátku přemotivováno. Když se rozhodli začít něco dělat, chtějí výsledky přes noc. Zbytečně dřou, kladou na sebe vysoké nároky, přitom nemají základní kondici a často žijí v omylu, že když sportovali v dětství, tělo si to pamatuje a rychle naváže. Pak po krátké době končí, protože cvičení je jim nepříjemné, všechno je bolí a nemají energii. Ohledně správného začátku je těžké dát univerzální radu platnou pro každého. Měli byste vzít v úvahu věk, váhu, zaměstnání, dosavadní úroveň pohybu a další věci. Obecně ale platí, že když si na úvod nastavíte pravidelný pohyb třikrát týdně, je větší pravděpodobnost, že u něj zůstanete. Pokud potřebujete sportovat denně, protože jste typ, co když jednou vynechá, několik dalších dnů a týdnů se nedonutí, dejte si menší zátěž, například: jeden den běh, druhý chůzi a takhle obden nebo ob dva střídejte těžší a lehkou aktivitu. A zase platí – je to hlavně o vás a o tom, co a jak vám vyhovuje.

Nevěnujeme čas cvičení

Opravdu šlapete na rotopedu, když se díváte na oblíbený film? Nebo na něm u každé napínavé scény spíš jen sedíte a občas kousek popojedete? Opravdu chodíte na páse, když si u toho čtete? Tady si musíte sáhnout do svědomí hlavně vy sami. Je dost lidí, kteří sice chodí do fitness centra, ale hlavně vypít si kávu nebo popovídat s kamarádkou. Dvojsečnou zbraní jsou v tomto případě také sportovní a jiné aplikace na mobilním telefonu. Než je zapnete, nastavíte, než spustíte hudbu, než do nich zaznamenáte, co jste právě odcvičili, než si přečtete vyhodnocení, než se vyfotíte, nasdílíte to na Instagram či Facebook, často to dohromady spolkne víc než celý pohyb. Takže pozor na to: když cvičíte, cvičte. Nemáme nic proti čemukoliv, co vás motivuje a cvičení vám zpříjemňuje, pokud to nejde na úkor pohybu.

Špatně jíme

Jakmile začneme sportovat, máme pocit, že si můžeme tak nějak víc dopřát. Kvůli kompenzaci ve stylu „cvičím, tak si můžu dát“ ostatně přibývají na váze i slavní sportovci. Každé přidání oblíbeného jídla, dort nebo sladká káva jsou už dopředu omluveny tím, že „přece sportuju“. Existuje několik studií prokazujících, že jíme víc ve dnech, kdy cvičíme, než v dny, kdy neděláme nic. A čím víc cvičíme, tím větší sklony k přejídání máme. A druhý problém s tím související: rádi zaměňujeme kalorie a nutrienty. Máme pocit, že když se vejdeme do limitu – třeba 1 700 kalorií denně, je tak nějak jedno, čím se nadopujeme, jestli to bude ovocný salát nebo čokoláda. Jenže kalorie z pytlíku brambůrek a ty z avokáda jsou prostě rozdíl. Problém je, že kvůli mizerné stravě nejen, že nám sport nepřináší očekávané výsledky, my jsme mrzutí a máme chuť s ním seknout, ale také jsme unavení, bez energie a hýbat se nám vůbec nechce.

Cvičíme nárazově

Když se zeptáte trenérů, co je nejdůležitější při cvičení, řeknou vám, že zůstat konzistentní.  Pokud nemáte čas cvičit hodinu, odcvičte půl nebo jenom dvacet minut. Ale udělejte to. Nejhorší je přestat, protože máte něco naléhavého v práci, děti mají prázdniny a podobně. Jednak se taková pauza protáhne většinou na mnohem déle, než jste měli v plánu a začít znovu je vždycky těžší než začít. Pak právě dochází k tomu, že návrat do fitness centra odkládáte donekonečna nebo máte tendenci to s pohybem přehánět, abyste dohnali všechno zameškané. Jenže takové chování představuje pro tělo stres, který vyústí akorát v to, že se při cvičení budete cítit mizerně, všechno vás bude bolet a nebude vás to bavit.