Alternativní medicína - etikoterapie

"Tohle asi nerozdýchám!" "Ten mi ale hýbnul žlučí!" Většina z nás tu a tam podobnou větu použije, aniž by nad jejím obsahem příliš uvažovala. Přitom je to pravděpodobně jeden z kamínků mozaiky, které ovlivňují naše zdraví. Etikoterapie je část alternativní medicíny, zabývající se psychickými příčinami nemocí.

Jedním z prvních propagátorů etikoterapie u nás je MUDr. Vladimír Vogeltanz, který byl zástupce primáře na ušním-nosním-krčním oddělení v jedné české nemocnici - tedy žádný laik, šarlatán nebo podvodník, ale důvěryhodná osoba s lékařským vzděláním. Ve svých knihách Co s doktorem (1. a 2. díl) popisuje, jak si po letech "trhání mandlí" uvědomil, že tento zákrok nikam nevede - že se "problém" usadí někde jinde - dříve či později. Začal se tedy hlouběji zabývat psychickými příčinami těchto onemocnění.

Podařilo se mu najít souvislost mezi problémem s krčními mandlemi a konfliktem. Něco, co nemůžeme nebo nechceme říct, něco, co bychom rádi vykřičeli, ale polykáme to. Postupně nacházel další a další příčiny různých onemocnění.

Někdy jsou souvislosti mezi tím, co si myslíme, a tím, jak ovlivňujeme své zdraví, snadno čitelné, stačí se zamyslet. Když nemůžem "něco strávit", pravděpodobně podlamujeme zdraví svého trávicího systému. Když bychom do něčeho kopli, můžem si "přivolat" např. zlomeninu. Když bychom se nejraději na něco vykašlali, pravděpodobně ohrožujeme své plíce. Jindy je cesta k nalezení příčiny složitější a vyžaduje jistou zkušenost. Ale když si poslechnete třeba příběhy lidí s roztroušenou sklerózou, nejednou je z nich poznat, že před propuknutím nemoci (a často i na jejím začátku, přes varování, které jim tělo vysílalo) žijí prostě příliš rychle. Matka, která se sama stará o syny a po práci si ještě přivydělává, žena, která chodí z práce do práce, aby uspokojila nepřiměřené požadavky pubertálních dětí a živila přítele... Tělo má omezenou kapacitu a někdy prostě potřebuje zpomalit. Roztroušená skleróza bývá často zoufalým signálem těla, že je potřeba trochu "ubrat". A pokud člověk nereaguje, tělo nakonec "dosáhne svého" - upoutáním člověka na invalidní vozík nebo na lůžko.

Vladimír Vogeltanz se na své cestě dostal do bodu, kdy mu přišlo, že pro něj medicína ztratila význam - že umí "vytvářet" kardiaky, diabetiky a jiné pacienty, které "léčí" tím, že je celý život udržuje na lécích, přičemž tato léčba nevede ke skutečnému uzdravení. To ho dovedlo až k vystoupení z lékařské komory.
Začal rozpracovávat metody práce s psychikou, nalezením prvotní psychické příčiny dané nemoci a léčby pomocí odstranění této příčiny. Založil si soukromou praxi, ve které se této činnosti věnuje.

Výše uvedené knihy popisují jeho cestu od trhání mandlí po soukromou praxi. Druhý díl obsahuje zejména příběhy jednotlivých pacientů.
Kdo hledá spíše "kuchařku", ve které by se snadno zorientoval a našel si pravděpodobné psychické příčiny ke svým zdravotním problémům, může sáhnout po knize Co nám tělo říká od Ing. Miroslava Hrabici.

Psychickými příčinami nemocí se zabývala už tradiční čínská medicína - komplexněji, více do hloubky, ale pro laika méně "čitelně". Etikoterapie je pochopitelná každému, kdo má o tuto problematiku zájem a je ochotný si své psychické problémy připustit. Vztah psychiky a zdraví uznává i klasická západní medicína, bohužel ho ale odsouvá na okraj a obvykle ho příliš neřeší.
Co říct na závěr? Mám s etikoterapií osobní zkušenosti - jak na sobě, tak v okolí. Vše má nějakou příčinu. Tělo nám vysílá signály. Poslouchejme je a těšme se lepšímu zdraví. Zkuste nepodceňovat sílu Vašich slov a myšlenek a přemýšlet nad tím, co říkáte. Vaše tělo se Vám za to jistě odmění...