Bez pásů a žádný pes na střeše auta – dopravní předpisy mohou být velmi bizarní

Když pojedete v Estonsku po zamrzlém jezeře, nesmí to být za tmy, nesmíte předjíždět a zákon navíc zakazuje mít zapnuté bezpečnostní pásy – kdyby se auto probořilo do vody. 

Pejskaři, zpozorněte – na Aljašce nesmíte svého mazlíčka uvázat na střechu auta.

Na Kypru budete potřebovat více zastávek, protože je zakázáno za volantem nejen jíst, ale také pít. 

A dejte si pozor taky na správné ustrojení. Například v Kalifornii se nesmí řídit v županu (a také z auta střílet na zvířata – tedy kromě velryb), v Thajsku a Černé hoře nemůže být řidič bez trička a v Německu můžete být klidně nazí, ale vždy obutí.

 

Než vyjedete, musíte v Dánsku pokaždé zkontrolovat, zdali není pod autem dítě. Ve Švýcarsku zapomeňte na mytí auta před vlastním domem v neděli – sousedy by to rušilo. A když v Japonsku postříkáte chodce vodou z kaluže, následuje tučná pokuta. Chystáte se autem do Španělska a nosíte brýle? Pak musíte mít v autě také jedny náhradní. A ve Francii platí zákaz používání sluchátek při jízdě – dokonce i na kole.

Jakkoli nám mohou tato pravidla připadat bizarní, je nezbytné je respektovat. Navíc se vždy vyplatí zjistit si předem také další specifika provozu na silnicích v zemích, kam se autem chystáme na dovolenou nebo třeba jen na výlet. Velmi rozdílná je například i legislativa upravující používání palubních kamer.

V Česku je používání autokamer zcela legální a jejich záznam může sloužit jako důkazní materiál při nehodě nebo například pro pojišťovnu. Na základě legislativy o ochraně osobních údajů je ale při zveřejnění záznamu (typicky na internetu) nutné rozmazat obličeje cizích osob a registrační značky vozů. Kamera také nesmí překážet řidičovi ve výhledu z auta. Prakticky stejná pravidla platí také v Polsku, na Slovensku, v Chorvatsku, ve Slovinsku nebo v Itálii.

V České republice je používání autokamer v souladu se zákony, pokud řidiči dodržují určité zásady – nezakrývají výhled z vozu a nezveřejňují záznamy bez anonymizace. V době, kdy počet aut na českých silnicích neustále roste, bychom měli o pořízení autokamery opravdu uvažovat. Palubní kamera může být rozhodující při dokazování neviny – ať už u Policie ČR, nebo při jednání s pojišťovnou.

Úplně jiná je ale situace v sousedním Rakousku. Autokamery zde sice nejsou zakázané, ale jejich používání je kvůli ochraně osobních údajů velmi přísně regulováno:

    • Policie může záznam přijmout jako důkaz pouze při splnění přísných kritérií – například když je na záznamu jen krátký úsek před nehodou a lze prokázat, že byl spuštěn automaticky například čidlem nárazu.

Za porušení pravidel používání palubních kamer v Rakousku může policie udělit pokutu až 10 tisíc eur. Proto je při jízdě do této sousední země asi nejlepší kameru zcela odstranit nebo z ní alespoň vyjmout paměťovou kartu.

V Německu jsou palubní kamery povolené, jen nesmí pořizovat nepřetržitý záznam.

Ve Švýcarsku je pořizování záznamu autokamerou legální jen v případě nehody. V Belgii lze záznamy používat jako důkazní materiál, ale jejich zveřejnění je nelegální. V Maďarsku jsou povoleny jen záznamy v nízkém rozlišení, uchovávat se mohou nejvýše 5 dní a nesmí být zveřejněny. Ve Španělsku je používání autokamer legální, ale případné zveřejnění záznamu je velmi přísně regulováno. V Řecku mohou palubní kamery sloužit jen pro osobní účely – zveřejnění záznamu nebo jeho předání pojišťovně je nelegální. A například ve Francii vyžaduje zveřejnění záznamu souhlas všech zúčastněných osob. 

Nepřísnější regulaci palubních kamer má Portugalsko – autokamery jsou zde zcela zakázané a nesmí se ani převážet v autě. Šalamounsky vyřešili regulaci palubních kamer v Lucembursku – je sice legální je vlastnit, ale nesmí se používat.

 

Zdroj, foto: Nextbase