Kam za štěstím? Třeba do kostnice!

Když jde o štěstí, uchýlí se často k pověrčivosti i ten, kdo je jindy čirý pragmatik. Dnes už sice na ulici jen tak kominíka nepotkáte a tudíž se nemusíte (nebo nemůžete) chytat za knoflík, ale nějaký talisman nebo rituál se vždycky hodí. Pro někoho je to čtyřlístek, kamínek, suvenýr z dovolené, srdíčko nebo nějaká drobnost od blízkého člověka. A věřte nebo ne, někdy to může být i kostnice!

Ta, o které mluvím, se nachází asi 12 kilometrů jihozápadně od Žďáru nad Sázavou. Jedná se o unikátní kostnici v malé obci Nížkov. Najdete ji hned za kostelem svatého Mikuláše, zaparkovat můžete doslova pár metrů vedle. Parkování je zdarma.

Nížkovská kostnice byla postavená v letech 1708 - 1709 z prostého důvodu: kapacita místního hřbitova už byla nedostačující. Svou velikostí samozřejmě ani zdaleka nemůže konkurovat mnohem známější kostnici v Kutné Hoře - Sedlci, ale přesto je největší na Přibyslavsku a jak jsme se přesvědčili, rozhodně stojí za to!

Protože naše návštěva této památky byla plánovaná, věděli jsme, že je přístupná pouze od června do září a navíc jen o sobotách, nedělích nebo svátcích v době od 14 do 17 hodin. Případně je možné předem si domluvit prohlídku na místní faře nebo obecním úřadě, což se ale týká především větších skupin návštěvníků. My jsme využili závěr letní sezóny a vyplatilo se, kostnici jsme měli sami pro sebe.

Do kostnice nepotřebujete průvodce a vstup je zdarma, ale samozřejmě do kasičky můžete hodit libovolnou sumu jako dar pro vlastníka kostnice, kterým je místní Římskokatolická farnost. Za drobný obnos si tu také můžete pořídit upomínkový předmět, otisknout razítko a zapsat se do návštěvnické knihy. 

Na poměrně malém prostoru kostnice (8,5 x 8,5 metru) jsou kosti a lebky poskládané ve všech čtyřech rozích do velkých hranic (podle pověsti je rovnal neznámý slepý mladík). Údajně by se mělo jednat o ostatky asi šesti až osmi tisíc lidí – nejen místních, ale prý také saských, francouzských, bavorských a pruských vojáků, kteří zemřeli během tereziánských válek (v letech 1740 – 1748) a byli sem převezeni z lazaretu v nedaleké Polné nebo i z jiných lazaretů. Podle nedávných výzkumů se má také za to, že sem byly dodatečně převezeny ostatky lidí žijících už ve 13. a 14. století nejspíše z několika různých míst. Jak můžete na místě vidět, všechny kosti jsou ve výborném stavu díky příznivým klimatickým podmínkám. Stěny kostnice zdobí relativně nedávno obnovené dobové nápisy, na čelní a pravé straně kostnice jsou umístěny dva mohutné kříže s Ježíšem Kristem.

A jak je to tedy s tím zmiňovaným štěstím, které jsme tady snad našli? To je tak: jedna z lebek je jiná než ostatní. Najdete ji hned za vchodem vlevo a stejně jako mně vám určitě hned padne do oka. Je oblýskaná od toho, jak si ji návštěvníci hladí. Dlouhá jizva svědčí o tom, že kdysi byla lebka rozseknutá, ale později srostla. Prý stačí v tomto místě lebku pohladit – lidé věří, že je štěstí neopustí stejně jako kdysi člověka, kterému lebka patřila… I já jsem si lebku pohladila a budu věřit, že na téhle pověsti je aspoň zrnko pravdy. No a i kdyby náhodou ne, stejně stál ten výlet za to!

Jestli jsem vás svým povídáním inspirovala k výletu, má to jen drobnou nevýhodu: musíte si počkat až na červen příštího roku. Pokud se tedy náhodou při nějaké příležitosti kostnice pro veřejnost neotevře dříve.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10