Naučná stezka Želnavskem

Parkoviště je na návsi za budovou obecního úřadu. Jen pár kroků a jsme u technického unikátu, kterým je vodní rozvaděč z roku 1818. Nejedná se o vodojem, neboť vodu nezadržuje. Kamenný, 250 cm vysoký válec o průměru 91 cm, svým tvarem připomíná cukřenku nebo šachovou figurku. Z lesních pramenů byla voda přiváděna potrubím do středu válce, vzlínala vzhůru a přepadala do okolních menších otvorů, napojených na dřevěné vodovodní trubky vedoucí do jednotlivých stavení. Lépe je to patrné na jedné z přiložených fotografií. Toto zařízení je opravdu výjimečné, kromě Želnavy podobné rozvaděče nalezneme pouze v nedalekých obcích Slunečná a Pěkná. 

Naučná stezka začíná u zdejší dominanty, původně gotického kostela svatého Jakuba. Obklopuje ho hřbitov s množstvím dochovaných typicky šumavských litinových křížů.

Kolem hřbitovní zdi pokračujeme na Želnavský vrch. Otevírají se výhledy na horský hřbet táhnoucí se nad Plešným jezerem a v údolí pod námi meandrující Vltavu s rozsáhlým rašeliništěm Vltavský luh.

Informace na tabulích naučné stezky čerpají z místní kroniky a seznamují se zdejší přírodou, historií a zajímavostmi. Na zmiji či užovku je dnes chladno, vydra a bobr budou dole u Vltavy, orel mořský možná plachtí nad Lipnem...Ale co to je támhle na louce? No jistě, ten s těma „zahnutejma zubama nahoru“! Tak divokou faunu bychom měli splněnou a po bližším seznámení netoužím. 

Přes louky a remízky se obloukem stáčíme k biofarmě Slunečná (dříve Sonnberg - Slunečná hora). Po válce vysídlená osada leží na hranici vojenského výcvikového prostoru Boletice. Provoz biofarmy je součástí dlouhodobého úsilí o nalezení rovnováhy člověka se světem okolo a co největší soběstačností ve získávání potravin, energie, zásobování vodou apod. Způsob hospodaření je kompromisem mezi ochranou přírody a zajištěním dostatku pastvy a sena.  V obchůdku ve dvoře je možné zakoupit zdejší produkty.

Mezi pastvinami s ovcemi, kozami a kravami stoupáme do lesa nad farmou. Zde je vhodné připomenout jedno želnavské NEJ-, kterým je tzv. Želnavský smrk. V roce 1864 byl ve zdejším revíru na příkaz knížete Jana Adolfa Schwarzenberga poražen nejsilnější zdravý smrk, aby jeho díly byly rozeslány na světovou výstavu do Paříže, Londýna a Berlína. Zdejší exponát měl podle letokruhů stáří 550-580 let a jeho kmen měřil 68,9 metrů. Pro srovnání: Petřínská rozhledna měří 63,5 metrů a současné smrky mají mezi 30-40 metry.

Poslední vyhlídkové místo a mezi loukami plnými pampelišek pozvolna sestupujeme do obce. Trasa naučné stezky vede zvlněnou krajinou, pro kočárek nebo kolo není vhodná. Na některých vyhlídkových místech jsou lavičky. Značení v první půlce často neuvidíte, ale když se budete držet vyšlapané pěšiny, nemůžete zabloudit. Druhá polovina je značena lépe, pouze u tabule věnované medvědům lze přehlédnout, že značka odbočuje vpravo mezi ohradníky.

Po celou dobu jsme, kromě zvířátek a jednoho traktoru, nikoho nepotkali.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz