Radeč a Brno

Je 6.října 2012 – 9 hodin dopoledne. Počasí jako na objednávku. Teplo, slunečno. Možná, poslední krásná sobota letošního roku. Rychle se rozhodujeme. Nasedáme do auta směr Lhota pod Radčem. Za 20 minut projíždíme malebnou vesničkou pod vrchem Radeč a právě tam míříme. U lesa si necháváme auto a po červené značce stoupáme do strmého kopce, až se dostaneme k bývalému hradu Mitervald. Hrad byl založen v r. 1343 Oldřichem z Litic.

Byl vytesán ve skále ve výšce 680 m, v nepřístupném terénu, chráněný ze všech stran hlubokými lesy. Obýván byl pouze do začátku 15. stol. Od té doby chátral a dnes z něho zůstaly jen malé části obvodových zdí a různá seskupení balvanů. Vyšplhali jsme na vrchol... Nacházíme se na rozhraní Křivoklátské vrchoviny a Brd. Dole pod námi se táhnou nekonečné pásy lesů s porosty smrkovými, které místy prostupují listnáče. Ty se začínají zbarvovat do nádherných podzimních barev. Převládá sice ještě zelená, ale zlatožlutá se stále více snaží proniknout do popředí. Z vyhlídky je vidět Zbirožský zámek, vesničky rozprostřené mezi poli a lesy a v dálce jsme zahlédli část Plzně.

Radeč a Brno Objevuji přímo ze skály vyrůstající modré zvonečky a dokonce i voňavou mateřídoušku. Vůbec se nám nechce toto nádherné místo opustit. Dole ale čekají další turisté a my jim musíme uvolnit prostor. Po sestupu dolů pokračujeme po červené značce dále krásnými, hlubokými lesy. Občas uvidíme hříbek, klouzek, špičník. Samozřejmě, že je sebereme. Zdejší lesy jsou bohaté nejen na lesní plody, ale hlavně na lesní zvěř. Nejvíce na sebe upozorňují divočáci. Místy to vypadá, jako kdyby lesem projel buldozer. Kromě divočáků se zde vyskytují jeleni, laně, srnky, lišky, zajíci a jiná zvěř. Ptačí zpěv jsme ale vůbec nezaslechli. Občas ještě kolem nás poletovali motýlci. Také mravenci dosud pilně pracovali, což by mělo znamenat, že je zatím zima v nedohlednu. Cestou jsme došli na rozcestí, kde byla připevněna na stromě kromě rozcestníku také tabulka s upozorněním, že se nacházíme na jedné z prvních čtyř tras vyznačené Klubem českých turistů v r.1889, vedoucí z Holoubkova na Radeč. Po několika desítkách metrů jsme objevili hájenku, která před revolucí sloužila komunistickým prominentům, kteří zde pořádali v utajení lov zvěře a následně zvěřinové hody. Hájenka z vnějšího pohledu vypadala celkem dobře, ale komu dnes patří, nevím. Prošli jsme kolem ní a to už jsme se blížili ke dvěma vrcholům, nejvyššímu Radči vysokému 721 m – je nejvyšším vrcholem Křivoklátské vrchoviny, ale nás více zajímal nedaleký vrch Brno vysoký 718 m. Na jeho vrcholu stojí obrovský vysílač vysoký 60 m patřící radiokomunikacím. Před revolucí se až k vysílači nesmělo, ani fotografovat se nemohlo. Pracovníci se zde střídali po celý rok ve třech směnách. Jak je to dnes, nevím. Budova je pěkně opravena, celý pozemek je oplocen, ale žádného pracovníka jsme nezahlédli. Zde jsme posvačili, sesbírali ještě nějaké houby a vraceli se zpět ale trochu jinou cestou. Došli jsme pod skálu, na které stojí zbytky hradu Mitervald. Ve skále je jeskyně, kde se během II.světové války ukrývalo před Němci několik lidí ze vzdálenější obce. Příbuzní jim tam nosili jídlo. Němcům se nepodařilo je vypátrat. Podrobnosti ale nevím. Znám to jen z vyprávění. Odtud jsme se už pak vraceli k autu. Rádi jsme se podívali do míst, které sice známe, ale vždy zde objevujeme něco nového.