Údolím Bílého Labe

Bílé Labe pramení na Bílé louce v prostoru rašelinišť. Nejdelší úsek toku strmě sestupuje erozně zahloubeným údolím mezi Slezským a Českým hřbetem. Ústí do Labe na Dívčích lávkách nad Špindlerovým Mlýnem. 

Na Bílém Labi je 11 výraznějších samostatných vodopádů a mnoho nižších kaskád a skoků. Většinou nespadají přímo z hlavních hřbetů, ale tečou s nimi rovnoběžně. Mají žulové podloží, které prochází celým tokem, vodopádové a peřejové nerovnosti se nacházejí téměř po celém toku. Rozhodli jsme se část těchto vodopádů navštívit. Bohužel ne všechny jsou z cesty vidět. Slyšíte je, ale nevidíte. Jsou zde vyšší porosty nebo jsou ukryty v údolích, kam se nedostanete.

Naše cesta začíná u Dívčí lávky, což je rozcestí u soutoku Labe s Bílým Labem zhruba 2 kilometry od Špindlerova Mlýna. V údolí jsou čtyři betonové řopíky, pozůstatky pohraničního opevnění. Vydáváme se tedy proti proudu Bílého Labe. Nejznámější a nejvýraznější vodopádový stupeň celého Bílého Labe je Velký vodopád. Na spodním konci ukončuje úsek skalních ploten poměrně silně erozně členitých podle puklinových systémů. Je kaskádovitého typu a dosahuje výšky kolem 4 metrů. Velký skok je nejstrmější stupeň Bílého Labe. Jako celek je kaskádovitý, ale za vyšších stavů vody vypadá jako jediný svislý skok. Je vysoký kolem 2 metrů. Míjíme hezké dětské hřiště a útulnu u Bílého Labe. 

Chatičky mají tvar balvanu a jsou ze dřeva s plechovým opláštěním. Vypadá to docela zajímavě, ale nelíbí se mi. Klasické dřevěné chatičky nebo přístřešky by mi sem zapadly lépe. Kousek odtud je Balvanový vodopád, který je skrytý skalním zářezem a vegetací. Je ale možné vstoupit do koryta řeky hned za dětským hřištěm a spatříte ho. Vodopád je vysoký zhruba 7,5 metrů. 

Následuje Dlouhý vodopád, který v létě zakrývá pruh křovin. Vysoký je 14,5 metrů, tvoří ho kaskády. Plotnový vodopád stéká po hladké skalní plotně. Vysoký je 5,3 metrů. Cestu podél Bílého Labe jsme končili u Boudy Bílé Labe v 1000 metrech nad mořem. Křižuje se tu několik turistických tras. Na terase boudy jsme se občerstvili a odpočinuli si. Tato horská bouda je moc hezká, stylově zařízená, postavená byla v roce 1913. Mají tu krmítko, které je zmenšeninou boudy. Nedaleko boudy je Studánka svatého Huberta. Voda je zde velmi čistá, prý pitná. Zbudována byla na památku lesáka Jaroslava Špačka.

První část cesty údolím Bílého Labe vedla převážně lesem proti toku Bílého Labe. Bylo pořád na co koukat. Voda skáče přes kameny, tvoří velké vodopády nebo jen malé vodopádky a kaskádky. Někdy jsme sestoupili z cesty k břehu řeky nebo až na velké balvany v korytu řeky. 

Ráda se koukám na tekoucí řeky. Obzvlášť tyto horské, plné balvanů. Jsou to nezapomenutelné pohledy. Zvuk tekoucí vody uklidňuje a dodává energii. Dokud jdeme podél řeky, nejsme nikdy unaveni. Tedy možná se mi to jen zdá. Celou cestu jsme šli po asfaltové cyklostezce Weberova cesta. S druhou částí cesty vás seznámím příště.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10