Dovolená v jižní Dalmácii

V nabídce na mne koukala nabídka do oblasti, kam jsme až doputovali. Tudíž volba je jasná nejen pro nostalgii, ale i možnost si oživit vzpomínky, podívat se na místa, která jsem někdy pozorovala ve stínu stromů, vzhledem k tomu, že dcera díky horku nešla na hradby v Dubrovníku a most v Mostaru se jí nedařilo přejít. Jediné co mi dělalo starosti, zda zvládnu tak dlouhou cestu autobusem, zda bude někdo ochotný mne vzít na milost, abych nechodila sama. Někdy mám problém s orientací, tudíž obava, abych se vrátila k autobusu v místech, kde bylo volno.

V určený den jsem se vydala vlakem do krajského města, odkud byl vypravený autobus, který nás měl dovézt až do daleké Dalmácie. V Brně nastoupila nejpočetnější skupina a paní průvodkyně, nic již nepřekáželo naší cestě. Noční cestování mi dělá problém, neumím spát v autobuse, tudíž vždy krátce a zase bdění. Slyšela jsem každý průjezd tunely, kterých je cestou mnoho.

První naše zastavení bylo ve starobylém Mostaru, bosenskou perlou. Město vzniklo kolem pevnosti s mostem a sloužilo jako opěrný bod tureckého vojska na hranicích s Dubrovníkem a jako obchodní křižovatka mezi Osmanskou říší a západem. Městečku dominuje most, který si ve válce zbourali, poté z kamenů vytažených z řeky Neretvy postavili znovu. Kameny jsou velmi hladké, tak se pomalu chodí, stále se boty kloužou, rovněž tak v uličkách města. Historická muslimská část ukazuje jejich kovové nádobí, výšivky a mnoho dalších předmětů. Zajímavý je zmíněný most a mešita. Zbyl tu čas i na dobrou kávu a výbornou zmrzlinu.

Odpoledne nás autobus dovezl do města Neum k hotelu. Stíháme se ubytovat a po cestě osvěžit sprchou. Využívám času do večeře a jdu se vykoupat do velmi slaného moře. Bylo to příjemné završení dne. Večeře jsou sice až od 19 hodin, ale v teple není taková potřeba jíst. Vybírám si rybu a brambory, jásám nad rajčaty a saláty. Připraveny jsou i broskve, jablka a další ovoce. Sladká tečka je několik druhů řezů a rolád, velmi chutných a pěkně naaranžovaných. Ochutnala jsem a odešla si načerpat síly na další den. Ten byl volný, tudíž po snídani jdu na prohlídku města, které je ve svahu, tudíž úzké silnice, chodníky zastavěné zaparkovanými auty. Zkratky jsou příkré schody, které většinou končí prašnou cestou a najednou u kostela netuším kudy dál. Potkávám naší paní průvodkyni a ta mi nabízí, že mohu chodit s ní, tedy s radostí přijímám. Došly jsme ke kostelu, paní říká, že ta cesta je takto již několik let a stále není přístup k hlavním dveřím kostela dodělaný. Věřící používají jen boční vstup. Došly jsme si nakoupit ovoce na další den, kdy je naplánovaný výlet, vrátily se do hotelu, došly si na zmrzlinu a naplánovala jsem si odpolední koupání a opalování. Nemusím být celý den na výhni, spálená záda mi nesedí. Po večeři jsme si šly projít přilehlou promenádu kolem hotelů a přilehlých krámků, nasáváme atmosféru.

Další den je celodenní výlet do města Dubrovník. Čeká nás staré město, dlážděné ulice a barokní budovy. Od rána je velmi teplo, i když jsme vyjeli brzo, na hradby si netroufám. Jistě by byl krásný pohled, ale neriskuji, že se teplem někde sama zamotám. Řešíme s několika dalšími, že se vydáme na vyhlídku lanovkou, ale ona nejezdí pro nějaké potíže s elektrikou. Nabízejí nám sice náhradní řešení, odvoz za stejnou cenu taxíkem, ale tu romantiku s lanovkou to nevyváží.

Jdeme zpět do starého města, kde si prohlížíme katedrály, věž se zvony, na které se zvoní každou hodinu. Zajímavý je Dominikánský klášter, knížecí palác, synagoga. Cestou do přístavu míjíme akvárium. Vzhledem k tomu, že jsem odjížděla z domu s rýmou, mám problém se suchým horkým vzduchem a kašlu. Jsem ráda, že nacházím kavárničku, kde nabízí i čaje, tudíž místo kávy je toto s medem.  Opět jsem se sešla s průvodkyní, využila její ochoty a zašla na kávu a úkryt ve stínu pevnosti, která je součástí hradeb.

Další den jsme projížděli poloostrovem Pelješac do oblíbeného letoviska Orebič, odkud nás loď odvezla na ostrov Korčula. Ráno bylo pod mrakem, mírně pršelo, ale nám nekazilo náladu. Městečko Korčula má uprostřed starého města jednu hlavní cestu, kde je např. katedrála, obchůdky se zlatem a krásnými šperky z korálů. Z této hlavní cesty vedou na obě strany další cesty, kde se nachází restaurace, kavárny, obchůdky a mnoho dalších zajímavostí. Nejznámější jsou katedrála sv. Marka, Opatská pokladnice Městské muzeum, Dům Marka Pola, kterého si přivlastňují jako svého rodáka, ale narodil se tu či žil jeho otec.

Při zpáteční cestě na poloostrov Pelješac již neprší, jdeme se podívat k Františkánskému klášteru, není otevřený, ale naskýtá se nám krásný výhled na ostrov Korčula a moře s loděmi. Výstup byl sice po silnici, ale do 152 m nad mořem.

Vracíme se do městečka Ston, které je známé hradbami ze 14. století a délkou 5,5 km a tím patří k nejdelšímu obrannému systému v Evropě. Zde se v nádržích nechává odpařovat voda a získává se tak mořská sůl, kterou si zde kupujeme.

Další den  máme volno, využívám k návštěvě místního muzea, které je součástí moderního kostela v Neumu. Oběd si dopřávám v malé restauraci, jejich čevabčiči s ajvarem. Odpolední koupání a opalování, večerní procházka na druhou stranu pobřeží. Další den je brzké vstávání, jedeme na Makarskou a lodí na ostrov Mljet navštívit národní park se  slanými jezery. Na tento ostrov nás veze loď, plavba trvá asi hodinu, pozorujeme kolem plující lodi, plachetnice. 

Malé a velké jezero jsou jezera se slanou vodou, přes velké se přepravujeme lodí ke klášteru.  Volného času využíváme ke koupání. Při zpáteční cestě lodí nás čeká oběd. Výlet se vydařil a spokojeně jedeme zpět do hotelu.

Další den je opět vstávání brzo, odjíždíme k trajektu, který nás  i s autobusem převeze na ostrov Hvar. Z městečka Sučuraj vede Hvarem velmi úzká cesta, mnohdy je velmi svízelné se vyhnout s protijedoucími auty, právě vyjetými z ostré zatáčky. Řidiči zvládli cestu dobře, muselo se opravdu velmi pomalu, naštěstí po určité době cesta přece jen byla širší a sjízdnější. Zde jsme navštívili Stari Grad, který bojuje o přízeň s městem Hvar. Právě Stari Grad je historické město s kostelem sv. Štěpána, zvonicí, kostelem sv. Jana, dominikánským klášterem. Je zde sídlo známého chorvatského poety Petra Hektoroviće.

Hvar má opět hradby a městské brány, gotické paláce náměstí a katedrálu sv. Štěpána, biskupskou pokladnici.

Ostrov Hvar je známý pěstováním levandule, kupuji si sáčky jako malé dárky pro kamarádku i pro sebe domů. Do městečka Sučuraj přijíždíme a musíme čekat na trajekt, dokupujeme suvenýry, jelikož následný den je návrat. Jelikož je tma, již kolem 19. hodiny dojíždíme na hotel za tmy. Hned jdeme na večeři a pak balit. Naštěstí se stále doplňují masa, přílohy, saláty, ovoce. Moc jsme večer kvitovali kusy melounů a já nektarinky. 

Opustit hotel musíme do 10. hodiny. Ráno máme budíček v podobě bouřky a pěkného deště. Než se nasnídáme a odevzdáme klíče, je venku slunce a jdeme naposledy do moře. Není nám dlouho přáno, mraky s bouřkou jsou po 12. hodině znovu. Honem se ustrojit, jdeme se posilnit do pizzerie, tím máme štěstí, že nejhorší dobu jsme schované. Je tu návrat, noční přejezd Chorvatskem a Slovinskem a Rakouskem. Teploměr v autobuse ukazuje stále jen 12 stupňů, obloha je zatažená. Ještě že mám svetr v batohu. Vystupuji na poslední zastávce, mám štěstí, že vlak mi jede za 20 minut. Zvládnu v klidu koupit jízdenku a sedám do vlaku, jedu domů. 

2baculka - čtenářka
ChytráŽena.cz