Výlet na Lomnický štít

Při našem prodlouženém víkendu v Tatrách jsem měli v plánu vylézt na Rysy, což jsme museli kousek před cílem vzdát, jelikož bych to kvůli nemoci nezvládla.

Další den jsme se chtěli podívat do termálů, tady jsme taky museli nakonec změnit plány a den jsme strávili čajíčkováním a koukáním na filmy na pokoji v hotelu.

Vyrazili jsme jen večer. To jsme si udělali výlet do Zakopaného na večeři. Rozhodli jsme se, že si projdeme známou uličku Krupowki a tady se i najíme. Předem jsme si podle recenzí vyhlídli restauraci a procházku si rozplánovali tak, aby byla restaurace posledním bodem.

Ulice byla na večer opravdu pěkná, plná světýlek a různých stylových restaurací. Přímo na ulici byly různé stánky s památkovými předměty, různými sýry a jinými pochutinami. Když už jsme se blížili k restauraci, zahlédla jsem výlohu plnou bonbónů. Říkám: „Tam musíme.“

Byl to takový ten obchůdek, kde máte nekonečno druhů různých bonbónků, a tak jsem se rozhodla, že jich pár koupím dětem. Ze všech koutů tam vykukovaly bonbóny různých barev a tvarů, jakoby na mě přímo volaly kup si mě. Rozhodování o tom, které vezmu, bylo těžké. Nakonec jsem ale vybrala a my mohli vyrazit na večeři.

V restauraci na nás čekal poslední volný stůl, a tak jsme ho hned obsadili. K jídlu jsme si dali bramborové placky s gulášovou polévkou. Když nám jídlo donesli a my ochutnali, zjistili jsme, že jsme s výběrem restaurace udělali dobře. Jídlo bylo opravdu vynikající a i porce byla tak obrovská, že jsem ji celou nedokázala sníst. Když jsme zaplatili, vyrazili jsme přespat zpátky na hotel. Ráno nás čekal poslední výlet.

Po zazvonění budíku jsme vyrazili na snídani, abychom tam byli hned první. Ne že bychom byli ten typ lidí, co nejraději čas tráví v hotelové restauraci, ale tlačil nás čas. Na 10. hodinu jsme měli totiž objednanou lanovku na Lomnický štít, a to jsme opravdu nechtěli propásnout. Po snídani jsme tedy hned vyrazili.

Po asi půlhodině jsme dorazili do Tatranské Lomnice, odkud nám jela první lanovka. Nastoupili jsme a vyvezli se s jedním přestupem až ke skalnatému plesu. Tady jsme měli ještě čas, a tak jsme chvíli procházeli po okolí.

Vypadalo to, že se konečně škaredé počasí umoudří a my i něco uvidíme. A opravdu na nás za chvíli z poza mraků začal pomalu vykukovat Lomnický štít. Byla to obrovská nádherná hora, na kterou nás už za chvíli měla vyvézt lanovka. Ta byla přesně na objednané časy, a tak jsme měli ještě asi půl hodiny času, ale raději už jsme šli čekat k lanovce.

U lanovky se nás pán ptal, na kolik máme lístek a my odpověděli, že na deset hodin. „Pokud budete chtít, máme ještě poslední dvě volná místa, tak už můžete jít teď,“ řekl nám, a tak jsme toho využili a jeli hned.

Cesta lanovkou byla pomalá a v mracích, ale už se k nám pomalu přibližoval náš cíl. Když jsme vylezli z lanovky, koukalo už na nás konečně sluníčko a výhledy daleko kolem. Nahoře byla zima a hodně foukalo, ale s tím jsme počítali a byli jsme proto dobře oblečeni. Místy jsme už viděli i první sníh.

Prošli jsme se po vyhlídce a udělali si fotku. Nahoře jsme měli strávit padesát minut a pořád nám ještě dost z tohoto času zbývalo a venku foukalo opravdu hodně, tak jsme se rozhodli, že si v restauraci dáme svařák. Bylo to příjemné zahřátí, po jehož vypití jsem si ještě jednou prošla celou vyhlídku a pak už byl čas vyrazit zpátky dolů.

Nasedli jsme tedy na lanovku, která nás svezla zpátky ke skalnatému plesu. Při zpáteční jízdě už byly mraky protrhané všude, a tak jsme mohli pozorovat i kamzíka na skále. Při výstupu z lanovky jsme měli na výběr buď jet zase lanovkou, nebo jít pěšky. Původní plán bylo jít pěšky, ale pro případ škaredého počasí jsme měli koupený i lístek na lanovku. Přítel už počítal s tím, že pojedeme lanovkou, když jsem nemocná, ale já řekla, že se budeme držet původního plánu a půjdeme pěšky.

Volby procházky jsme opravdu nelitovali. Hory okolo byly zalité sluníčkem a cestou jsme viděli několik krásných vodopádů, kvůli kterým jsem i chtěla jít pěšky. Nafotila jsem i snad milión fotek pro mou dcerku, která miluje vodopády, ale „nesnáší ty naše procházky“. Dole jsme si ještě zašli na halušky jako obědo-večeři a mohli vyrazit přespat na hotel před odjezdem domů. Výlet byl přes první komplikace opravdu moc pěkný a my už se teď těšíme, až zase někam vyrazíme.

Peggy89 - čtenářka
ChytráŽena.cz

Tento článek také můžete