Splněný sen - návštěva Spišského hradu

Jednou z mých zálib je návštěva hradů, zámků, zřícenin, muzeí, kostelů a jiných kulturních památek.

K této zálibě mě vedli od dětství rodiče a spolu s nimi jsem v mládí nejednu takovou památku navštívila. Když jsem se vdala a v roce 1977 jsme dostali náš první byt v Spišskej Novej Vsi, těšila jsem se, že navštívím i Spišský hrad.  A přestože jsme na Spiši žili 10 dlouhých let, osud mi nebyl v této touze nakloněný, neboť právě v tom čase byl hrad před rekonstrukcí zavřený a pro veřejnost nepřístupný.

V Spišskej Novej vsi jsem měla jednu kolegyňku, se kterou jsem si velmi dobře rozuměla, bydlely jsme blízko sebe a tak se seznámili i naši muži a rovněž se spřátelili. Často jsme se navštěvovali a když bylo třeba, tak jsme si pomáhali.
Po deseti letech manžela převeleli do Liptovského Mikuláša, kde jsme dostali byt a nastalo loučení. Obě dvě jsme plakaly, ale dohodly jsme se, že zůstaneme v kontaktu a budeme se navštěvovat. Jenže to se lépe řekne, než udělá. Kolegyně (už bývalá) s manželem přestavovali dům po rodičích, narodil se čtvrtý syn, já jsem si zase zvykala na nové prostředí, novou práci a proto na návštěvy nezbývalo mnoho času (za dvacet let našeho pobytu na Liptove jsme u nich byli dvakrát a oni u nás také tak), jen jsme si občas zatelefonovaly, později jsme si vyměnily SMS a e-maily. Tak jsme pokračovaly i po našem návratu do rodné Trnavy.

Jaké bylo moje překvapení, když mi zavolala, že v Trnavě bydlí její synovec, jede na dovolenou domů na Spiš a jestli chceme, můžeme se s ním svézt i my. Přiznám se, že jsem chvíli váhala, ale nakonec  jsme se s dotyčným pánem dohodli a vyrazili jsme na cestu. Cesta uběhla rychle a v pohodě a naše uvítání bylo dojemné a radostné.
Večer jsme dlouho do noci seděly a vyprávěly si, vzpomínaly na "staré časy", kdy jsme byly mladé a plánovaly si program na následující dny.

Jeden den jsme byli v Kežmarku, kde se právě konal trh pod názvem Európske ľudové remeslo, na kterém řemeslníci z různých krajin Evropy vyráběli, vystavovali a prodávali svoje výrobky. Rozmýšleli jsme, co podnikneme v dalších dnech a když jsem se zmínila, že jsem nikdy nebyla na Spišskom hrade, bylo rozhodnuto.

A tak jsme v sobotu ráno sedli do auta a vydali se na výlet. Jako zázrakem nám přálo i počasí a my si mohli vychutnat nejen prohlídku hradu doplněnou o výklad průvodkyně, ale i překrásné výhledy z hradní věže do širokého okolí.
Spišský hrad je dnes zrekonstruovaná a zakonzervovaná zřícenina, zabírající vrchol travertinového kopce Spišský hradný vrch, tvořící dominantu širokého okolí na hlavním silničním tahu spojující východoslovenské regiony  Spiš a Šariš.
Dějiny hradního komplexu začínají na přelomu 11. a 12. století, avšak hradní kopec byl za místo lidského obydlí vybraný už od 5. tisíciletí před Kristem. Nejmohutnější pravěké osídlení spadá do období od 1. století před Kristem do 2. století, kdy tu vybudoval svoje rozsáhlé hradiště keltský kmen Kotinů. Z tohoto období pochází i vzácný nález tří stříbrných keltských mincí a vzácný je i nález kostry muže s fragmenty kožených měšců a několika římských mincí v jeskyni pod hradem.
Příchod slovanských kmenů na přelomu 5. a 6. století na toto území byl důležitý hlavně pro sousední kopec -  Dreveník, kde od 9. do 11. stol. existovalo slovanské hradiště.
Spišský hrad je nejrozsáhlejším slovenským hradem a dominantou Spiša. Vzpomíná se jako župní hrad už ve 12. století. V první polovině 13. století ho chránilo kamenné opevnění, které hrad ubránilo před tatarským vpádem v roce 1241. V areálu hradu v tom čase postavili románský palác a obytnou věž. Později k nim přibyl prepoštský palác a dnes už neexistující románská kaplička. Ve 14. století rozšířili hrad o střední nádvoří se vstupní bránou a barbakánem.

V polovině 15. století bylo vybudováno rozsáhlé dolní nádvoří, jehož vznik se váže k pobytu vojsk Jána Jiskru z Brandýsa ve službách krále  Ladislava Pohrobka (1445 - 1457). Byla vybudovaná kruhová pevnůstka pro velitele, okolo které tábořilo vojsko. Až po jejím dobudování se začala výstavba hradeb se širokým ochozem, dvěma obrannými věžemi a jižní vstupní brány. Pro další majitele hradu se stala jeho obrana a údržba velmi nákladnou. Původně královský hrad v roce 1464 daroval král Matej Korvín do dědiční držby i s titulem dědičního spišského župana rodu  Zápoľských, kteří koncem 15. století uskutečnili rozsáhlou gotickou přestavbu, jejímž výsledkem byla pozdně gotická kaple  sv. Alžběty, rozsáhlý palácový komplex podél západní stěny s reprezantačním rodovým palácem, rytířským sálem i gotickou zahradou.
Po bitvě  pri Moháči  1526 dal král Ferdinand I. Habsburský hrad do držby bohaté kupecké rodině Thurzovcov. Tito vykonali přestavbu horního hradu v duchu renesance a hlavně interiér chtěli sladit s dobovým vkusem, o čemž svědčí nálezy renezančních uměleckých kachliček. S jejich jménem se spojuje i realizace tzv. Thurzovskej renesančnej brány do horního hradu.
Po vymření Thurzovcov po meči získali hrad v roce 1638 Čákiovci, kteří zrealizovali největší změny hradního celku. Štefan Čáki, zakladatel spišské větve rodu, se snažil sjednotit dlouhé trakty okolo nádvoří horního hradu přestavěním arkád a dát mu tak pečeť honosného sídla. Tato snaha však naplněna nebyla. Těžko přístupný hrad postupně přestal vyhovovat novým požadavkům na bytovou kulturu, a proto si pokračovatelé rodu začali budovat pohodlnější panské domy v lokalitách pod hradem a v jeho okolí. Na začátku 18. století rodina postupně hrad opouštěla a málo obývaný stavební komplex začal postupně chátrat.
Při rozsáhlém požáru v roce 1780 hrad utrpěl obrovské škody, už nebyl obnoven a postupně pustl. V roce 1961 byl  Spišský hrad vyhlášen za Národní kulturní památku a po rozsáhlém archeologickém a historicko-architektonickém výzkumu se začala komplexní záchrana hradu.

V současnosti si návštěvníci hradu mohou prohlédnout část zachovaných budov na horním hradu, kde se nachází renezanční arkádová chodba, která dnes slouží jako expoziční místnost s výstavou obranných zbraní a archeologických nálezů, hradní kuchyní, ložnicí, mučírnou a gotickou kapličkou sv. Alžběty, a z hradní věže se mohou návštěvníci pokochat výhledy do okolí hradu. V roce 1993 byl Spišský spolu se svým okolím zapsaný na seznam Světového dědictví UNESCO.

Původně jsme chtěli vykonat individuální prohlídku hradu, ale nakonec jsme se připojili ke skupině návštěvníků a milá průvodkyně nám po čas jeho prohlídky povídala o hradu mnoho zajímavostí.
A tak se mi díky mé bývalé kolegyni a jejího manžela splnil dlouholetý sen, za což jsem jim neskonale vděčná.