Letos v polovině září jsem se na svůj milovaný Kypr opět vrátila, tentokrát na celých 12 dní. Rozhodli jsme se, že poznáme i opačnou stranu ostrova, vybrali jsme si letovisko Protaras na východním pobřeží ostrova. A také nás letělo o jednoho víc, než před rokem a půl, kromě nyní 2,5letého Daníka s námi letěl i jeho 8měsíční bráška Matyášek. Celá dovolená byla moc fajn, a ráda bych se podrobněji rozepsala o výletu do hlavního města ostrova, do Nicosie. Je to jediné hlavní město na světě, které je rozděleno mezi dva státy, a to již od roku 1974. Jižní část města, která má cca 200000 obyvatel, patří Řecku, severní část města, s asi 80000 obyvateli, patří Turecku, stejně jako většina severní části Kypru. No, patří, ono je to trochu složitější. Republiku, kterou vyhlásili Turci na okupované části ( 39 procent území ostrova), uznávají jen oni sami, žádný jiný stát na světě tuto republiku oficiálně neuznává.
A kdo má v pase razítko z turecké části, stává se nežádoucí na jižním Kypru, i v samotném Řecku. Proto při přechodu hranic z jižní části do severní, vyplňují turisté vstupní lístečky, kam ono razítko dostanou. Většina turistů hranice přechází jen na chvíli, a právě v Nicosii, stejně jako my. Hraniční přechod se nachází na hlavní třídě Ledra Street. Celý hraniční přechod na mě působil poněkud bizarně, až absurdně. Představte si to: Jdete takovou normální evropskou uličkou, nikterak širokou, přirovnala bych to ke klasické pěší zóně v jakémkoliv městě u nás. Ta se po několika stech metrech zúží, ovšem stále míjíte obchody. A najednou před vámi státní hranice. Na každé straně ulice je taková větší bouda s několika okénky, na jedné straně sedí řečtí celníci, na druhé turečtí. Vyplníte papírek, ukážete pasy, a jdete dál. A najednou jste v typické turecké ulici, všude okolo stánky s oblečením, lidé popíjející čaj, jen tak, venku, na židlích, celé rodiny. Po pár desítkách metrech narazíte na mešitu. Tu si prohlédnete, projdete pár obchodů, a vydáte se zpět k hranici, zpět do Evropy. Ukážete vstupní papírek, pas, a jste zpátky v jižní Nicosii, v Řecké části, v Evropě. My jsme konkrétně v Turecké části strávili asi 15 minut. Jak absurdní.
Naše další cesta vedla do nejvyššího pohoří Troodos, s nejvyšší horou Olympos ( 1952m). Na Kypru jsou pouze dvě významnější pohoří, na severu ostrova, v turecké části, je to pohoří Pentodaktylos, v centrálním a jižním Kypru známý Troodos. Naše první zastávka byla ve vesničce Kakopetria, kde jsme navštívili místní kostelík, pokochali jsme se krásným výhledem na okolní kopce, ochutnali výtečné, čerstvě utržené hrozno a natrhali si čerstvé fíky. Naše druhá a poslední zastávka byla ve známé vinařské vesnici Omodos, na jižním úpatí Troodosu. Zde jsme navštívili bývalou lisovnu vína,a výrobnu známých kyperských krajek. A také ochutnali slavné kyperské víno, Commandarii. Ta se v Omodosu nevyrábí, licenci na výrobu má jen 14 vesniček na Kypru. Ovšem tuto vesnici navštíví mnoho turistů, proto ji zde dávají ochutnat. Neodolala jsem, a jednu lahev jsem si přivezla. Já, které jsem už 3 roky abstinent. Během cesty zpět k autobusu jsme se ještě pokochali výhledem na Olympos ( nejvyšší hora ostrova) a starší syn si chvilku pohrál na místním hřišti. Pak jsme nasedli do autobusu, a přes Limassol a Larnaku jsme se vrátili zpět do Protarasu. Byl to moc krásný den, jako ostatně všechny dny na Kypru.
Doufám, že příští rok se na Kypr podíváme znova. Některé krásy ostrova už jsme poznali, ale příští rok bychom rádi pronikli do tajů severního Kypru. Říká se totiž, že Turci zabavili to nejhezčí z celého Kypru. Nejhezčí pláže, nejhezčí památky...ale o tom napíšu až za rok.
Slavuska - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz