Východočeské město Chrast najdete v okrese Chrudim (často je také zmiňované jako Chrast u Chrudimi). Rozkládá se na úpatí Českomoravské vrchoviny a i když nepatří mezi turisticky nejvyhledávanější cíle, návštěvníky určitě nezklame.

Chrast má jen něco málo přes tři tisíce obyvatel. Historie města se začala psát ve 2. polovině 13. století, kdy došlo k jeho založení pravděpodobně mnichy z blízkého podlažického kláštera (Podlažice, Chacholice a Skála jsou dnes místními částmi Chrasti). Právě tento klášter je jednou ze zastávek Naučné stezky Chrastecka, ale o tom později.

My do Chrasti rádi zajedeme několikrát do roka a naším výchozím bodem většinou bývá náměstí, kde se dá bez problémů zaparkovat. Odtud podnikáme okruh po části naučné stezky (v jednom úseku je v současné době v rekonstrukci, takže celá se absolvovat nedá).

Opouštíme tedy chrastecké náměstí, kterému v jeho středu dominuje barokní dvouvěžový kostel Nejsvětější Trojice. Za kostelem na jihovýchodním cípu náměstí stojí socha sv. Jana Nepomuckého a patrová barokní budova děkanství.

Cílem turistů se hlavně v sezóně může stát chrastecký barokní zámek. Přímo na zámku je sídlo městského úřadu, ale nachází se tu také městské muzeum zaměřené na regionální historii Chrastecka (přibližuje historii města i samotného zámku, seznamuje s podlažickým klášterem, seznamuje návštěvníky se starými řemesly nebo například vystavuje sbírku zkamenělin). Součástí muzea je i  výstavní galerie a zámecká kaple. Zámek má čtvercový dvůr, je jednopatrový a na jednom z jeho čtyř křídel ukazuje čas čtvercová věžička s hodinami. Zámek je bývalým sídlem (později jen letním) hradeckých biskupů. V době turistické sezóny je možné přes zámecký dvůr projít až do zámecké zahrady. Mimo sezónu vede cesta podél zámku, po modré turistické značce – do zámecké zahrady pak můžete vejít branou od zastavení č. 3 naučné stezky.

Zámecká zahrada z poloviny 19. století byla upravena jako park v roce 1903 pražským zahradním architektem Františkem Thomayerem. V teplých měsících tu můžete posedět na lavičkách mezi květinovými záhony nebo u vodotrysku s výhledem na zámek. Nad cestou vedoucí přes zahradu vytváří zajímavý přírodní tunel buk lesní převislý – jak se můžete dozvědět z informační tabule, jeho koruna by zakryla plochu 300 metrů čtverečních.

Další brankou vycházíme ze zahrady ven a hned nás modrá značka zavede do lipové aleje, kterou po několika minutách dojdeme až ke kapličce sv. Jana Nepomuckého. Cestu lemuje řada laviček. Sejdeme dolů z kopce lesní cestou a na dohled už máme hladinu Horeckého rybníka (na naučné stezce zastavení č. 6). Leží mezi Chrastí a Horkou (odtud jeho název) a je využíván jako chovný – každý sudý rok se tu provádí výlov ryb, především kaprů. Ke koupání se dnes už prakticky nevyužívá. U rybníka můžete k posezení využít další lavičky nebo kryté posezení v altánku. Na informační tabuli se dozvíte více například o místní vzácné i méně vzácné květeně nebo třeba o nedalekém Mariánském sloupu. Nově tu byl instalován krásně malovaný dřevěný naučný panel „Život v rybníku“.

Od rybníka po krátké relaxační zastávce odbočujeme silničkou k podlažickému klášteru – baroknímu kostelu sv. Markéty. V minulosti bylo celé prostranství součástí dalších staveb podlažického kláštera benediktinů, proto tu místní říkali „Na klášterech“. Na území kláštera probíhalo od 19. století několik archeologických průzkumů.

A slyšeli jste někdy o Ďáblově bibli? Tak tato největší ručně psaná kniha světa byla vytvořena před rokem 1230 údajně právě tady, v podlažickém klášteře. Ďáblova bible (Codex gigas – v překladu Obrovská kniha) je obrovská jak svými rozměry, tak obsahem. Vysoká je 92 cm, široká 50 cm a obsahuje celkem 312 pergamenových listů (původně jich bylo 320, ale 8 listů bylo vyříznuto). Kniha váží 75 kg. Bohužel se nedochovaly žádné doklady o jejím autorovi ani důvodu sepsání. Za třicetileté války byla bible odvezena jako kořist do Švédska (v té době byla uložena v Praze jako součást sbírky císaře Rudolfa II.) a od té doby se nepodařilo knihu získat zpět – je uložena v Královské knihovně ve Stockholmu. Maketu bible si můžete prohlédnout v chrasteckém muzeu. 

O vzniku knihy vypráví pověst: podle ní žil kdysi dávno v podlažickém klášteře mnich, který měl být pro spáchání velkého hříchu zaživa zazděn. Aby se vyhnul jisté smrti, nabídl, že za jedinou noc napíše největší knihu, jakou kdy svět viděl… Kniha měla obsahovat všechny vědomosti světa. Začal opisovat bibli, ale brzy mu bylo jasné, že to za jedinou noc nestihne. Zavolal si proto na pomoc ďábla a zaprodal mu svou duši. Pekelník za svítání obrovskou a krásnou knihu dokončil. Mnich v ní vyobrazil podobiznu ďábla jako vděk za to, že ho ušetřil trestu. Jeho život se ale od té doby změnil v peklo. Pod tíhou výčitek svědomí prchá z místa na místo, až po dlouhém bloudění prosí sochu Panny Marie za spásu své duše. Panna Marie mu posílá na pomoc anděly, kteří v boji s ďáblem vítězí a ve snu vracejí úpis duše bezbožnému mnichovi. Ten v tu chvíli umírá, jeho duše je vysvobozena z hříšného těla a andělé ji odnášejí do nebe…

My se z minulosti pomalu vracíme zpět do přítomnosti – naše kroky vedou oklikou zpátky na náměstí v Chrasti. Počasí nám přálo, výlet se vydařil. Tak zase někdy příště!

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10