Hrajte s námi SUDOKU online !
Červená řepa - nejoblíbenější recepty
Jak vyrobit budku z prkna?
Česká televize zve na Vánoce plné pohádek, silných příběhů i hudby
Mrkání není jen automatický pohyb víček
Většinu času si mrkání vůbec neuvědomujeme. Probíhá automaticky a jeho hlavním úkolem je mimo jiné pravidelně obnovovat povrch oka. Když se ale začneme intenzivně soustředit na konkrétní vizuální úkol, frekvence mrkání se mění. Právě počítače jsou v tomto ohledu zajímavým příkladem. Studie sledující chování očí při práci s digitálním obsahem zjistily, že při čtení z obrazovky může frekvence mrkání klesnout přibližně o 45 až 55 procent. Člověk tedy může být několik minut natolik zaujatý textem nebo úkolem, že si na mrknutí jednoduše „nevzpomene“.
Mrkání je do určité míry součástí našeho systému pozornosti. Když potřebujeme zrak udržet na jednom místě a soustředit se na detail, mozek přirozeně omezuje pohyby, které nejsou pro daný úkol nezbytné. Proto při čtení nebo práci s monitorem často mrkáme méně než například při běžném rozhovoru.
Čím náročnější úkol, tím méně mrknutí
Nejde přitom pouze o samotný monitor. Podobně se naše mrkání mění i při jiných činnostech, u kterých vyžadujeme vysokou míru vizuální pozornosti. Typickým příkladem je řízení, hraní počítačových her, sledování sportovního přenosu nebo detailní manuální práce.
Rozhodující je, jak moc se snažíme sledovaný obraz zpracovat. Při běžném rozhovoru s druhým člověkem mrkáme poměrně přirozeně. Jakmile ale začneme číst drobný text, hledat chybu v tabulce nebo sledovat rychle se měnící obraz, oči zůstávají déle otevřené.
Zajímavé je také to, že při práci s obrazovkou nemusí jít jen o menší počet mrknutí. Častější jsou také takzvaná neúplná mrknutí, při kterých se víčka úplně nespojí. Výzkumy proto sledují nejen to, kolikrát člověk mrkne, ale také jakým způsobem.
Videohovory jsou pro oči specifická disciplína
Pracovní den dnes často neznamená jen několik hodin dokumentů a tabulek. Přibývají videohovory, online prezentace a schůzky, při kterých dlouhé minuty sledujeme jednu konkrétní část obrazovky. Právě tehdy může být změna přirozeného rytmu mrkání obzvlášť nenápadná. Při videohovoru navíc člověk často sleduje nejen druhého účastníka, ale zároveň vlastní obraz. Pozornost tak může být ještě více zaměřená na konkrétní vizuální podněty jako výraz obličeje, reakce druhého člověka nebo vlastní vzhled na obrazovce. Výsledkem může být dlouhé období téměř bez vědomého mrknutí.
Stejný princip funguje při sledování seriálu nebo hraní hry. Čím víc nás obsah vtáhne, tím snadněji přestaneme vnímat vlastní tělo, včetně něčeho tak automatického, jako je mrkání.
Dá se mrkání „natrénovat“?
Dobrou zprávou je, že není potřeba si celý pracovní den připomínat každé jednotlivé mrknutí. Mnohem praktičtější je vytvořit si během práce několik přirozených momentů, kdy od obrazovky odhlédneme a necháme oči na chvíli odpočinout.
Pomoci může jednoduché pravidlo 20–20–20: přibližně každých 20 minut na 20 sekund zaměřit pohled na objekt vzdálený alespoň 20 stop, tedy zhruba šest metrů. Nejde přitom o přesnou matematiku, ale především o vytvoření návyku pravidelně přerušovat dlouhé soustředění na krátkou vzdálenost.
Užitečné může být také vědomé, pomalé a úplné mrknutí ve chvíli, kdy si uvědomíme, že jsme několik minut téměř nemrkli. Nemusí se z něj stát další pracovní úkol. Stačí si na něj vzpomenout například při načítání stránky, během telefonátu nebo po dokončení jedné pracovní úlohy.
Oči nepotřebují další úkol. Potřebují změnu
Lidé často řeší, jestli mají při práci na počítači správný jas monitoru nebo filtr modrého světla, ale mnohem méně pozornosti věnují tomu, jak se při práci skutečně dívají. Když několik hodin bez přerušení sledujeme stejnou vzdálenost a drobný text, zrakový systém je prakticky pořád ve stejném režimu. Proto je užitečné během dne střídat nejen činnosti, ale i vzdálenost, na kterou se díváme. Krátký pohled z okna nebo do dálky není ztráta času, je to jednoduchý způsob, jak na chvíli změnit nárok, který na zrak klademe.
Zdroj, foto: Alensa.cz
