Flájský plavební kanál

Voda do něj byla přiváděna z Flájského potoka, z dolní části bývalé obce Fláje, dnes zatopené přehradou. Dřevo se plavilo přes Český Jiřetín a Clausnitz do Freibergu. Sílu vody využívali obyvatelé i pro pohon vodních kol, kromě pil k řezání dřeva třeba i při drcení dubové a smrkové kůry k výrobě třísla, přípravku k vyčiňování kůží.

Pro putování kolem Flájského plavebního kanálu si zvolíme cestu proti proudu, a naším výchozím místem bude příhraniční obec Český Jiřetín. Nejprve krátce vystoupáme po červené značce k rozcestí u kanálu. Této úžlabině, dnes převážně s rekreační zástavbou, se říkávalo “Schlinge“. Pravděpodobně proto, že kanál musel dodržovat pozvolný spád a kopíroval tudíž terén ostrými zatáčkami, resp. smyčkami (něm. Schlinge).

V blízkém okolí nalezneme i další originální místní názvy jako “Keil“ (Klín),  “übelessen“ (Odporné jídlo) nebo “Bettelecke“ (Žebrácký kout či roh), což bylo místo, kde byl vorařům a dřevorubcům vyplácen výdělek. Jak název napovídá, patrně velmi skromný výdělek.

Pěšinka zamíří k lesu a brzy začne kopírovat koryto bývalého kanálu. V některých místech jsou svahy strmé skoro až 45°. Výstavba jistě nebyla snadná, nesmělo dojít k odchýlení, voda musela mít zajištěný nepřerušovaný tok. Skutečným oříškem se stal skalní blok, skrz který bylo třeba vyrazit potřebný průřez toku. 

Dřevo se zde plavilo ještě v roce 1874. Konec plavení přišel s rozvojem železniční dopravy, především s dostavbou moldavské dráhy na trati Most-Moldava-Freiberg.

Kanál byl využíván také jako náhon pro vodní turbínu do továrny na lepenku. Poblíž bývalé tovární vily vznikl po roce 1875 (tedy po ukončení plavení dřeva) umělý vodopád. Ve svátečních dnech, kdy se v továrně nepracovalo, byla voda místo na turbínu vypouštěna po skále dolů do Flájského potoka. Umělý vodopád byl vyhledávanou turistickou atrakcí.

Cesta podél plavebního kanálu z Českého Jiřetína až na hráz přehrady Fláje je dlouhá 5 km, vhodná pouze pro pěší. Na hrázi bylo nedávno vybudováno informační centrum a Povodí Ohře umožňuje exkurze do nitra hráze. Podrobněji se tomuto technickému unikátu budeme věnovat v dalším článku.

Zpět do Českého Jiřetína se dá vrátit po červené značce přes Puklou skálu, s nádherným výhledem na přehradu. Druhou možností je neznačená cesta úbočím Bradáčova, která nás dovede pod skiareál v Jiřetíně k dřevěnému kostelíku, poslední dochované sakrální stavbě ze dřeva v  Krušnohoří. Byl sem přestěhován ze zaniklé obce Fláje.

Ať se vydáte kteroukoli cestou, bude to příjemná procházka a zajímavé putování.

IKE - čtenářka
ChytráŽena.cz