Handicap

Každá doba má svoje přednosti i problémy. V oblasti dítěte, naše století přináší změny v jeho postavení ve společnosti, v chápání jeho potřeb, požadavků a práv i v jejich uplatňování. Bohužel však s sebou přináší i problémy, které je třeba řešit, nikoliv před nimi zavírat oči. Jedním z problémů dnešní doby je i začleňování znevýhodněných dětí do běžných škol nebo odhalování skrytých problémů, které vedou k znevýhodňování žáků.

Znevýhodněním může být i pouhá odlišnost, která nemusí být spojena s nedostatečností, která upoutává pozornost, vyvolává v lidech nejistotu příp. i nepříjemné pocity. Nevíme jak se k těmto dětem chovat a reakcí může být i jejich odmítání, jako nejjednodušším obranným mechanismem aniž bychom věděli, jaké tyto děti jsou. Hranice, kdy se odlišnost mění v handicap neboli znevýhodnění, vyplývá z požadavků dané společnosti a jejích institucí, jako je např. škola. V dané společnosti převažují postoje, či předsudky k „nestandardním“ žákům. Dříve tyto děti nechodily do běžných škol. Někteří učitelé nemají ještě pro ně vytvořené vlastní kritéria pro jejich hodnocení a drží se zaběhlých hodnocení, jako u ostatních žáků. Učitelovo chování vůči těmto žákům může být různé, v závislosti na jejich handicapu, někdy i extrémní. Může v něm převládat soucit a tak nemusí od žáka požadovat vyšších výkonů, může ho přehlížet s pocitem, že jeho vynaložené úsilí, by stejně nemělo patřičné odezvy. Může pociťovat bezdůvodně nechuť a nesympatii k dítěti. Vše pak má za následky špatná interpretace učitele, protože nedokáže porozumět jejich projevům.  I pro znevýhodněného žáka je velmi zatěžující zařazení do běžné třídy, protože se může ve třídě cítit nejistě, nemusí porozumět chování či verbálním projevům spolužáků a učitelů a učivo pro něho může být nesrozumitelné a nemusí chápat ani jeho smysl. Svoji odlišnost může prožívat jako frustrující a stresující.

Příčiny, které vedou k znevýhodnění, můžeme vymezit na tři základní: Psychosociální handicap, sociokulturní handicap a zdravotní handicap. Sociokulturní a zdravotní handicap, bývá většinou viditelný. Zdravotní handicap představuje omezení především v oblasti dispozic. Děti s tímto handicapem mají nějak limitované předpoklady ke zvládání běžných školních nároků, např. v oblasti pohybové, smyslové nebo mentální. Někdy však jde jen o pouhou odlišnost, která je nápadná, např. epileptické záchvaty, koktavost, hmotnost, velký vzrůst, nošení brýlí, apod.

Sociokulturní handicap představuje omezení v oblasti zkušeností, které vyplývají z odlišnosti sociální příslušnosti. Jedná se o nedostatky či odlišnosti dané působením jiných sociokulturních vlivů (národnostní nebo rasová odlišnost, jazyková bariéra), odlišné socializace (nízký sociální a ekonomický status), atd.  Může se jednat např. o děti z jiného etnika, děti emigrantů nebo děti sociálně zanedbávané. Zařazení do běžných škol pro tyto děti může představovat nahromadění nároků, na které nejsou zvyklé a které mohou zapříčinit vznik některých problémů. Dalším problém může také představovat nutnost přeučení jazyka, sociálních norem, způsobů chování atd.

Psychosociální handicap je bohužel na první pohled skrytý. Příčinou psychosociálního znevýhodnění bývá často nepřiměřené chování rodičů, resp. dysfunkční rodina. Rodina je primárním sociálním prostředím a zásadně ovlivňujícím rozvoj dětské psychiky. Přiměřené chování rodičů k dítěti je nezbytnou podmínkou jeho dobrého psychosociálního vývoje. Jestliže rodiče nebudou respektovat základní požadavky přijatelné výchovy a v dostatečné míře uspokojovat jeho potřeby, mohou vývoj dítěte poškodit. Rodiče mohou dítě zatížit nepřímo, a to narušením jistoty rodinného zázemí a atmosféry domova, anebo přímo nepřijatelným způsobem chování a to v podobě zanedbávání či týrání. Rodina je důležitou součástí školáka, funguje jako emoční zázemí i opora jeho osobní prestiže a bere ji jako samozřejmost. Potřebuje, aby rodinné zázemí bylo klidné a spolehlivé. Jestliže takové není, upoutá jeho pozornost a může se stát zdrojem úzkostí. Problémy se pak mohou projevit i ve škole, zhoršením školního prospěchu, narušením koncentrace pozornosti a ztrátě motivace, zhoršené chování, provokující a nerespektující požadavky učitelů. Dítě ve škole se může zprvu chovat normálně, teprve později může začít vykazovat rozdílné chování. Náhlé změny v prospěchu či v chování mohou být signálem, že není něco v pořádku. Pokud tyto změny nejsou krátkodobé, je potřebná konzultace učitele s rodiči, kteří si změny v chování svého dítěte nemusí uvědomovat, a následně se hledá optimální řešení. Jedním z řešení tak může být návštěva i poradny.

Dítě by však nemělo nikdy zůstat na své problémy samotné, ať jsou jakéhokoliv původu. Ale mělo by mít vždy pocit, že na své problémy není samo a že je tu vždy někdo, kdo mu podá pomocnou ruku.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10