Historie hradu Sovinec

První zmínka zasahuje do období 1318 – 1348, kdy Vok a Pavel ze starého moravského rodu Hrutovců založili hrad, který se stal hlavním rodovým sídlem. Konec 14. století za Pavlíka ze Sovince byl hrad rozšířen. 1419 – 1434 v průběhu husitských válek byla zdokonalena opevnění hradu. Páni ze Sovince několikrát změnili své postoje a stáli střídavě na straně Zikmunda i husitů. Roku 1474 v průběhu česko-uherských válek bylo vypleněno okolí hradu.

Asi roku 1480 Sovinec získal Jan Heralt z Kunštátu. Před rokem 1490 hrad koupili Pňovští ze Sovince, což byla vedlejší větev rodu pánů ze Sovince. Ti hrad pozdně goticky rozšířili a upravili.

V roce 1543 hrad koupili páni z Boskovic, kteří renesančně přestavěli oba paláce na pátém nádvoří a spojili je ochozem.  Roku 1576 Sovinec koupil Vavřinec Eder ze Štvanice. Na hradě byl postaven vedle nové budovy třetí brány objekt purkrabství a zdokonalena opevnění hradu.

V roce 1594 se stal majitelem hradu Ederův zeť Jan starší Kobylka z Kobylího, který rozšířil renesanční hradní opevnění. Roku 1623 Jan starší Kobylka z Kobylího byl za aktivní účast v protihabsburském stavovském povstání po bělohorské porážce pod hrozbou konfiskace majetku donucen prodat Sovinec Řádu německých rytířů.

V roce 1626 byl Sovinec bez boje vydán Dánům, kteří ho drželi do léta 1627. Od roku 1627 až 1643  Řád německých rytířů na hradě vybudoval mohutné barokní opevnění. Dne 16.9.1643 při zpětném tažení švédských vojsk do Slezska po neúspěšném obléhání Brna oblehlo 8000 Švédů s 82 děly pod přímým vedením Leonarda Torstenssona Sovinec a po úporných bojích ho 7.10. po čestné kapitulaci posádky obsadili a drželi až do roku 1650.

Roku 1663 byl hrad uveden do branné pohotovosti z důvodu nebezpečí tureckého vpádu a roku 1680 byl hrad opět uveden do branné pohotovosti z důvodu nebezpečí tureckého vpádu. V polovině 18. století hrad přestal plnit funkci pevnosti a byl odzbrojen. Roku 1784 byla obnovována velká hradní věž, jejíž horní část po úderu blesku shořela. Ve stejné době vyhořela předsunutá Lichtenštejnka, která již nebyla obnovena a sloužila jako „kamenolom“.

Roku 1810 byly vrchnostenské úřady přeneseny do zámku v Dlouhé Loučce. Pak v roce 1811 výnosem velmistra Antona Viktora (1804 – 1835) byl hrad rozparcelován na dílčí reality do roku 1830 a rozprodán zájemcům z řad poddaných. V roce 1836 velmistr Maxmilián II. Josef d´ Erste (1835 – 1863) vydal příkaz k zpětnému vykoupení rozprodaných částí hradu a k zamezení dalšího rozkladu hradního areálu. V letech 1842 až 1845 byl před hradem postaven kostel svatého Augustína jako osmiboká hradní bašta zvýšena na zvonici. V letech 1856 – 1857 pro účely řádového semináře pro 22 chlapců, rektora a 4 kněze jako učitele byl zcela zbořen trakt šestého nádvoří mezi jižním palácem a Remtrem a na jeho místě postavena nová patrová budova. Roku 1867 prostory semináře byly pronajaty Moravskoslezské lesnické škole, která setrvala do roku 1896.

Roku 1904 velmistr Evžen (1894 – 1923) nechal nově zřídit interiéry, konkrétně na hradě 4 knížecí pokoje, 3 kavalírské pokoje, knihovnu, zbrojnici a dalších 28 pokojů i místnost pro nezařízenou kapli. Byla provedena elektroinstalace, vodoinstalace, vytápění i sociální zařízení a byly rovněž prováděny terénní úpravy.

Speciální bylo válečné období. Roku 1939 je majetek německého řádu zabaven Německou říší a Německý řád byl zrušen. Roku 1940 je hrad převeden do užívání Wehrmachtu a na hradě vznikl zajatecký tábor pro francouzské důstojníky, ovšem již roku 1942 byl zajatecký tábor na hradě zrušen. Nominálním vlastníkem hradu se stal Sudetský lesmistrovský úřad, který jej o rok později prodal Společnosti pro podporu a péči o německé kulturní památky. V roce 1945 v květnu hrad vyhořel a přešel pod národní správu.

Roku 1947 hrad byl ve správě Národního pozemkového fondu.  Roku 1950 byla uživatelem hradu Moravská filharmonie Olomouc. V letech 1951 až 1953 byly zahájeny práce na zabezpečení zastřešování hradu. V roce 1965 hrad byl ve správě Vlastivědného ústavu Bruntál, pozdější Okresní vlastivědné muzeum a muzeum v Bruntále. V letech 1971 až 1983 - první statické zabezpečení hradu, přičemž další etapa proběhla ještě v roce 1987. Roku 1983 je osazena celková konstrukce na korunu zdiva hlavní věže.

Po sametové revoluci nastal další rozsáhlý vývoj hradu. Jednak v roce 1990 -  nové zastřešení věže. Pak v letech 1990 až 1993 jsou opravovány prostory třetí a čtvrté hraní brány, konírny a objekt bývalé vrátnice na prvním nádvoří, zastřešena sedmá brána a zbrojnice. Roku 1993 byl hrad pronajat městu Rýmařov. V letech 1994 až 1999 byla opravena parkánová zeď, zahájeny opravy purkrabství, dále restaurování sgrafit na třetí bráně a střechy kolem věže. Roku 2000 bylo ukončení nájmu města Rýmařova a hrad byl v přímé správě Muzea v Bruntále. Od roku 2020 až dosud probíhá rekonstrukce vybraných částí hradu a obnova interiéru, který vyhořel v roce 1945.

	Přidat do oblíbených		Přidat na
			Přidat na
	Vytisknout

	1	2	3	4	5	6	7	8	9	10