Když se řekne řidičský průkaz, většina
z nás si představí onu malou kartičku, která nás opravňuje k řízení
motorového vozidla. Mně se po vyslovení onoho pojmu ihned vybaví moje cesta
k jeho získání – autoškola. Pro mě totiž byla autoškola několik let
hororovým pojmem.
Již na střední škole si většina mých spolužáků autoškolou prošla, já však měla z autoškoly panickou hrůzu. Představa učení té spousty otázek, hlavně technických, jízda autem s nervním instruktorem po boku, spousta spěchajících řidičů, překážky na silnici apod., to vše pro mě značilo nepřekonatelný problém, který mě spoutával, a proto jsem si autoškolu nechtěla udělat, i když po pravdě musím říct, že všem kolem mě jsem záviděla, že si budou moci dojet tam, kam potřebují.
Nicméně několik dalších let v mé dospělosti jsem ho k životu nepotřebovala. Vše jsem měla v místě bydliště a do práce jsem měla bezproblémové autobusové spojení. Časem jsem se vdala a tu už nastal problém. Přestěhovala jsem se na vesnici, kde není nic a autobusové spoje takové, že by to bylo na další příběh. Narodily se děti a dojíždět k lékaři, na nákup a zařizovat další věci už se muselo. Ač to bylo náročné, ještě se to díky manželovi dalo zvládnout, i když už tehdy bych řidičák uvítala.
Jenže po mateřské jsem začala hledat práci a to už byl bez řidičáku velký problém. Jak totiž zvládnout odvézt děti do školky a dostat se do zaměstnání, když manžel ráno nemohl a časově spoje také nevyhovovaly? To se zkrátka už zvládat nedalo. A tu nastal onen okamžik, kdy jsem s nemalým strachem a přihláškou k absolvování autoškoly v ruce vyrazila za instruktorem. Musím říct, že už cestou za ním, mi nebylo zrovna nejlépe, strach i po tolika letech ve mně stále byl.
Nicméně autoškolu jsem úspěšně absolvovala a onu tolik let chtěnou kartičku – řidičský průkaz – jsem nakonec obdržela i já. Sice ze mě nikdy super řidič užívající si jízdu autem nebude, stále nejsem při řízení auta ve své kůži a dojedu si jen do menších měst v okolí, kde není moc velký provoz, ale do zaměstnání už se bez problémů dopravím, spoustu věcí zařídím, takže jsem spokojená. A snad se někdy zlepším natolik, že zvládnu i cestování do větších měst s víceproudovou vozovkou, velkými křižovatkami a spěchajícími nervními řidiči, kteří na řidiče jako jsem já, nejsou zrovna naladěni.