Jezdila jsem do práce 30 km vzdálené, cesta vedla přes vesnice a malé vesničky, já měla nové auto, které jsem si pořídila k dennímu ježdění do práce... Byla jsem na sebe hrdá, že mám v 19 letech své první auto a že mám skvělou práci, která mi stojí i za to, abych za ní denně dojížděla docela daleko...
No jednoho večera jsem se chystala na noční směnu. Bohužel ten den začalo jako naschvál hooodně moc sněžit a mrznout, dny předtím byly klidné, takže jsem ani nepomyslela na to, že bych měla už letní gumy na autě vyměnit za zimní. No asi to tak osud chtěl... Ale když jsem byla už na cestě, bylo to naprosto šílené, všude samé kopce a bylo to tak moc namrzlé, že jsem jela krokem a i když jsem jela krokem, tak to nezabránilo tomu, abych prostě dostala auto do nezvladatelné pozice, zazmatkovala jsem a strhla ho do příkopu mezi dva stromy.... Měla jsem štěstí, auto to přežilo vcelku bez újmy, a já samozřejmě taky.

Tak jsme si povídali a povídali asi dvě hodiny a předali si i čísla a já věděla, že to je prostě osud... Do práce jsem přišla vysmátá, jako ve snách, kamarád, který se mnou pracoval se smál, že jsem se zamilovala a ano, bylo to tak...Takže takhle nevšedně jsem se já seznámila. Díky tomuto mám dnes 5letou dcerku N., vztah s panem V. nakonec nevydržel, ale já dnes děkuju osudu za to, že mi to takhle zařídil, díky, bez něj bych neměla totiž dnes svou milovanou holčičku...
Luciehrtus - čtenářka
ChytráŽena.cz
ChytráŽena.cz