Když běhat, tak mimo tvrdé chodníky. Přibývá běžců se záněty šlach

Běžecký boom posledních let bývá často spojován s podvědomým návratem člověka ke kořenům. Jak totiž uvádějí některé vědecké teorie, druh Homo sapiens zvítězil v přírodním výběru mimo jiné díky své schopnosti běhat na dlouhé vzdálenosti. Pralidé běhali, aby přežili. Dnes lidé běhají kvůli redukci váhy, formování postavy, ale především aby se zbavili pracovního stresu. Některým přináší vytrvalostní běh jakousi formu meditace, podobně jako jóga, jen v mnohem aktivnější podobě. K běhu nás předurčuje hned několik anatomicko-biomechanických znaků – silná Achillova šlacha, která funguje jako pružina při dopadu, krátké palce u nohou, vysoká klenba chodidla a silné hýžďové svaly, zejména velký sval hýžďový, bez kterého se při běhu neobejdeme, ačkoli při chůzi je skoro zbytečný. Jako volnočasovou aktivitu bychom běhání doporučili téměř všem s jedinou výjimkou, a tou jsou lidé trpící artrózou kloubů.

Společně se svižnou chůzí je pomalý běh (kolem sedmi kilometrů v hodině) nejpřirozenější pohyb člověka. To však neznamená, že je možné hned podávat dokonalé výkony. Začínající sportovci často přecení své schopnosti a zbytečně končí frustrováni, že se jim nedaří. Přes všechna pozitiva běhu je důležité si uvědomit, že moderní člověk už není úplný domorodec a pohybu v mnohém odvykl. Pro začátek stačí fyzicky zdravému jedinci zvolit nejvýš tříkilometrovou trasu a zdolat ji tzv. indiánským během (pravidelné střídání běhu a rychlé chůze) s tím, že těsně před cílem zapnu na maximální rychlost. Se vzrůstající kondicí je nasnadě postupně ubírat na chůzi a přecházet do plynulého běhu. Člověk, který se necítí fyzicky zdatně, může začít i s kratšími vzdálenostmi, například svižnou chůzí či během na 500 metrů, alespoň třikrát týdně.

Během běhu při dopadu nohy na podložku vznikají otřesy, které mohou mít negativní vliv na páteř a klouby dolních končetin. Každý běžec by proto měl věnovat pozornost výběru kvalitní obuvi s odpruženou podrážkou a běhat v měkčím terénu, v lese nebo alespoň na trávě v parku. Tvrdé asfaltové cesty představují pro běžce velké riziko přetížení svalů a kloubů. 

Mezi běžci je mnoho těch se záněty Achillovy šlachy, časté bývají bolesti bederní páteře, zranění kolen nebo zhroucení klenby chodidla. Příčinou bývá špatná technika běhu a převážně městský běh po tvrdých površích. To je zásadní chyba nejenom začátečníků, ale i zkušených běžců. Ideální je běh v přírodě, na písku nebo na běžeckém oválu, kde nedochází k takovému zatížení dolních končetin.

Další častou chybou mnoha amatérských běžců je nedostatečný strečink před během i po něm. To má za následek zkrácení šlach, zejména dolních končetin, objevit se mohou bolesti zad i jinde v těle. Na začátek je klíčové trochu uvolnit svaly a rozhýbat klouby. K tomu je výborná tzv. běžecká abeceda, sestava osmi cviků, která rozehřeje tělo před tréninkem a přirozeně zdokonalí techniku běhu. Je univerzální rozcvičkou nejenom pro běžce, ocení ji všichni sportovci. Po běhu by měl následovat statický strečink všech končetin a celého těla, protáhnout jen lýtka nestačí. V domácím prostředí je dobré věnovat péči chodidlům – dopřát jim masáž, promnout míčkem s bodlinkami. K celkové relaxaci přispěje horká koupel nebo (domácí) sauna.

(cviky provádějte po dobu 1 minuty)

Zdroj: FYZIOklinika