Kobyliská střelnice

Kobyliská střelnice nacházející se na území Prahy 8 ve čtvrti Kobylisy je volně přístupný Památník protifašistického odboje. Památník je ukrytý za vysokými valy mezi panelovými domy a ulicemi Žernosecká a Čumpelíkova, v obdélníkovém prostoru uzavřeném náspy. Do blízkého okolí jede několik autobusů majících zastávku na trase metra C. Přístup do střelnice je z ulice Čumpelíkova.

 Kobyliská střelnice byla založena roku 1890 na okraji tehdejší vsi Kobylisy. Původně sloužila pro výcvik vojenské pěchoty, ale brzy se stala také výletním místem. Veřejnost mohla areál navštěvovat v době, kdy se nekonaly střelby, mohla se dívat na výcvik jízdy koní, na přehlídky nebo sem chodila poslouchat armádní orchestr. Po první světové válce zde kromě pěchoty nacvičovaly i městské sbory, Sokol a další civilní organizace.

Za druhé světové války, v letech 1939-1945, zřídila německá správa Prahy v části střelnice hromadné popraviště. Tamní konírnu proměnila na poslední věznici odsouzených.    V té době měřila střelnice po obvodu 5000 metrů a její délka byla 1100 metrů. Od okolního světa byla relativně izolována ostnatým drátem. V nejbližších domech nesměl nikdo od 18. do 6. hodiny ranní opouštět byt ani otevírat okna. 

Podle neúplných seznamů zde bylo jen v období od 30. září 1941 do 7. května 1945 popraveno více než 755 lidí. Nejvíce represivních poprav proběhlo v prostorách střelnice po atentátu na Reinharda Heydricha. Za 33 dnů, od 30. května do 3. července 1942, zde bylo prokazatelně popraveno 539 lidí: 463 mužů a 76 žen. Odsouzení byli přivezeni na Kobyliskou střelnici v nákladních vozech, po vystoupení z aut byli nahnáni do koníren a poté byli posíláni po deseti před popravčí četu složenou nejčastěji z příslušníků německé policie. Zvuky výstřelů byly záměrně přehlušovány spuštěnými motory automobilů. Ve dnech 4. a 5. září 1942 zde byli popraveni i čtyři představitelé české pravoslavné církve v čele s biskupem Gorazdem za poskytnutí azylu československým parašutistům v kostele sv. Cyrila a Metoděje po atentátu na R. Heydricha. V roce 1943 se tu konala veřejná poprava čtyř českých četníků odbojářů.
Mezi dalšími popravenými byl i spisovatel Vladislav Vančura, spisovatel dětských knih Miloslav Skořepa, generál Alois Eliáš, pplk. Josef Mašín, Jaroslav Rošický se svým synem sportovcem a novinářem Evženem Rošickým. Zastřeleni zde byli i někteří obyvatelé Lidic, včetně jedenáctičlenné rodiny Horákových. Poslední poprava proběhla na samém konci války za Pražského povstání, kdy tu byli 7. května zastřeleni tři obyvatelé Kobylis.
Ihned po osvobození v roce 1945 bylo popravčí místo střelnice pietně upraveno Pražany,  místo bylo symbolicky označeno dřevěným křížem s trnovou korunou. Vojenskou střelnici opět převzala československá armáda, znovu byla používána pro cvičnou střelbu a pro činnost zájmových organizací. Později střelnice už armádě technicky nevyhovovala, tak ji asi do poloviny roku 1968 využíval Armádní film a Svazarm. V letech 1974 -1975 byla část střelnice, kde probíhaly popravy, pietně upravena.
Architekturu areálu s valy a dekorativní branou vytvořili ing. arch. L. Todl a J. Polák. Střelnice byla přeměněna na Památník protifašistického odboje. Od té doby celkový vzhled místa zůstal v podstatě zachován. V areálu spatříte: Dřevěný kříž a bronzovou plastiku plačící ženy „Nepokořená vlast“ od akademického sochaře Miloše Zeta.  Pietní desku s verši Miroslava Floriana „Zastav se na chvíli… krev naše vstoupila do této země, ale my znovu se vzpřímili“. V místě, kde stála konírna, kamennou nástěnnou mozaiku od akademického malíře Martina Sladkého. Podél cesty, kde kdysi stávaly podélné dřevěné kůlny, před nimiž se popravčí četa chystala k vykonávání rozsudku, bronzové pamětní desky se jmény všech popravených. Nápisy na kovových deskách uvádějí kromě jména také hodinu, den, měsíc a rok popravy. Za jménem je též uveden dovršený věk života jednotlivých osob.

V roce 2015 byl areál  nově zrekonstruován a dne 25. 4. 2016 byla Kobyliská střelnice znovu slavnostně otevřena.  Při této příležitosti ministr obrany Martin Stropnický ve svém projevu uvedl:  „Od tragických událostí na Kobyliské střelnici uplynulo více než sedmdesát let. Čas běží. Detaily sice stírá, ale toho podstatného se nedotýká. Neboť jména obětí vepsaná do desek památníku jsou tu stále s námi - jako varování a připomenutí pro generace budoucí.“

Víc slov netřeba. Navštivte, postůjte a věnujte tichou vzpomínku, všem…